Kniha popisuje neuvěřitelnou desetiměsíční dobrodružnou cestu po slavné karavanní trase z Evropy do Číny. Postupně projdeme starobylá města, vyprahlé pouště i majestátní hory. Tedy i místa, na která se turisté jen tak nevydají. Martin Půlpán - cestovatel a dobrodruh vás provede Tureckem, Íránem, Arménií, Gruzií, Ázerbajdžánem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Čínou.
Byl jsem ztracený a nevěděl, kam můj život směřuje. Peníze jsou krásná věc, ale nejsou v životě všechno, a právě tady někde začala pomalu vznikat myšlenka nezávislého a dlouhodobého cestování bez návratu domů.
Cestopis má přes 570 stran a je plný nejen textu, ale i fotografií a maleb mapujících celou cestu. Většina lidí zůstane jen u snění, ale některým to nestačí a vrhají se do velkého dobrodružství. Třeba jako Martin, který se rozhodl projet svět a objevovat. Cestování je nedílnou součástí jeho života. Zamiloval si ten okouzlující pocit z objevování neznámého a tajemného. A brzy zjistil, že nevydrží na jednom místě moc dlouho. Je zastáncem nezávislého cestování bez plánů.
Vše začalo v autorových 19 letech, kdy se poprvé odvážil spolu s kamarády procestovat Holandsko. Pak už ho cestování pohltilo a zavítal na spoustu míst. Jako DJ koncertoval po celém světě, ale pracoval od rána do večera. Neměl v podstatě žádné volno a nechal se životem tak trochu semlít. Byl ztracený v kruhu peněz a žen. Nakonec se rozhodl pro změnu a ze dne na den vyrazil do neznáma a kompletně změnil svůj život. Odešel z práce a rozhodl se procestovat svět a začít konečně naplno žít.
Pouť po legendární karavanní cestě z Evropy do Číny začala v Gruzii, kde si autor nešťastnou náhodou zlomil nohu v horách. Jediné štěstí bylo, že zrovna cestoval s kamarádem, jinak neví, jak by dopadl. Bylo by téměř nemožné sehnat pomoc v této odlehlé lokalitě. Byl to pro něj hrůzostrašný zážitek, ale nevzdal to. Jeho plán po léčbě pokračoval.
Autor se chtěl dlouho podívat do Íránu, jelikož se jedná o jeho vysněnou destinaci. Potvrdilo se mu, že jsou tam nejmilejší lidé na světě. Všichni obyvatelé byli velmi pohostinní a cítil se zde jako doma. Prý získal přátele na celý život. V zemi jsou různé podmínky a odlišná životní úroveň. Některá místa jsou zastaralá, jiná zase moderní. Tahle země je opravdu různorodá, naleznete v ní, jak pláže, tak i pouště.
Mě zaujal především tajemný Turkmenistán - tedy nejméně navštěvovaná země, do které je těžké se dostat. Platí zde přísná cenzura, nelze se připojit k internetu a občané nemohou vycestovat. Na druhou stranu mají zdarma vodu, plyn nebo třeba elektriku. V Turkmenistánu existuje umělá nezaměstnanost, takže lidé jsou najímání na práce, kde nejsou potřeba. Země profituje z velkého nerostného bohatství. Všude jsou stavby z bílého mramoru a zlata a nechybí luxusní budovy a hotely, ale místní na ně nemají peníze, a tak jsou prázdné. V Turkmenistánu platí podivná nařízení, která vytvářejí samotní vůdci, kteří mají své obrovské samozřejmě zlaté sochy roztroušené po celém území. První vůdce dokonce sepsal knihu a v televizi existuje jeden kanál, kde se z ní čte. Je nutné znát její obsah, protože jste z něj zkoušeni třeba při pohovoru. Dokonce přejmenoval měsíce i dny v týdnu.
V průběhu své cesty jsem zjistil, že mám v životě neuvěřitelné štěstí a mohu volně cestovat po celém světě. Pro mnoho lidí je to luxus, který si nebudou moci nikdy ve svém životě dovolit. Je to ale i výsada, na kterou lidé z většiny zemí nemají nárok, protože jim to politická reprezentace nedovoluje.
V knize projdeme desítky tisíc kilometrů dlouhou starověkou obchodní cestu a dočteme se o autorově největším životním zážitku. Kdy se ocitl v neznámu, daleko od rodiny, přátel a mnohdy i pomoci. Většinou netušil, kde bude spát, nebo kam povedou jeho další kroky Vše nechával na náhodě a lidech, kteří ho zavedou na správnou cestu. Neustále překonával svůj strach. Podle něj člověk nejlépe pozná tamní zemi pomocí hovorů s místními. Martin se tedy vyptává, přespává u těch, kteří ho pozvou a stopuje. Potřebuje být s lidmi v kontaktu, a to by mu nezprostředkoval žádný dokument, kniha ani cestovka.
Autor toho zažil opravdu hodně - spal na pláži v Íránu, sám chodil v poušti, mrznul na Kavkazu, byl vyslýchán v Abcházii, nebo si zlomil nohu v Gruzii. Vypráví i různé příběhy lidí, které potkal. U cestování je důležitá pokora. Protože všude panují jiné poměry, odlišné zvyky i tradice a snadno může dojít ke společenským přešlapům. V mnohých zemích je chudoba patrná na každém kroku, jinde jsou okleštěna práva a lidé nemohou vycestovat, nakonec si člověk uvědomí, že se vlastně máme v naší zemi dobře.
Ztracen na Hedvábné stezce je velice propracovaný a podrobný cestopis, který je navíc hodně poučný. Je opravdu obsáhlý a doplněný nejrůznějšími úryvky z historie. Autor bez žádného cíle cesty ani konkrétního plánu cestuje nejen po bývalých oblastech Sovětského svazu.
Bylo velice zajímavé číst o zemích, do kterých se pravděpodobně nikdy nepodívám, rozhodně jsem se dozvěděla spoustu zajímavých a především užitečných informací. Rozhodně mě dílo obohatilo. Zajímavé bylo především vyprávění o místních poměrech, o autonomních oblastech o vztazích mezi státy. Existují místa plná luxusu i zhýralosti, ale i místa, kde se zastavil čas a neznají internet ani telefony.
Ukázka:
Nevím, jestli se někdo z vás pohyboval horami Kavkazu, ale z vesnice, odkud mě sanitka odvážela, v podstatě neexistovala cesta! Bylo mi už vážně vše jedno. Cítil jsem se, jako když dáte brouka do krabičky a pak s tou krabičkou zběsile třepete. Asi taková cesta byla a trvalo další tři hodiny, než jsme zhruba ve tři ráno dorazili do nemocnice. Docela jsem se i těšil, až se mi na nohou podívá nějaký doktor a ne místní, vodkou posilněný lidový léčitel. Jenže nechval dne před večerem. Naším příjezdem jsme evidentně probudili personál malé zapadlé nemocnice v horském středisku Mestia. "Doktor tu není, přijde ráno." volá již ve dveřích jedna z přítomných sestřiček, když mi přistavuje kolečkové křeslo. Prý musím přespat do rána, než se nějaký doktor dostaví. Jízda na křesle do útrob nemocnice byla jako cestování zpět v čase do dob socialismu.
Hodnocení: 4,5/5
Velice děkuji nakladatelství Backstage Books za poskytnutí recenzního výtisku!
Cestopis už jsem dlouho žádný nečetla...
OdpovědětVymazatTak to je potřeba napravit. :)
Vymazat