pátek 18. srpna 2017

Slyším tě všude

Slyším tě všude je prvním románem, který jsem od Willisové četla a jsem přesvědčená, že nebudeme posledním. Chvála, kterou fanoušci pějí na tuhle americkou autorku, je zasloužená. Slyším tě všude i se svými 500 stránkami a poměrně malým fondem písma, mě celou dobu udržovalo v napětí. Příběh je neuvěřitelně čtivý, chytlavý a navíc vtipný.

Hlavní hrdinkou je Briddey Flanniganová, která se musí potýkat s nesnesitelnou rodinou, která je strašně ochranitelská a strká nos do soukromých záležitostí všech členů rodiny. Navíc v zaměstnání to hrdinka nemá o nic lepší, na denním pořádku je šuškanda a nic se zde neutají. Briddey je bombardována ze všech stran a i když se snaží uchovat si alespoň zdání soukromí, tak se jí to moc nedaří. Naštěstí má krásného a bohatého snoubence, s kterým se rozhodli učinit velký krok. Společně půjdou na EED*, aby jejich vztah ještě více vzkvétal. Briddey má svoji hlavu a chce tento zákrok podstoupit i přes nesouhlas rodiny i kolegy, který ji neustále odrazuje a právem - něco se totiž pěkně zvrtne a bude to JÍZDA.

*Tajemné EED je vlastně docela jednoduchý chirurgický zákrok, který umožní lepší komunikaci mezi dvěma partnery, zvyšuje schopnost se citově propojit. V příběhu je to podáváno jako něco žádaného, všechny známé osobnosti, už ho podstoupilia nemohou si ho vynachválit. Přes vzájemné partnerské pouto, ten druhý cítí city toho druhého. Jsou na sebe napojeni a lásku si mohou posílat na míle daleko.

„Má štědré srdce? Tak byste se měly ptát,“ mudrovala teta Oona. „Bude ochotný za mě riskovat život, skočí pro mě do ohně? A budu já ochotná udělat to pro něj?“

Přiznám se, že jsem ke knize přistupovala skepticky, nevěřila jsem autorce, že dokáže udržet moji pozornost, až dokonce. Nepomohly tomu ani první kapitoly, v kterých jsem tápala, co se děje. Ze všech stran na mě útočilo slovo EED a já nevěděla, co si pod tím mám představit, naštěstí autorka vše v průběhu skvěle vysvětlila. Další menší problém jsem měla s ženskými postavami, které mi přišly neuvěřitelně nesympatické a jejich chování nelogické až přehnané. Na druhou stranu podivín Schwartz, který se vyhýbal lidem a zůstával zavřený v suterénu, si mě získal během chvilky – nejen svým výjimečným mozkem, potrhlým chování a dobrým srdcem.

„Nebudeš po mně chtít, abych mu ten vzkaz doručila dolů, že ne? V suterénu mrzne a nikdo tam kromě Schwartze není. Mám z něho děs, jak se tam plíží a s nikým nepromluví. Jako ten hrbáč z filmu Zvoník od Matky Boží, který žije v podzemní kobce.

zdroj


Autorka vystavěla děj na vtipných dialozích, které osvěží příběh. Zaměřila se na vývoj nových technologií a mezilidské komunikace. Slyším tě všude je science fiction, které má co nabídnout. Je psané er-formou a na začátku každé kapitoly nechybí zajímavý citát (z různých knižních příběhu), který naznačí, o čem následujících několik řádků bude.

„EED není žádná plastická operace.“
„Tak proč ji každý v Hollywoodu už absolvoval? Nebo můžeš dostat druhotnou infekci, stafylokoka nebo masožravou bakterii. Nemocnice je hrozné místo – podložní mísy, bažanty, katetry, vzadu rozstřižené košile. Já se špitálům vyhýbám jako čert kříži a ty bys měla taky.

 Já si čtení nakonec opravdu užila, především tu část, kdy se všechno vymklo hrdince z rukou a nečekaně našla oporu v osobě, u které by to nikdy nečekala. Samotná romantická linka byla taktéž příjemná a především nenucená.

