Dvůr mlhy a hněvu

Dvůr mlhy a hněvu je kniha, na kterou jsem se neskutečně těšila. Celá série Dvora trnů a růží se jednoznačně zařadila mezi ty nejlepší fantasy knihy, které jsem kdy četla. Maasová je naprosto úžasná spisovatelka, která umí čtenáře vtáhnout do děje a povedlo se jí to i v tomhle případě. Nevěřila jsem, že může být ještě něco lepšího, než první díl, ale dvojka mi ukázala, že to jde. ;-)

,,Možná se budou vracet, dokud nezbude jen jediná hvězda, a možná ta osamělá hvězda bude tu cestu opakovat v naději, že ji jednou - když se bude vracet dost často - najde další hvězda."

Opravdu  jsem se vrátila moc ráda do Prythianu, kde se Freya dosud nevzpamatovala z hrůz, které prožila - sice porazila Amaranthu a zachránila svého milého, ale sžírá jí pocit viny. Freya se nenávratně změnila, z lidské dívky se stala nesmrtelná víla. Zlomená hrdinka nenachází klid ani v náruči milovaného Tamlina, který ji moc nepomáhá. Chce ji ze všech sil ochránit a tak ji zavírá doma. Freya není spokojená a chřadne.  Mezi tyto dva snoubence navíc vstupuje Rhysand, který se neostýchá trvat na bodech dohody a tak Feyre musí jeden týden v měsíci trávit u něj v Nočním dvoře. Co na první pohled vypadalo, jako peklo se rychle mění v něco jiného a i přes některé neshody se Rhysand nevzdává a učí Feyre zacházet se sílou, která ji byla dána. Ta se pomalu začíná zvykat, na své nové dary a novou osobnost. Ani nepřátelé nelení a král Hybernu spřádá svůj ničivý plán a připravuje armádu. Hrdiny tedy čekají mnohé překážky a zkoušky. V nejdivočejších snech je nenapadlo, jaká hrůza je ještě čeká.

„Já si nechci vzít vladaře. Chci si vzít jen jeho.“ „Jenže jedno nemůže být bez druhého. Je tím, kým je. Vždycky, vždycky tě bude chtít bránit, ať se ti to líbí nebo ne.

Na první díl, který vznikl na motivy pohádky Kráska a zvíře, navázal Dvůr mlhy a hněvu, který je ještě lepší -  nabitější akcí, překvapivější, prostě dechberoucí dílo, které si získalo po celém světě mnoho fanoušků. Čtenáře čeká několik opravdu děsivých scén, na druhou stranu i několik dojemných okamžiků. V příběhu nechybí láska, ale ani násilí. Radost a smutek chodí ruku v ruce.

Kniha na první pohled zaujme nejenom svojí skvostnou obálkou, ale i ctihodnou šířkou. Pyšní se 657 stránkami, a i přes tento fakt jsem se ani chvíli nenudila, příběh rychle odsýpal. Nechtěla jsem knihu dočíst, protože jsem věděla, že budu muset čekat rok na pokračování.

„Odvažuješ se čelit mé temnotě a postavit se své vlastní, jsi odhodlaná obětovat život na dně moře a bojovat s Tkadlenou, ale při krátkém volném pádu ječíš, jako by tě za nože brali?“

Ve Dvoře mlhy a hněvu se setkáváme se starými dobrými protagonisty, ale poznáme i mnoho dalších zajímavých aktérů. Jednotlivé postavy navíc poznáme blíže a vše, co jsme si o nich mysleli, budeme muset přehodnotit. Autorka si s námi hraje a postupně nám dávkuje informace a osvětluje jednotlivá rozhodnutí hrdinů a mění naše mínění.  

„Myslím si, že jsem byla osamělý člověk, který ztratil naději, a možná jsem se zamilovala do první věci, která mi projevila trochu laskavosti a poskytla mi pocit bezpečí. Té dívce, kterou jsem bývala, to možná vyhovovalo. Jenomže co když to nevyhovuje člověku – bytosti, kterou jsem se stala.“

Kniha je rozdělena do tří částí a psaná v ich-formě, kde nám napínavý příběh servíruje na stříbrném podnose hlavní hrdinka Feyre Archeronová. Výjimku tvoří předposlední kapitola, která je vyprávěna z pohledu Rhysanda – postavy, která v tomto díle získala velký prostor a kterou konečně doopravdy poznáme.

zdroj

Pokud patříte mezi ty, kteří tento skvělý příběh ještě nečetli, je nejvyšší čas to napravit, nebudete litovat. Kniha je plná nebezpečí, překvapení, lásky, nenávisti, boje a kouzel. Autorka opravdu ví jak napsat napínavý příběh, který si oblíbíte.

„Můžeš být pěšákem, můžeš být něčí odměnou nebo můžeš strávit zbytek svého smrtelného života tím, že budeš poklonovat, plazit se a předstírat, že jsi míň než on, než Ianthe a my všichni.“ „Nebo,“ pokračoval drsně, „máš druhou možnost. Můžeš ovládnout moc, kterou jsme ti dali, a využít jí.“

Maasová umí vykreslit postavy tak dobře, že se do nich buď okamžitě zamilujete, nebo je nesnášíte. Velký prostor v díle je dán Rhysandovi, který poodhalí svoji pravou tvář a s Feyre se do sebe nesčetněkrát pustí. Neustále se dráždí, popichují, laškují, jejich debaty opravdu stojí za to.

Knize nemám absolutně, co vytknout. Tahle romantická fantasy je prostě úžasná. Určitě bych ji nedoporučovala mladším čtenářům, protože autorka se nebála popsat, jak erotické scény, tak scény z bojiště, které jsou poměrně krvavé.

Sarah J. Maasová je známou americkou autorkou sérií Dvůr trnů a růží a Skleněného dvora. Sarah miluje balet a pohádky. Ráda pije čaj, cestuje a poslouchá pop. A samozřejmě ji baví psaní, které ji dostatečně zaměstnává a její věrní čtenáři doufají, že ji ještě dlouho zaměstnávat bude.

Ukázka:

Dávala jsem si na čas, když jsem se vracela mezi houštinami v zahradě, kde vesele štěbetali ptáci a pod podrážkami tenoučkých střevíců mi vrzal štěrk. Nenáviděla jsem pestré šaty, jež se staly mou každodenní uniformou, ale neměla jsem to srdce to svěřit Tamlinovi. Ne když jich tolik nakoupil. Ne když vypadal tak šťastně, když mě v nich viděl. Ne když jeho slova nebyla daleko od pravdy. V den, kdy bych si oblékla kalhoty a halenu, v den, kdy bych si připjala zbraně jako vzácné klenoty, bych do všech zemí vyslala jasnou zprávu. A tak jsem chodila v šatech a nechala Alis, aby mi vytvářela účesy – už jen proto, abych zdejšímu lidu poskytla trochu klidu a útěchy.

Hodnocení: 5/5 – TOP

Moc děkuji Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!

Četli jste tuhle knihu? A jak se Vám líbila? :)