pondělí 7. srpna 2017

Falešný polibek

Princezně Arabelle Celestine Idris Jezelii z rodu Morrighan je teprve 17 let a už má být provdána za neznámého prince, aby bylo zajištěno spojenectví s královstvím Dalbreck. Jde o předem domluvený sňatek, který Liu užírá a proto se rozhodne k ráznému kroku – utéct. S tím jí pomáhá její věrná přítelkyně Pauline,společně zametají stopy a matou pronásledovatele. V utajení přijíždějí do vzdálené rybářské vesnice Terravin, kde chtějí obě začít nový život. Po krásné princezně pátrá nejen princ, před kterým utekla a který teď touží poznat tu, která měla kuráž vzepřít se osudu, ale chystá se jí najít i vrah, jehož jediným úkolem je Lie podzříznout hrdlo. Princezna je lapena mezi dvěma hezkými muži, kteří bojují o její přízeň. Odhalí princezna včas své ctitele? Nebo padne do rukou barbara? 





„Nemůžu se rozmyslet. Rozhodnutí už padlo,“ odpověděla jsem. „Od nynějška musím žít se svým osudem, ať už to dopadne dobře, nebo špatně.“

Falešný polibek je skvěle zpracovaná kniha, kde nechybí ani krásně ilustrovaná mapa zobrazující celou říši. Obálka mě osobně zaujala na první pohled, a jelikož mám to štěstí, že brigádničím v místním knihkupectví zdobí mi i ve větším provedení atrapa knihy můj pokojík. Kniha má dokonce vyrytý název do desek knihy, což není tak časté a přitom to působí kouzelně. Jednotlivé kapitoly jsou navíc zpracovány tak, že vypadají jako vytržené z pohádkové knížky.

Chtěla jsem zažít to, co ona, lásku, která překoná vzdálenost i čas. Když opakovala, že on si ji najde, věřila jsem jí. Jako bych v jejích očích viděla odlesk jeho oddanosti, a nepochybovala jsem o tom, že Pauline si to zaslouží. Ale co já?

Nejlepší na celém příběhu je, že nás autorka dlouhou chvíli nechává na pochybách a v napětí. Čtenář neví, kdo je vrahem a kdo naopak princem. Postupně nám Pearsonová hází drobné útržky informací a narážky, které ovšem někdy spíše klamou. Často jsem si připadala jako detektiv, který si prochází důkazy a analyzuje podezřelé osoby. V jednu chvíli se mi zdálo, že už jsem vraha odhalila, ale v další kapitole už jsem si nebyla tolik jistá. Tohle zamlžování skutečnosti bylo nečekaně osvěžující. Po odhalení identit se příběh přiostřuje a je v něm více napětí.

A jak říkávala teta Bernette, při popisu zbraní, vítězství a částí těla se přehánění vždycky snese.

zdroj

Většinou milostné trojúhelníky přímo proklínám, ale ve Falešném polibku si ho nemůžu vynachválit. Taky je mu věnovaná téměř celá kniha. :D Jak vrah, tak princ mají něco do sebe. Jsou to komplikované postavy mající tajemství. Dělají rozhodnutí, která se vždy neslučují s morálkou, na druhou stranu se nebojí obětovat pro druhé. Mají v sobě nejen dobro, ale i zlo. Jsem opravdu zvědavá, jak se budou jednotlivé vztahy v průběhu série vyvíjet. Já už teď vím, že si pokračování nenechám ujít. J

Tohle jsem na něm nesnášela i milovala. Zpochybňoval všechno, co jsem řekla, ale taky mě pozorně poslouchal. Poslouchal, jako by záleželo na každém mém slovu.

Musím přiznat, že se v knize objevily i hluchá místa, která byla ovšem přebita charakterem a škádlením jednotlivých postav a překvapivými zvraty. Příběh je vyprávěn ich-formou - nejvíce prostoru je samozřejmě dopřáno silné hrdince Lie, která je vytrvalá, odhodlaná a statečná.  Ve Falešném polibku se objevují i kapitolu z pohledu zabijáka a prince, které osvětlují jejich pohled na věc a jejich skryté myšlenky. Jednotlivé kapitoly se střídají s krátkými úryvky ze starých knih, které nám přibližují proroctví.

Jeho kousnutí bude kruté, jeho jazyk prohnaný,
jeho dech svůdný, ale jeho sevření smrtící.
Drak zná jen hlad, nikdy neukojený,
jen žízeň, nikdy neutišenou.
„Věř ve své dary Arabello, ať jsou jakékoli. Někdy dar vyžaduje velkou oběť, ale nemůžeme se k němu obrátit zády stejně, jako nemůžeme vůlí přinutit srdce, aby přestalo bít.“

zdroj


Falešný polibek je dívčím románkem s nádechem fantasy - plný milostného vzplanutí. Jde o oddychové čtení, u kterého se odreagujete. Pro letní válení u vody, jako stvořené. :)

Ukázka:
Rád bych to udělal sám, ale mám své povinnosti ve Vendě. Zvládneš to za den. Koneckonců je to jen královská dcera. Víš přece, co je to za lidi. A je jí teprve sedmnáct. Jak těžké bude ji najít? Komizarovu hodnocení příslušníků královských rodů jsem se pousmál, ale odpovídat jsem ani nemusel. Oba jsme věděli, že to bude snadné. Vyplašená kořist nemyslí na to, aby za sebou nenechávala stopu. Komizar dělal tuhle práci už mockrát. To on mě v ní vycvičil. „Jestli to bude tak snadné, proč nemůžu jít já?“ protestoval Eben. „To není úkol pro tebe.“ odpověděl jsem mu. Eben se toužil osvědčit. Uměl dobře mluvit i zacházet s nožem, byl malý a sotva dvanáctiletý, takže se mohl vydávat za dítě, zvlášť s jeho smutnýma hnědýma očima a andělskou tvářičkou, která měla tu výhodu, že nevyvolávala podezření. Jenže je rozdíl mezi zabitím v boji a podříznutím dívčího hrdla ve spánku.

Hodnocení: 4/5


Děkuji Martinusu za poskytnutí recenzního výtisku!

6 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze! Ale já jsem stále na vážkách, jestli ano nebo ne :p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Já si myslím, že by se ti příběh líbil. ;-)

      Vymazat
  2. Mě se kniha moc líbila, fakt jsem si ji užila. pěkná recenze :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělá recenze :) Na knihu se právě chystám a těším :) Mám docela velká očekávání, tak snad nezklame :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Také jsem měla velká očekávání, ale naštěstí se mi kniha líbila. :)

      Vymazat