Osudné svědectví

 Osudné svědectví je již sedmým dílem série Inspektorky Eriky Fosterové od plodného autora Roberta Bryndzy. Je to anglický spisovatel, který žije se svým manželem na Slovensku. Tento usměvavý autor píše již od svých 13 let. Dříve chtěl být hercem, ale nemohl sehnat zaměstnání, tak si napsal vlastní hru a poté u psaní už zůstal. Začínal u humoristických románů a přešel k thrillerům.

To je ten problém, když člověk uteče až na konec světa. Už nemá kam jinam utéct, může jen přeskočit přes okraj.

Konečně jsme se dočkali a po třech letech se nám vrací oblíbená  šéfinspektorka Erika Fosterová. Příběh má skoro čtyři sta stran a odehrává se v roce 2018 ve Velké Británii. 

Ozvalo se praskání igelitu, když technici zavřeli a zapnuli zip vaku na těla,, který pohřbil Vikyiny ostatky v lesklé černotě. Napadlo ji, jak je život křehký. Přemýšlela, jak se Vicky cítila, když naposledy prošla vchodovými dveřmi. Byla šťastná? Smutná? Vystrašená? Ať už se cítila jakkoli, nejspíš netušila, že byt bude opouštět v černém pytli na mrtvoly. 

Hned v úvodu jsou čtenáři šokováni napadením mladé ženy v jejím vlastním bytě. Krutý a drsný začátek okamžitě zaujme.

Erika se dostává k případu brutální vraždy Vicky Clarkeové, která vydávala podcasty o skutečných zločinech. Naposledy pracovala na případu o sexuálním predátorovi, který loví mladé studentky v okolí Londýna. Jelikož se dostala blízko k odhalení, byla napadená a umlčená. Vrah si myslel, že se s problémem vypořádal, ale všechno je jinak, než se na první pohled zdá. Policie má málo důkazů, ale nezdá se jí divný soused, v jehož pytli na odpad byly nalezly kočičí hlavy. Ovšem jeho bratr zastává vysoký post u metropolitní policie, takže pokud po něm půjdou, musí mít nezvratné důkazy.  

Kromě případu se řeší i osobní Eričin život, autor neopomněl trochu zrekapitulovat děj. Hrdinka stále myslí na manžela, který zahynul při policejní razii, a ani románek s kolegou ji nevyšel. Ovšem při zabydlování se v novém bytě se shodou okolností naráží na bývalého přítele.

Bylo tam nahraných patnáct dílů a každý z nich se zabýval zdánlivě nevyřešeným zločinem nebo sérii zločinů: žhářstvím, vandalismem, falešnou identitou na sociálních sítích. Ovšem jedna epizoda Eriku zaujala. Ztuhla.

Robert Bryndza prostě stále zlepšuje svůj spisovatelský um a s příběhem si víc a víc pohrává. Píše opravdu poutavě a čtenáře plete matoucími uličkami a děj je tak nepředvídatelný. Autor rád komunikuje s fanoušky, váží si veškerých zpráv a zpětných vazeb. Na základě připomínek dokonce v minulosti přepsal své dílo, aby vyhověl svým věrným obdivovatelům. Líbí se mi, že autor dá na názory čtenářů, to se často nevidí. A především jsem ráda, že se vrátil k jeho veleúspěšné sérii o Erice.

Detektivky od Bryndzy mají skvělý náboj a vždycky se u nich odreaguju. Jsou napínavé a zároveň pokaždé jiné. To je největším plusem těchto příběhů, autor ke každému dílu přistupuje odlišně a má zcela jiný koncept. Čtenář nikdy neví, v jakém okamžiku bude vrah odhalen. Osudné svědectví bylo povedeným pokračováním, autor píše stále čtivě a už se těším na další část.

Ukázka:

Bylo naprosto šílené si myslet, že může utéct. I teď, o dva dny později, musí policie vystopovat její polohu. Británie je malá... Teď se nachází ve velmi klidném koutě země, ale její cestu jistě zachytily kamery. Měla zůstat v Londýně, postavit se svému strachu a promluvit... Ne, měla to vykřičet z výšky střech. Jenže Vicky věděla, jak to chodí. Kdo poslouchá, když žena křičí? Vyhrožoval jí a už dokázal, že mu to všechno projde. Ve svém starém životě, v době předtím, než narazila na všechny ty hrůzy, viděla svět zjednodušeně - ti zlí platí za své chyby a dobro vítězí. Pokud zůstaneš čestný a děláš správné věci, všechno bude v pořádku. Ženy, které o sexuálním napadení mlčely, dříve odsuzovala. Styděla se to přiznat, ale na ty, které se bály nahlásit napadení, se dívala tak trochu svrchu. A pak přišel on. Vyděsilo ji to. Ozvat se by bylo nebezpečné. Musela by vystrčit hlavu nad parapet a ohrozit svůj život. Styděla se přiznat, že na to nemá. A strach se prolínal se vztekem. Proč by právě ona měla promluvit a všechno riskovat? On byl ten zlý. Ona nic neprovedla, ale bylo na ní, aby to napravila? Ne, ne, ne, nech mě žít můj život, nech mě na pokoji, pomyslela si. 

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!