Uvnitř mé hlavy

Hlavní postavou a zároveň i vypravěčkou knihy je Alexandra Ridgemontová, která už odmalička trpí schizofrenií a paranoiou. Alex má určité své návyky, rituály a proto prohledává své okolí, kontroluje, zda nemá v jídle jed nebo štěnici - věří, že ji pronásledují komunisté. Kvůli halucinacím a bludům si nikdy nemůže být ničím stoprocentně jistá. Její nemoc převrací určité skutečnosti naruby a hrdinka nedokáže vždy odhadnout, co je pouhým klamem.

Alex po jednom incidentu nastupuje na novou střední školu a snaží se skrýt před světem svoji duševní poruchu. Ale jde to opravdu těžce, když cestou do školy vídáte například fénixe. Alex má svoji pomůcku a tou je fotoaparát. Fotí, kudy chodí a bludy většinou na fotkách zmizí a to opravdové zůstane.

Každý den se musí Alex sama sebe ptát – Je to skutečné nebo je to jen v mé hlavě? Žila v domnění, že její kamarád z dětství byl jen její halucinací, ale pak ho potká v nové škole. A teď si není jistá, čemu má vlastně věřit.

 „Nic už nebylo chutné, příjemné nebo hezké. Nevěděla jsem, jestli je to mnou nebo těmi novými léky. Z jídla se mi chtělo zvracet, pokrývky i šaty škrábaly a kroutily se, všechna světla mě oslepovala. Svět zešedivěl.“

I když kniha Uvnitř mé hlavy zpracovává závažné téma schizofrenie, tak autorka tenhle příběh nadlehčila - pomocí humoru, který postupně dávkuje. Problémy schizofreničky tak nepůsobí tak depresivně. Některé hlášky vyloženě pobaví a u čtení se i zasmějete.

„Hrudník měl tak nabušený, až se mi zdálo, že mu svaly vyskočí z košile a někoho sežerou. Na mé halucinační stupnici dostal dvojku. Ty svaly se mi nezdály.“

Jako velký plus vnímám originální téma o schizofrenii jsem nikdy dřív žádnou knihu nečetla, ale Uvnitř mé hlavy mě podnítilo zjistit si více informací o této psychické poruše.

Příběh je opravdu hořkosladkou ukázkou podpory kamarádů a zároveň nedostatečné opory rodičů. Chvílemi mi bylo hlavní hrdinky neskutečně líto a ze závěru knihy jsem byla naprosto v šoku, protože to, co jsem se dozvěděla, jsem tedy vážně nečekala. Ještě teď o knize přemýšlím.

 „Vy jste měli být ti, kterým může věřit, vy jste měli být ti, za kým přijde, když si nebude jistá. Ale ona místo toho musí dělat hromady fotek, protože když vám něco řekne, začnete jí vyhrožovat blázincem.“

Uvnitř mé hlavy je debut, který má na svědomí mladá americká autorka Francesca Zappia, která kromě čtení a psaní knih ráda maluje, kouká na horory a je fanynkou pokémonů.

Ukázka:

Samozřejmost reality byla luxusem, který mi zůstal odepřen. Nemohu říct, že bych nenáviděla ty, jimž byl dopřán, protože to byli prakticky všichni. Ne, necítila jsem k nim nenávist. Nežili v mém světě. Ale to mi nebránilo přát si, abych směla žít v tom jejich.

Hodnocení: 4/5

Moc děkuji Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!