Někdy je hezké, že mě miluješ

Někdy je hezké, že mě miluješ je romantickým románem pro ženy ve stylu Bridget Jonesové vyprávějící o dvou kamarádkách, které řeší trable s láskou.

Tento humorný román mě mile překvapil, šlo o příjemný, jednoduchý děj plný lásky a trapasů. Kniha se četla sama, rozněžnila mě a zároveň rozesmála. Příběh byl opravdu čtivý a poutavý. Navíc je uvnitř díla hned několik zajímavých citátů.

Tebe je pro něj škoda. Nebuď smutná, tyto jednou dotáhneš na prince Harryho nebo Obamu, až se vykašle na Michelle.

Chloe je závislá na svém ex příteli, zároveň jejím šéfovi, který se má brzy ženit. Hrdinka se Guillauma nedokáže vzdát a tak se neustále trápí. Kromě toho nenávidí svou práci, ráda by se věnovala psaní příběhů a tak se svoji stydlivou kamarádkou dohodnou, že změní svůj život. A o tom, jak se to hrdinkám daří, vypráví tahle oddechová kniha.

Někdy je hezké, že mě miluješ nabízí nejen milostné eskapády, cestování, úryvky z deníku, životní peripetie, vtipné momenty. Navíc zaujme atraktivním prostředím, postavy se pohybují v mých oblíbených destinacích – Londýně a Paříži.

Obě hrdinky jsou odhodlány vzít život do svých rukou a změnit ho. Konečně se odhodlat něco udělat. Nebát se výzev a dosáhnout vytoužených cílů. Tohle je vyprávění o tom, jak to hrdinkám vlastně jde.

V tomhle praštěným světě holka vždycky s někým spí buď moc, anebo málo. Opravdová svoboda je dělat, co opravdu chci a kdy chci, a nespekulovat nad tím.

Dvě kamarádky, každá úplně jiná. Naprosto odlišné povahy spojuje láska ke čtení. Chloe je nafrněná, drzá, nezávislá žena, která si užívá sex na jednu noc. Je nesmírně atraktivní a každý muž po ní touží.

Constance je stvořená pro život v Anglii v 18 století. Je to věčná romantička, snílek a knihomolka, která miluje Jane Austinovou a čeká na svého pana Darcyho. Její princ na bílém koni ovšem nepřichází, tak se rozhodne přihlásit do kurzu svádění, kde si osvojuje nějaké triky a rady.

Dílo zabírá poměrně krátký časový úsek a to od února do října roku 2013. Někdy je hezké, že mě miluješ bych doporučila ženám, kterým nevadí romantika. Jde o zdařilý a zároveň humorný román, který je ideální oddechovkou.

Poslední dobou mi na sepisování deníku chyběla kázeň. Ještě štěstí, že Anna Franková byla svědomitější než já a že já kromě své proměny v osudovou ženu ani nemám žádné historické svědectví, které bych měla předat budoucím generacím.

Citlivé, jemné, milé, úsměvné dílo, které vás pohladí po duši. Já si jeho čtení moc užila a navnadilo mě na podobné příběhy.  Někdy je dobré si vyčistit hlavu a orazit.

Marie Vareilleová je francouzská autorka, která ráda píše, čte a oblíbila si hořkou čokoládu a dobré víno. V jejím milém příběhu je patrná nadsázka i ironie. A vypráví o hledání spřízněné duše.

Ukázka:

„Můžu tě poprosit o telefonní číslo?“

Dala jsem mu ho. Rozhoda jsem se k celé situaci přistupovat racionálně, v klidu čekat, až mi napíše, a nijak nejančit. Dělám si samozřejmě legraci, něčeho takového jsem nebyla schopna. Ztratila jsem veškerou schopnost soustředění, od čtvrtka jsem měla telefon přirostlý k ruce, budila jsem se každou hodinu a strkala si displej k nosu, div jsem si oko nevypíchla, abych zkontrolovala, jestli mi náhodou uprostřed noci nepřišla esemeska. Nejmíň stokrát jsem si představovala, jak se v bílých šatech ubírám cestičkou ke kostelu v Marinzacu, na jejímž konci čeká Antoine. Po páteční ranní schůzce marketingového oddělení si mě dokonce Hans Schmidt zavolala k sobě, aby mi řekl, že mé počínání je nepřijatelné, že není možné na schůzi každé tři minuty kontrolovat mobil.

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!