Věci mezi lidmi a byty

 Věci mezi lidmi a byty jsou romantickou novelou od českého autora. David Budai se narodil v Ostravě, po studiích žurnalistiky získal zkušenosti jako úředník v Evropském parlamentu či redaktor domácího zpravodajství. Poté se začal věnovat psaní vlastních knih.

V první řadě bych chtěla poděkovat samotnému autorovi za oslovení a nabídnutí knihy. Mě osobně okamžitě zaujal originální námět. V dnešní době je opravdu těžké přijít s něčím jedinečným, ale autorovi se to povedlo. Tímhle je dílo opravdu netypické, jelikož samotným vypravěčem se stává BYT. Čtete dobře, opravdu byt, který se ukáže jako schopný a vnímavý pozorovatel. Mající dokonalý přehled o našich touhách, obavách, trápeních, zvycích, radostech i starostech.

Jako by právě tato nikdy nedořešená neshoda zakonzervovala ve všem tom souznění drobnou trhlinku, která se měla pravidelně vynořovat a s mnohem větší intenzitou narušovat celou strukturu jejich vztahu. Tak jako když se ve zdi objeví nenápadná a sotva pozorovatelná prasklinka a během pár měsíců se agresivně rozleze do prostoru.

Hlavními hrdiny jsou herečka Nela a vývojář počítačových her Leonard - tedy první podnájemníci nového pražského bytu číslo 217, který má tři pokoje a je atypicky řešený. Jsme svědky nastěhování, prvního roku i důležitých životních změn. Dostaneme se, ale i do minulosti k samotnému seznámení Leonarda a Nely, až po zahájení společného vztahu. Oba byli dříve zklamaní, takže je čekal pomalejší start. Postupujeme od prvotní zamilovanosti, přes hádky, ale i úspěchy, k bodům zlomu. 

V krátkém vypravování nechybí popisy majitelů i samotného bytu. Jsme svědky i toho, jak si byt povídá s ostatními příbytky i to, jak mezi sebou komunikují a co vlastně řeší. Prožijeme spolu s hrdiny různé životní změny. Třeba, jak kvůli nedostatku peněz přizvou nového neurotického podnájemníka Lukáše, který by se chtěl stát úspěšným scénáristou.

Tohle krátké dílo má  něco málo přes 200 stran. A jedná se o autorovu literární prvotinu. Já osobně mám při čtení zvyk, si nejprve přečíst něco o samotném autorovi, pak přejdu k poděkování či případným poznámkám, ale tentokrát jsem se dočkala jen krátkého životopisu. 

Možná si to neuvědomujete, ale i byty mezi sebou čile komunikují. Tu a tam možná zaslechnete tajuplné zavrzání, tlumené zabouchání, podivné cvaknutí nebo jiné zvláštní zvuky.

Příběh to byl milý i dojemný. Řešil, jak ty pěkné, tak i těžší životní okamžiky. A ke konci mě vyloženě dojal. Nechyběla romantika ani hledání sebe sama. Líbila se mi i samotná obálka Přesto jsem neměla pocit, že nemohu přestat číst. A samotné hrdiny jsem neměla nijak v lásce, za to si mě získal králíček Bořivoj. ;-) A velice kladně hodnotím originální pojetí vypravěče, který byl pro mě vítaným zpestřením.

Ukázka:

Ale pravda je, že v porovnání s jinými byty si nemám na co stěžovat. Zvláště ty starší činžovní nebo panelákové byty mají spoustu praktických nedostatků, prasklin, plísní, závad a nevyhovujících proporcí. Možná je to typický pohled mladého hejska, který se bez špetky pokory vysmívá starším generacím, ale při představě umakartového jádra nebo zatuchlých podzemních sklepů plných předloňských zavařenin se mi okamžitě orosí okna.

Velice děkuji samotnému autorovi za poskytnutí recenzního výtisku!