Nejchladnější dívka ve městě chladu

zdroj

Na Nejchladnější dívku ve městě chladu jsem se obzvlášť těšila, mám totiž pro upíry slabost, jsou to fascinující stvoření a přivedli mě zpátky ke čtení. Román Stmívání mě vmetl do chřtánu knihovny, kde jsem si zamilovala fantasy knihy a přečetla jsem snad všechny, na které jsem narazila.

Když se vrátím k young adult příběhu o nejchladnější dívce, tak mi úplný začátek knihy připomínal scénu z amerického filmu pro mládež, kdy se hlavní hrdinka vzbudí po flámu s kocovinou a nepamatuje si, co se večer stalo. Nechybí ani rozmazaná řasenka na obličeji, špinavé oblečení, nadávání si, že už nikdy víc nebudete pít a najednou – ZVRAT. Z americké komedie máme horor. Všude se válí mrtvá těla, krev je na zdi i na koberci a Tanu polévá panika. Co když je ten, kdo tohle udělal stále v domě?

Chytil se své pomsty.

Stala se jeho pověstí, jeho pohádkou, ukolébavkou, kterou si tiše prozpěvoval rozpraskanými rty.

Falešně a nepříčetně.  

A tak začíná příběh o neobyčejné Taně, která se ze všech sil snaží udržet naživu a neproměnit se v monstrum. Její snahu ji často komplikují situace, do kterých se dostává a může za to nejenom její rebelská povaha, ale i společnost, která ji obklopuje. Nebezpečí prostě přitahuje.

Všechno ostatní předtím bylo pouze úvodem a věci potom naopak epilogem, obdobím milosti, během něhož předstíral, že může žít jako ostatní lidé a že ta jizva ji nepoznamenala cejchem tmy a nepředurčila pro temnotu jakožto dívku s jednou nohou v hrobě.

Tana žije ve světě, který se nezvratně změnil. Během pár let došlo k obrovskému rozšíření upíří rasy. Přestali se skrývat ve stínech a začali napadat nevinné občany. Vlády nechali zřídit města Chladu, tedy území obehnaná plotem a hlídaná ochrankou, kde jsou uvězněni všichni chycení upíří, nebo ti, kteří se rozhodnou dobrovolně přijít. Všude jsou kamery, takže tamní život je monitorován, sledován a promítán občanům. Některé lidi záběry znechutí, jiní se rozhodnout vstoupit do tajemného světa, který se řídí vlastními pravidly a na dodržování zákonů nikdo nedohlíží. Každý je tu sám za sebe. Pokud vstoupíte, musíte pamatovat na to, že bez propustky se ven nedostanete a získat ji je téměř nemožné.

V knize se postupně seznamujeme s upířím světem a jeho řádem. Poznáváme úskalí i výhody nesmrtelnosti. Získáváme přehled o tom, jak je v případě potřeby zneškodnit, nebo naopak, jak přilákat jejich pozornost, aby vás kousli.

Uvažovala, jaké by to asi bylo být nakažená a vzdát se tomu, nechat se proměnit a stát se věčně zmrzlou, magickou a nestvůrnou.
Kromě Tany je významnou postavou Gavriel – starý a mocný upír, který skrývá mnohá tajemství. Jde o postavu, která rozdmýchává atmosféru a zajišťuje v knize napětí. Je nevyzpytatelný, nebezpečný a tak trochu bláznivý. Navíc se od ostatních odlišuje stylem vyjadřování a používáním vznešených a zastaralých slov.

Musím ocenit originalitu autorky, která přišla s něčím novým. Vynalezla tzv. chladné, což je termín pro lidi, kterým v žilách koluje upíří krev. Ti, kteří odolají vábení krve a přežijí detox, se tak mohou po 88 dnech vrátit ke svému životu, ti kteří podlehnou, se změní v upíry.

zdroj

Nejchladnější dívka ve městě chladu je originální a poutavý příběh, ve kterém se střídají kapitoly z přítomnosti i z minulosti. Kniha je psána er-formou a vypravěč přeskakuje i mezi hlavními hrdiny, takže nikdy nemůžeme vědět, co nás čeká v jaké kapitole. Jediné, co se nemění, jsou citáty o smrti, které uvádějí každou kapitolu.

Jenomže když člověk nevěří na příšery, jak se pak před nimi může ochránit?

Na stylu autorky se mi líbilo, že ráda a často šokuje  (můžete se těšit na temné a děsivé scény). Další věc, kterou na knize oceňuji je fakt, že jde o samostatný román a že autorka nehodlala příběh zbytečně roztahovat do několika dílné série. Na druhou stranu se připravte na otevřený konec.

Ovšem k plnému počtu hvězd mi v knize něco chybělo. S postavami jsem se úplně nesžila. Děj byl sice čtivý, ale některé situace se mi zdály krajně nepravděpodobné a v textu se objevilo několik překlepů. Přesto plusy jednoznačně vyhrávají nad mínusy a od Holly Black bych si v budoucnu opět něco ráda přečetla.

Ukázka:

„Víš, proč ve filmech zloduch váhá, když může zabít hlavního hrdinu? Víš, proč mu vždycky vysvětluje své zvrácené plány? Víš, proč teď váháš i ty?“

Gavriel se krátce usmál. „Ale vím. Avšak vsadím se, že bys to neuhádl.“

Lucien pokračoval. „Protože zloduch ví, že bez hlavního hrdiny, kterého by mohl nenávidět, bude jeho život prázdný. Jakmile by zabil své protivníky, zůstal by sám.“

„Čili onen hrdina jsi ty?“ nadhodil Gavriel.

„Každý hrdina je zároveň zloduchem svého vlastního příběhu, nemyslíš?“ Lucien sice hovořil ke Gavrielovi, ale mluvil nahlas tak, aby jej slyšeli i ostatní. Věděl, jak je získat na svoji stranu a jak způsobit, aby viseli na každém jeho slově.

Hodnocení: 4/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat v Knihkupectví Dobrovský.