zdroj |
Vždycky jsem si myslela, že vím, kdo jsem. Ještě nikdy jsem
se tolik nemýlila…
Hlavní hrdinka Layla Morgensternová studuje taneční školu.
Tanec je pro ni naprosto přirozený, je její vášní a radostí. Při jedné hodině
nečekaně omdlí, a když se probudí, nic není jako dřív. Trpí bolestmi a také se
zdá, že se změnila. Layla je úplně zmatená, neví, co se s ní děje, ale hodlá na
to za každou cenu přijít. Aby toho nebylo málo, tak se ji z nemocnice pokusí
odvléct neznámý muž. Zarputilý cizinec se ze všech sil snaží Laylu dopadnout.
Ta se ovšem nehodlá vzdát bez boje.
Měla jsem pocit, jako kdyby mě srazilo auto. Nebo spíš
náklaďák… načež mě následně přejel parní válec, lokomotiva a ještě něco, co
jsem nedokázala pojmenovat.
Útlá kniha je plná tance, nebezpečných honiček, přátelství a
nečekaných informací. Velký přínos vidím v osobnosti hlavní hrdinky, která je
správně sarkastická, cynická a ironická. Během celé knihy padne opravdu hodně
vtipných hlášek, které pobaví a oživí děj. Navíc je Layla bojovnice, nic si
nenechá líbit. Prostě silná osobnost, kterou nechcete naštvat, ale naopak ji
mít na vaší straně.
„Co jsi sakra zač, Laylo?“ zeptala se mě nevěřícně Georgia.
„Buffy, přemožitelka upírů?“ „Ne. Jen naštvaná puberťačka,“ odpověděla jsem a
otočila se k ní.
Knihu bych rozdělila na několik části. V té první se
potkáváme s Laylou Morgensternovou, která žila obyčejným životem, který ji
znepříjemňovala jen její otravná blonďatá spolužačka Amanda. Objevují se zde
situace jako vystřižené z amerických komedií pro náctileté dívky, kde je
typické, že si jdou hrdinky po krku. Pak nám nastává zlom v ději a s hrdinkou
se dějí divné věci. Mění se. Postupně odkrýváme pravdu a zároveň se z Layly
podle mě stává taková moderní verze superhrdinky. A další část je opět úplně
jiná a probíhá v jiném prostředí s jinými hrdiny, ale víc vám už neprozradím.
Lenka Dostálová pochází z Jičína. Nyní studuje na České
zemědělské univerzitě v Praze. Po dědečkovi zdědila lásku po knihách a příběhy
si vymýšlí už od třinácti let. Lenka žije na vesnici a stará se o rodinný
statek. Stejně jako Layla má slabost pro tanec a navíc má moc ráda zvířata.
Ukázka:
Myslím, že jsem se musela posadit, protože když jsem zvedla hlavu, dívala jsem se na vlastní odraz v zrcadle, jež lemovalo celou jednu stěnu. Zamrkala jsem, abych rozehnala tu zatracenou rudou mlhu. Můj odraz byl celý bledý. Tedy víc než obvykle. Ale to nebylo to nejhorší. Z koutků očí mi po tvářích stékaly rudé slzy. Stejně tak jako z nosu. Roztřeseně jsem zvedla ruku a té tekutiny se dotkla, čímž jsem si ji rozmazala po tváří. Pak jsem pravděpodobně ztratila vědomí.
Myslím, že jsem se musela posadit, protože když jsem zvedla hlavu, dívala jsem se na vlastní odraz v zrcadle, jež lemovalo celou jednu stěnu. Zamrkala jsem, abych rozehnala tu zatracenou rudou mlhu. Můj odraz byl celý bledý. Tedy víc než obvykle. Ale to nebylo to nejhorší. Z koutků očí mi po tvářích stékaly rudé slzy. Stejně tak jako z nosu. Roztřeseně jsem zvedla ruku a té tekutiny se dotkla, čímž jsem si ji rozmazala po tváří. Pak jsem pravděpodobně ztratila vědomí.
Hodnocení: 3,5/5
Recenze psaná pro Literární svět.
Četli jste už Projekt Alfa? Jaký máte názor na knihu?
Žádné komentáře:
Okomentovat