Slyším tě všude se odehrává v době, která je plná nejrůznějších vymožeností v oblasti komunikace. Stále se vyvíjejí nové a nové vylepšováky, které zase o kousek přiblíží spojení mezi lidmi. Autorka zároveň ukazuje i na odvrácenou stranu technologií. Vše má své pro a proti. A lidé pomalu ztrácí vliv nad svým soukromím. I v dnešní době lidé sdílí téměř vše, prozradí o sobě mnoho informací, kterých lze i zneužít. Místo, abychom si popovídali z očí do očí, radši využijeme chat. Kniha slouží jako zamyšlení, jak velký vliv na nás mají moderní technologické vynálezy.

Connie Willisová je oblíbenou americkou autorkou žánru sci-fi. Za svou dlouhou spisovatelskou dráhu získala celou řadu ocenění – sedm cen Nebula, jedenáct cen Hugo a dokonce se stala velmistryní SFWA. Řada románů téhle bývalé učitelky vyšla i v České republice, čtenáři mohou znát román Kniha posledního dne, I když půjdu roklí šeré smrti nebo Vnitřní záležitosti. Momentálně žije Wilisová v Coloradu se svou dcerou, manželem a domácími mazlíčky.

Ukázka:
„Přesně tak. Možná by sis nemohla vybírat, koho chceš slyšet. Možná bys neuslyšela svou sestru. Možná bys stejně tak dobře uslyšela - “
„Já vím, Nějakého únosce nebo někoho, kdo nenávidí McDonalda.“
„Nebo někoho z těch šílenců, které slyší schizofrenici, takové ty, kdo tě navádějí, abys zabíjela. A asi by sis ani nemohla vybírat, co chceš slyšet. Možná bys o lidech zjistila věci, které nechceš vědět. Nebo to, co si ti lidé o tobě opravdu myslí. Vzpomínáš, jak jsi někdy ještě na základce šla na záchod a náhodou ze své kóje zaslechla, jak o tobě tvá nejlepší kamarádka říká něco ošklivého? Takhle by to vypadalo, kdybys měla telepatické schopnosti. Byla bys nucena poslouchat lidi, které bys nechtěla slyšet - “

Hodnocení: 4,5/5

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Metafora!

9 komentářů:

  1. Kniha mě bavila, byla skvělá. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst :-) Už jsem zvědavá na další autorčinu knihu, co doma mám :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mě kniha bavila a závidím ti, že máš doma další autorčin příběh. ;-) Užij si čtení. :)

      Vymazat
    2. Díky :-) Ona byla nedávno v LK - kniha posledního soudu a ještě tam měli dlouhou dobu jednu knihu od ní, ale teď si bohužel nevzpomenu na název

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze :) Na čtení této knihy se právě chystám a docela se těším, tak snad mě nezklame :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. :) Neboj, opravdu se máš na co těšit. ;-)

      Vymazat
  3. Na začátku jsem ke knize byla strašně skeptická a říkala si, že jsem zase šla do nějaké hlouposti. Ale opak byl pravdou! Kniha je parádní, já se bavila a i když některé chvilky byly lehce přehlcené, vím, že jsem se cítila asi jako hlavní hrdinka po útoku vody .D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se začátku lekla, ale potom, co se tam objevil Schwartz jsem byla nadšená. :D Ale ty ostatní postavy mi chvílemi šly hrozně na nervy. :D

      Vymazat
  4. Mám ji právě rozečtenou, jsem asi tak v půlce a neskutečně mě baví! :) Kdybych měla čas, dočtu ji klidně za jeden den na posezení, takhle čtu aspoň kdykoliv mám volno. Bohužel je fakt těžká, tak si ji nebrávám sebou do práce, kde si vždycky čtu při obědě, ale jinak doma přečtu každý den aspoň kousek a už se těším na to, jak to dopadne. :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě taky kniha moc bavila. To já ji i přes tu tloušťku s sebou na brigádu tahala. :D Chtěla jsem co nejdřív zjistit, jak to celé dopadne. ;-)

      Vymazat