Dívka na kusy

Dívka na kusy je poutavý, krutý a především silný příběh, který ve vás vzbudí řadu emocí, a nebudete se od něj moci odtrhnout. Zaujme vás nejen svými autentickými prvky, ale i nevšedním, emotivním dějem, o kterém budete přemýšlet i po jeho dočtení.

Lítolítolítolítolítolítolítolítolítolítolíto!

Chci tohle slovo vyříznout ze svého nitra, ale ono se vrací zpátky a je mnohem větší a zákeřnější.

Melancholický děj nás zavede do léčebny, kde se setkáváme se zlomenou mladou dívkou, která řešila své problémy způsobem, který ji dostal pod křídla odborníků. Ocitá se mezi stejně smýšlejícími děvčaty, které si rády ubližují, aby vůbec něco cítily, nebo aby zvládly přečkat další den v kruté realitě. Hlavní hrdinka si prošla peklem, zažila tolik bolesti a utrpení, že jí tyhle skutečnosti poznamenaly. Příběh nám přiblíží její cestu za uzdravením a sžíváním se s osudem.

Charlotte Davisová je odhodlaná bojovat, ale jak dopadne její střet se skutečností. Odolá nutkání se ničit? Odlepí se ode dna? To zjistíte, když si přečtete tuhle originální a čtivou knihu.

Někdy nemůžu na tomhle zatraceném místě dýchat. Mám pocit, jako bych měla v plicích písek. Nechápu, co se to se mnou děje.

Největší dopad na čtenáře mají díla, která vycházejí z vlastních zážitků a tak tomu bylo i v tomhle případě. Autorka přiznává, že i ona měla své problémy a knihu, na které ji tolik záleželo, psala devět let, a opravdu je vidět, že si s ní dala práci a vložila na stránky kousek sebe. Dívce na kusy předcházelo čtrnáct verzí, které se neustále poupravovaly, až vzniklo tato finální znění, které mohu držet v ruce.

Kniha je složená ze tří částí a je vypravována ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Charlotte Davisové. Přináší vhled do mysli zlomené dívky, která volá o pomoc. Postupně odkrýváme nepříznivý osud Charlotty a zjišťujeme, co se jí vlastně stalo a co ji tolik zlomilo. Samotná hrdinka je samotářka, tichá, nespolečenská osoba, která se považuje za poškozené zboží.

„Budeš se muset hodně snažit, Charlotto, aby ses vyhnula starým zvykům. Zvyk je železná košile, a to i přesto, že nám může působit bolest. Právě kráčíš do neznáma.“

Dívka na kusy zpracovává vážná témata, ukazuje, jak probíhá život v léčebně a jak je těžké postavit se na vlastní nohy. Upozorňuje, že je hodně důležitá víra v sebe sama a pomoc okolí. Každý potřebuje cítit podporu a mít zázemí, kam se může vracet.  Příběh popisuje prožité trauma a tvrdý boj o návrat k normálnímu životu. Autorka používá i autentickou mluvu mládeže, která nejde pro nějaké to ostřejší slovo daleko, vulgárními výrazy je celá kniha posetá, ale k danému žánru se to prostě hodí.

Dívka na kusy má výstižný název, povedenou obálku a především osobitý text, který zaujme a upoutá. Tenhle příběh ze života je určený mládeži, která bude z knihy nadšená. Myslím si, že nad příběhem neohrne nos ani dospělá osoba. Kniha nám ukazuje, že život není jen růžový – právě naopak. Pěkné chvíle se střídají s těmi smutnými. Pokud těch tvrdých ran snášíme hodně, musíme se umět vzchopit a bojovat a nepodléhat žádným svým démonům.

„Přece se chceme všechny uzdravit, že ano?“ Jinými slovy – jsme všechny na sračky. Ale to jsme už dávno věděly.

Tenhle nevšední román je prvotinou americké autorky Kathleen Glasgow, která se živí jako vědecká pracovnice.  Její propracované dílo se stalo mezinárodním bestsellerem a není se čemu divit, kniha je opravdu skvěle zpracovaná a čtivá. Kniha se zabývá mnoha problémy doby například problematikou drog, alkoholu, prostituce nebo útěku z domova.  

Nejzkurvenější věc na sebepoškozování je to, že nikdy nepřestanete být podivínky, protože vaše těla jsou plná jizev, takže připomínají bitevní pole, a to se hodně lidem nebude líbit, nikdo nebude takové tělo milovat.

Příběh mě upoutal a zaujal natolik, že jsem knihu přečetla za jediný den a odmítala jsem jít spát, dokud jsem nezjistila, jak to s Charlottou dopadlo. Dívka na kusy je opravdu povedené dílo, které má co říct, udrží čtenářovu pozornost a zaujme svým zpracováním, které je složené z krátkých kapitol. Zlomená dívka se snaží změnit svůj život, najít v něm štěstí a především lásku, protože prahne po lidském doteku a náklonnosti.

Tohle je jeden z příběhů, který se nedá nijak popsat, ale musíte si ho přečíst. Myslím, že mnohé z vás dojme a chytí za srdce. Jde o opravdu silný příběh, plný nevšedních postřehů. Kniha plná emocí, úzkosti, strachu, bolesti, samoty, ale i snahy a naděje.

Ukázka:

Jsem celá bílá, připadám si jako tulení mládě. Má předloktí jsou omotaná silnou vrstvou obvazu a těžká jako kyje. I stehna mám těsně obalená, bílá gáza vykukuje ze šortek, které sestra Ava našla mezi ztrátami a nálezy. Jako sirotek jsem se tady objevila bez šatů. Jako sirotek jsem byla zabalená do prostěradla, z jehož květinového vzoru prosakovala má krev, a pohozená ve sněhové plískanici na trávníku před nemocnicí.

Hodnocení: 4,1/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku, knihu můžete zakoupit zde!