Lily Butterworthová nečekaně přišla o práci pro nadbytečnost. Místo aby smutnila, rozhodne se to vzít jako osudové znamení. Vždy snila o životě ve Francii a s manželem to mnohokrát probírali. Pokaždé se ale našly nějaké komplikace, a teď, když je syn velký, se manžel stále bojí vystoupit ze své komfortní zóny a odmítá takovou změnu. Lily v opilosti koupí nemovitost a skoro všechny své úspory vloží do kamenné barabizny, která je opuštěná a potřebuje spoustu oprav. I když má obavy z buducnosti, vydává se vstříc novému životu a mizí z Anglie do Francie, kde se těší na poklidné tempo života, čerstvý vzduch, procházky po vinicích a čerstvé pečivo. Vždy dělala, co bylo správné, ale konečně se rozhodla jít vstříc svému snu provozovat penzion. I když teskní po manželovi, poznává nové lidi, a především Frédérigue, místní starosta, náčelník policie a majitel nemovitosti, je velký sympaťák.
"Myslela jsem, že jsi vždycky říkala, že bych měla být přímější?" "No, to ano. Ale tohle jsem tak úplně na mysli neměla. Být přímá během rozhovoru je jedna věc. Ale vyhodit všechny své úspory za kamennou barabiznu někde ve Francii, to je... no prostě úplně jiná liga."
Tenhle ženský román má skoro 400 stran a je to ideální dovolenkové čtení o ženě ve středním věku, která se odhodlá splnit si svůj dlouholetý sen a přestěhuje se na francouzský venkov.
Jedná se o příjemné a nenáročné čtení, taková klasická oddechovka, ve které nechybí klišé, trocha romantiky, problémy v manželství, či životní změna. Příběh má pomalejší rozjezd a klidné tempo pokračuje po celou knihu, takže žádné velké zvraty nečekejte. Rok na francouzském venkově je pro ty, kteří si chtějí při čtení odpočinout.
"Protože o tomhle jsem celá léta snila. Nijak jsem se tím netajila. A ty jsi mě celou tu dobu nechal věřit, že se to jednoho dne stane. Nechal jsi mě to plánovat a fantazírovat a představovat si, jaký bude jednou můj život, až tohle spolu podnikneme."
Na knize se mi nejvíce líbilo prostředí - zapadlý koutek Francie, kde se nachází léty zanedbaný dům, který potřebuje péči a rekonstrukci. Já osobně také mám určitou posedlost Francií a navíc moc ráda čtu příběhy o hrdinkách, které se nebojí riskovat a pustí se do dobrodružství. Téma se mi líbilo, ale přišlo mi až moc pohádkové. Osobně bych si víc užila části o rekonstrukci, o tom, jak hrdinka zapadala do nového prostředí, a o nesnázích, se kterými se potýkala.
Velice děkuji nakladatelství Bourbon za poskytnutí recenzního výtisku!
To opravdu vypadá jako fajn čtení na dovolenou.
OdpovědětVymazat