Náhodní lháři

Náhodní lháři jsou prvním dílem několikadílné série od české autorky Leny Valenové. Jedná se o takový jednoduchý, oddechový příběh v žánru young adult.

Elena je zodpovědná, tichá, taková šedá myška, která těžko hledá kamarády.  Často si připadá, že nikam nezapadá. Vše se změní ve slunné Itálii, kde na břehu moře tráví letní prázdniny a kde potkává charismatického a především pohledného mladíka, který ji okamžitě okouzlí. O to větší ji čeká šok, když ho nalézá v náruči jiné dívky.

Elena se ze všech sil snaží zapomenout na nepovedený románek, ale stane se něco nečekaného. Její letní láska přijíždí do Prahy na výměnný pobyt a to rovnou do domu, kde bydlí s rodinou. Vzájemná nevraživost mezi těma dvěma je veliká a hraničí s nenávistí. Nechybí povýšené pohledy, naschvály či ironické poznámky. Elena poznala, jaký Michaelem umí být, proto nechápe, jak z něho mohou být ostatní nadšení. Nemůže si pomoct, něco ji na Michaelovi nesedí a začíná se šťourat v jeho tajemné minulosti a přitom nachází drobné nesrovnalosti.

„O vaší nevraživosti si už povídá celá škola,“ říká Tereza Eleně, zatímco si v cukrárně pokládá brašnu pod stolek. „Jo? A co říkají?“ ušklíbla se Elena. „No vesměs si myslí, že ty jsi do něj zabouchnutá, on tě odmítl a tak se mu mstíš.“

To, že autorka momentálně žije v Americe v New Yorku (což je mimochodem mým velkým snem) a ovládá nejméně dva cizí jazyky, se promítlo i do knihy, kde se objevují i anglické výrazy, které jsou okamžitě překládány, takže každý ví, o čem je řeč. (tudíž tam vlastně ani nemusely být)

Michael je nenapravitelný sukničkář, kterému všechny holky skáčou kolem krku. A Elena připomíná hysterickou bývalku, která stalkuje svého ex a nechce mu dát pokoj. Přišlo mi, že v příběhu se stále dokola řeší to samé dokola. Mně osobně vůbec nesedli hlavní hrdinové, většinu děje jsem absolutně nechápala jejich chování. Odrazovaly mě jejich postoje i činy a bohužel jsem marně hledala logiku v jejich uvažování.

Když jsem poprvé uviděla obálku Náhodných lhářů zařadila jsem si knihu mezi esoteriku a dál jsem se o ni nezajímala až do doby, kdy mi tuto knihu autorka nabídla k recenzi. Vůbec by mě nenapadlo, že půjde o dívčí román ze školního prostředí. V tomhle případě pro mě obálka byla naprosto zavádějící.

Náhodní lháři má na databázi knih opravdu pěkné hodnocení, to byl jeden z důvodů, proč jsem se na knihu začala těšit. Bohužel mě neuhranula tak jako ostatní čtenáře. Vypadá to, že na tenhle tajemný příběh už budu trochu stará. Podle komentářů jsou následné díly ještě lepší a závěr se prý autorce povedl, takže pokud vás kniha zaujala směle do ní. Vypadá to, že tahle série má několik fanoušků a řadu pozitivních ohlasů.

„Jo, tak ten je nejhorší! V životě jsem neviděla nikoho arogantního, namyšlenýho, slizkýho a…“ hledala ta správná slova, která by ho nejlépe vystihla.

Knihu mohu doporučit mladším nenáročným čtenářům, v mém věku už jsem příběhu nepropadla a nacházela v něm spíš nesrovnalosti, než abych se nechala unášet dějem a spolu s hrdinkou vyšetřovala minulost a objevovala pravdu. Náhodní lháři samozřejmě končí otevřeně, přeci jen si pro nás autorka připravila několik dalších dílů (jedná se o čtyřdílnou sérii). Takže pokud vás zaujalo Michaelovo tajemství, musíte si přečíst následující díl s názvem Nevyzpytatelný.  

Lena Valenová pochází z malebného města Soběslav, ale momentálně žije v New Yorku. Odmalička se chtěla stát spisovatelkou a její sen se jí konečně splnil. V roce 2016 spatřilo světlo světa kniha Náhodní lháři, která vyšla u nakladatelství Beletris.  Náměty na tuhle sérii vznikaly již před 15 lety. Autorka má kromě psaní ráda pláž, procházky po parku, čerstvé květiny, odpolední kapučíno, borůvkové muffiny, modrou barvu, focení všeho kolem nebo třeba muzikály.

Ukázka:

„Ty si prostě nedáš pokoj!“ Následující školní den Michael zastoupil Eleně cestu, když šla o velké přestávce do školního bufetu. Ráno při snídani ji sice ignoroval, ale to jen proto, že čekal na vhodnou příležitost, jak se jí zase pomstít. Elena dělala, že neví, o čem mluví a chtěla pokračovat v cestě. Michael jí ovšem nechtěl nechat jen tak odejít. „Dovolíš? Jdu do přízemí,“ ukázala rukou směrem ke schodišti. „Nedovolím, už tě totiž začínám mít plný zuby!“ nenávistně se na ni povídal. „A co chceš udělat?“ posměšně zvedla hlavu. Chtěla mu dát najevo, že se ho rozhodně nebojí. Chodba se pomalu začínala zaplňovat studenty.

Děkuji samotné autorce Leně Valenové za poskytnutí recenzního výtisku!

Hodnocení: 2,8/5