Ďáblova dvojčata?

Seznamte se s Danielem a Maxem jednovaječnými dvojčaty. Chlapci jsou si na první pohled neuvěřitelně podobní, ale jejich povahy nemohou být odlišnější.

Max trpí bipolární poruchou. Je sebestředný, dominantní manipulátor a chorobný lhář, který má násilnou povahu. Daniel je naopak milý, empatický, spolehlivý a inteligentní. Vždy měl slušnou práci a čistý trestní rejstřík.

Tohoto okamžiku se Daniel vždy obával. I když jej v minulosti již mnohokrát zažil, nikdy si na něj nezvykl: kráčí vstříc sobě samému, hledí do vlastních očí, vidí vlastní kopii.

Každý z bratrů vyrůstal v jiném městě, Max s otcem, Daniel s matkou. Bratři se nenavštěvovali často, žili odděleně.

Přesto Daniel neváhá a přispěchá na pomoc nyní již dospělému bratrovi Maxovi, který mu napíše z tajemného švýcarského střediska. Na první pohled se zdá vše perfektní a v naprostém pořádku. Daniel si zdejší neplánovaný pobyt užívá, bratr se k němu chová hezky a s úctou. A tak se Daniel nechává unášet atmosférou místa a nadšeným vyprávěním bratra.

 Max po čase navrhne krátkou výměnu rolí. Jsou si přece tolik podobní a on si potřebuje nutně něco zařídit. A naivní Daniel se nechá zatáhnout do promyšlené hry.

„Vina způsobuje větší utrpení a utrpení způsobuje větší vinu. Je to začarovaný kruh“

Ďáblova svatyně je plná odhodlání, ale i soužení. Nespravedlnosti, ale i lidskosti. Naděje i bezmoci. Prostě plný  protikladů -  stejně jako tomu je u sourozenecké dvojice. Nic není jen černé a nic není jen bílé.

„Doktore Fischere,“ pronesla s předstíranou slušností, „všichni jsme náchylní k tomu, že nás někdo podvede. V den, kdysi řekneme, že jsme již příliš chytří na to, aby nás někdo obelhal, se vystavujeme největšími riziku.“

Téměř celý příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Daniela a je rozdělen do čtyř částí.

V té první se Himmelstal tváří jako ráj na zemi. Okolní překrásná příroda volá po jejím prozkoumání. Celé středisko je skvěle zásobené nechybí dobré jídlo, pití. Obchody jsou plné zboží, zdá se, že lidé se baví a užívají zdejší pobyt na čerstvém vzduchu.  Všude vládne mír a klid. Prostě všechno se zdá až moc krásné na to, aby to byla pravda.

Pomocí dalších částí pomalu odkrýváme pravou tvář střediska. Během chvíle se zdá, že se z ráje stává střežené peklo. Ale kde je pravda. Je Himmelstal přece jen rekreační středisko nebo nebezpečné vězení?  V průběhu vyprávění se vynoří pravé povahy účastníků, pacientů i personálu.

„Vyšetření pacienta pod vlivem léků, je pro psychiatra stejně těžké jako pro doktora vyšetření pacienta, jenž má na sobě oblečení.“

Ďáblova svatyně je psychologický thriller, který to měl u mě těžké, protože jsem ho četla po skvělých Černookých Zuzanách, kterým se nedá téměř nic vytknout. Na jejich úroveň se bohužel dílo nevyhouplo. Příběh sám o sobě byl zajímavý, chvílemi velmi napínavý, ale krajně nepravděpodobný. Jako velké plus vidím v tom, že příběh měl nečekaný konec i zápletku. Autorka mě v tomhle velmi překvapila.

Ukázka:

Na nemocenské byl dva měsíce. Deprese, zněla lékařova diagnóza. Uvědomoval si, že jde o něco více, než jen o pouhou depresi: děsivé prozření. O skoro náboženské zjevení. Jako ostatní lidé uzří světlo, on uzřel temnotu, jež mu dala pocit absolutní pravdy. Ošuntělý závoj existence byl serván a on uviděl sám sebe a vlastní život v tom pravém světle. Tento prožitek byl sice pro něj velkým šokem, ovšem byl za něj vděčný, neboť představa toho, že by žil svůj život i nadále v deziluzi, jím velmi otřásla.

Hodnocení: 68%

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete zakoupit v Knihy Dobrovský.