Dva jsou víc než jeden

Na Jeden plus jedna jsem se už hrozně dlouho těšila. Od úžasné autorky Jojo Moyes jsem četla všechny její knihy, které mohu jen doporučit. Nemůžu si pomoct, ale autorčin styl psaní je pro mě doslova návykový. Jojo umí vdechnout příběhu tolik emocí a citů, že nemůžete knihu odložit. Jeden plus jedna jsem přečetla během dvou dnů a to jsem ještě byla na brigádě.

Hlavní hrdinkou je Jessica, která sama vychovává dvě děti. Vlastní dceru Tanzie, které je neskutečně talentovaná a dokonale ovládá matematiku a nevlastního syna Nicka, který se uzavírá před světem. Poté, co tuto rodinku opustil manžel Marty, který se ani neobtěžuje platit alimenty, má Jess co dělat, aby všechny uživila. Proto musí zvládat dvě zaměstnání. Ale ať se snaží sebevíc, nemají na rozdávání. 

 Odchod otce od rodiny s sebou nese spoustu nepříjemností: finanční potíže, zlost potlačovanou kvůli dětem. Ale horší než tohle, bylo zjištění, že být samostatným rodičem, když jste zcela bezradní, znamená mít pocit naprosté osamělosti.

Tanzie dostane šanci studovat na prestižní škole pro matematicky nadané děti, ale Jess není schopná získat dostatek financí, aby dceři zajistiila studium na vysněné škole a Nickymu dostatečnou ochranu a cítí, jako kdyby děti zklamala. A tak Jess v nouzi, poruší všechny své zásady a přesvědčení a vezme si domů peníze, které vypadly z kapsy jednomu opilému návštěvníkovi baru.

Celý příběh je vyprávěn především z pohledu Jess a bohatého, počítačového génia Eda. Ale čtenář není ochuzen ani o dětský pohled na věc  - díky malé Tanzie a do nitra nahlédneme i málomluvnému Nickymu, který musí snášet šikanu.

V zásadě nechápu, jak to, že šikanistům a zlodějům a lidem, kteří prostě všechno zničí – všem těm kreténům – to prochází. Klukům, kteří vám dají herdu do ledvin kvůli kapesnému, policajtům, kteří si myslí, že je vtipný chovat se k člověku, jako by byl idiot, a dětem, co si dělají srandu z každého, kdo není stejný jako oni. Nebo tátům, kteří ze dne na den odejdou a prostě začnou nový život někde jinde. Máma nám vždycky říkala, že dobrým lidem se dějí dobré věci. A víte co? Už to neříká.

Střetnutí světa bohatých a chudých - na jedné straně máme rodinu ve finanční tísni a na druhé úspěšného Eda Nichollse, kterému hrozí pobyt ve vězení, protože poskytl interní informace o firmě, ve které pracuje. A i když se on sám záměrně neobohatil, udělal něco špatného, nelegálního. A to mají oba hrdinové společné, protože lidé v úzkých někdy dělají impulzivní rozhodnutí, která nedomyslí. Jejich činy, ale způsobí něco dobrého a to, že je osud svede dohromady a začíná tak bláznivá jízda za lepšími zítřky.

Přiznávám, že ani u této knihy jsem se neovládla a slzička mi ukápla. Jeden plus jedna je opět skvěle napsaný, dojemný příběh, plný víry, smutku, nespravedlnosti, ale i lásky a laskavosti, který vás chytne za srdce. Jsou zde sympatičtí hrdinové hlavně Jess, která je nesmírně obětavá, laskavá, zásadová a pracovitá. A i přes nepřízeň osudu, je stále optimistkou, která nosí žabky, protože doufá, že přijde jaro.

Působivá kniha, o které jsem přemýšlela i po přečtení – hlavně nad tím, jak umí být svět nespravedlivý. 

„Čím víckrát to děláte, tím jste blíž k cíli. Nebo, jak jsem vysvětlila mámě, v zásadě jde o to, že někdy se prostě nesmíte vzdávat.“

Už vám musí být jasné, že další knihu moji oblíbené autorky si opět nenechám ujít, protože se mi znovu potvrdilo, že pokud jde o Jojo Moyes je to sázka na jistotu.

Hodnocení: 5/5

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Martinus.cz