Vzdálenost mezi mnou a třešní

 Vzdálenost mezi mnou a třešní (preguel) a Já, Filippo a třešeň  (sequel) je série pro děti vypravějící o devítileté Mafaldě, která se vypořádává se vzácnou nemocí. Vše sepsala Paola Peretti - italská spisovatelka žijící blízko Verony. V době jí byla diagnostikována vzácná oční nemoc, tzv. Stargardtova choroba - způsobující postupnou ztrátu zraku a v konečné fázi úplné oslepnutí. Napsala svůj první román. 

Babička vždycky říkala, že v každém kmeni stromu žije obr, který je duchem toho stromu, a že když ten strom někdo pokácí, přestěhuje se do jiného.

První díl přibližuje výjimečnou hlavní hrdinku, která statečně čelí svému osudu. Podle doktorky ji zbývá posledních pár měsíců, kdy pomocí brýlí něco uvidí. Mafaldě se postupně mění celý život. Pomalu přichází o kamarády i aktivity, které ráda dělala. Nechce zůstat vyděšená ve tmě, a tak trénuje Braillovo písmo a se šátkem zkouší jaké to bude nevidět. Zlepšil se jí sluch, ale postupně na ni musí neustále někdo dohlížet a doprovázet. Dokonce má svoji asistentku a krůček po krůčku ztrácí i svoji samostatnost. Naštěstí se sblížila se školnicí, která je extrémně upřímná. Radí ji, že musí najít, co je pro ni zásadní a hledat to, co může dělat i bez očí. A poznává i chudého Fillipa, který se také cítil osamělí a společně se utěšují.

Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to, jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. 

Kniha zpracovává bolavé a smutné téma citlivě. Jde o niterný příběh, vyprávěný z pohledu malého děvčátka, o to je celá kniha dojemnější.  Kniha je složená z pěti částí, na jejímž začátku je nějaká ilustrace. Jak se posouváme v ději, zkracuje se vzdálenost, na kterou Mafalda vidí. 

"Najdi svoji růži, Mafaldo. Něco, co je pro tebe zásadní. Něco, co můžeš dělat i bez očí."

Hlavní hrdinka se statečně vypořádávání ze skutečností, že brzy zůstane obklopená tmou. Jedná se o dojemné vyprávění a bolavé čteni o Stargardtově mlze. Součástí díla jsou návštěvy doktorky a a taky dopisy literárnímu hrdinovy. Důležitou roli hrdinčin oblíbený strom tedy školní třešeň.

 Já, Filippo a třešeň ukazuje, jak si hrdinka vede po letech. Kdy zcela přišla o zrak a doposud neexistuje žádná léčba. Mafalda nastoupila na druhý stupeň, řeší dospívání, zvyká si na nový dům. I to, že se  přes dva roky neviděla v zrcadle.

A co když mají pravdu ti, kdo si myslí, že nejsme jenom kamarádi? A co já, já bych chtěla,, abychom nebyli jenom kamarádi? Tak jako tak bych nevěděla, jak mu to mám říct ani jestli mám první krok udělat já, nebo počkat, až ho udělá on. 

Kniha má kolem 130 stran a kromě slepoty řeší i existencionální krizi dospělého. Mafaldin otec přišel o práci a uzavřel se do sebe. Nechodí ven a jen se lituje. Mafalda se na druhou stranu snaží být, co nejvíce samostatná. Hodně jí pomáhá diktafon, na který si všechno nahrává. Dokonce si sehnala svoji první brigádu a pomáhá starému pánovi sousedovi. Mimo to začala pociťovat žárlivost. Je Filippo jen nejlepší kamarád, nebo něco víc? Přes všechny problémy se stále snaží vidět vše v lepším světle a nevzdávat se.

 Prostě nemůžeš čekat, až budeš vyšší nebo až ti bude osmnáct nebo třicet, abys začala uskutečňovat svoje sny. Anebo vůbec nějaké měla. Musíš jednat teď, s tím, co máš. 

Obě knihy se mi velmi těžko četly, jelikož mi bylo hlavní hrdinky nesmírně líto. Autorka, která se sama potýká s tímhle onemocněním, zvolila skvělou protagonistku. Opravdu silnou osobnost a i příběh psala s nadějí a vírou, ukázat, že nic není ztraceno. Ale stejně jsem si mohla oči vyplakat. 

Vzdálenost mezi mnou a třešní a Já, Filippo a třešeň na mě osobně velmi zapůsobily a o příběhu budu asi ještě dlouho přemýšlet. Uvnitř děl je spousta citátů, motivace a mnohé věty mnou rezonovaly.

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzních výtisků!