Univerzita výjimečných – tvrdou zkouškou projdou jen ti nejlepší

Když jsem se dozvěděla, že Fragment vydává Univerzitu Výjimečných, tedy novou dystopii pro fanoušky Divergence a Hunger games (mezi které bezesporu patřím), byla jsem nadšená a kniha mě naštěstí nezklamala.

Dramatický příběh nás zavede do Svazu národů s hlavním městem Tosu, který je zpustošený válkou a živelnými katastrofami. Přeživší se snaží udělat z nehostinné země místo vhodné k životu pomocí genetiky a modifikací. Z 18 kolonií jsou proto vybíráni ti nejlepší, kteří se zúčastní Testování, které oddělí zrno od plév a jen ti nejschopnější dostanou šanci studovat na Univerzitě a budou vychovávaní jako budoucí vůdci nebo budou pomáhat revitalizovat Zemi.

Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka Cia odmalička snila, že se zúčastní Testování. Ale když se její přání má opravdu splnit, je zděšená, když ji otec prozradí, že průběh testování není takový, jak si všichni myslí. Jejímu otci byly  vymazány vzpomínky, ale zůstaly mu noční můry plné násilí a smrti. A tak si Cia místo krásných šatů, kterými chtěla okouzlit, vezme raději nůž, který ji v případě potřeby ochrání a věřte, že ho bude potřebovat.

„Je lepší, když pojedeš do Tosu připravena pochybovat o všem co uvidíš, a o všech, které potkáš. To by mohl být rozdíl mezi úspěchem a selháním.“

Cia nejednou zjistí, že někteří uchazeči jsou pro postup a úspěch schopní udělat všechno a neštítí se využít lstí, podrazů a zákeřných útoků. Bude muset prokázat neuvěřitelnou odvahu, důvtip i odhodlání, aby prošla celou zkouškou, složenou z všemožných pastí. Na každém kroku jí hrozí nebezpečí, které může mít podobu skrytého nepřítele, ale i jedovatých rostlin nebo zmutovaných zvířat.

„Myslíš, že ti lidé, kteří tohle město vybombardovali, ve skutečnosti chápali rozsah škod, které tím způsobí? Myslíš, že si uvědomovali, že vyhrát může znamenat zabít všechno a všechny, včetně jich samých?“

Na začátku mě trochu vyděsilo, když jsem si přečetla, že první zkouška bude složená pouze z písemných testů, těšila jsem se na pořádný krvák a zuřivý souboj, jako tomu bylo v Hunger games, ale z tužky a papíru žádné drama nekoukalo. Po druhém kole se kniha neskutečně rozjela a já četla doslova s otevřenou pusou. Pokud máte stejně jako já rádi napínavé dystopie a neodradí vás násilí, tak se nechte unášet nástrahami Testování a pamatujte -Nikdy nikomu nevěř! Půjde totiž o život. 

Jedinou mojí výtkou je fakt, že příběh není tak úplně originální, je zde vidět, že Joelle Charbonneaum se opravdu v mnohém nechala inspirovat již zmíněnou Divergencí, Labyrintem a sérií Hunger games, ale jelikož jsem velkou fanynkou tohoto žánru nevadilo mi to, naopak jsem byla vděčná, že někdo napsal něco podobně skvělého. Já se sice hrozně těším na další díl, ale chápu, že mnohé z vás může tahle inspirace odradit.

Ukázka:

Téměř jsem nemohla dýchat, když jsem spatřila tu rozkládající se zkázu kolem. Ocel a kameny. Sklo a dřevo. Zbořené zhroucené budovy. Naprosto zrezivělé převrácené vraky aut. To vše pokryté vrstvou černé zažrané špíny. Tu a tam se skrz trosky snažila prodrat na slunce nějaká houževnatá rostlina. Ve zničeném městě šplhaly do oblak už jen stromy, na nichž se sice podepsala zničená půda, ale jinak byly odhodlané přežít

Hodnocení: 5/5

Recenze psaná pro Literární svět.