První lež

  První lež aneb skryli všechny stopy, ale dokážou skrýt i své děsivé tajemství? Tenhle thriller sepsal A. J. Park, což je pseudonym britského autora, který vystudoval španělštinu, lingvistiku a literaturu. Věnoval se i herectví a sportovnímu šermu. Poté se rozhodl pro vyučování angličtiny a divadla. V pouhých 26 letech se stal vedoucím oddělení angličtiny. Taky pracoval jako editor v několika magazínech a v současnosti je novinářem na volné noze.

Paul se po dlouhém dni vrací z práce domů. Šokovaně zjistí, že jsou otevřené vchodové dveře, v domě je tma a manželka se mu několikrát snažila dovolat. Alice nakonec nachází celou od krve. Zabila muže, který se vloupal do jejich bytu. Opravdu neměla na výběr? Místo činu nevypadá jako sebeobrana. Paul se rozhodne, že nezavolá na policii, ale zahladí veškeré stopy, aby jeho milovaná neskončila ve vězení. Systematicky začnou pracovat na odstraňování důkazů. Bojí se, aby neudělali sebemenší chybu. Postupují opatrně a promyšleně. Vyčistili dům a zbavili se těla. Chtějí dostat své životy zpět, ale nebudete to tak jednoduché. Tahle nezávidihodná situace se na nich nesmazatelně podepsala.

„Je mi to tak líto. Všechno… jsem zničila.“ „Nemáš se proč omlouvat. Musela ses bránit. Jinak bys teď byla mrtvá. Nedokázal bych o tebe přijít, Alice.“ „Stejně o mě přijdeš. Skončím ve vězení.“ „Neměla jsi na vybranou.“

Alice se dostala do velkého šoku. Nemůže se vyrovnat s faktem, že zabila člověka. Spadla do deprese, doma se cítí jako ve vězení. Je paranoidní, nejí, nemůže spát. Paul se snaží své ženě pomoci, ale zdá se, že je to marné. Alice se mění před očima a manželství dostává hodně zabrat. Chybí mu stará Alice, ne ta zahleděná do vzpomínek, mimo realitu, která nad sebou ztrácí kontrolu. Potřebují držet při sobě, když kolem čmuchají detektivové, ale zdá se, že se jejich pouto začíná rozpadat. Uvědomují si, že svými činy zpečetili své osudy a nemají možnost volby. Jsou spolupachatelé, už navěky musí zůstat jednotní, jinak na povrch vyplave jejich tajemství.

První lež je povedeným literárním debutem. Ale fanoušci A.J.Parkera se mohou těšit na listopad roku 2021, kdy má autorovi vyjít další jeho obdivuhodné dílo, ovšem na český překlad si ještě nějakou dobu budeme muset počkat. Samotný příběh je plný zvratů a tajemství. Jedná se o poutavé, napínavé a dramatické čtení. Ovšem v knize nenajdeme ani poděkování ani závěrečné slovo autora, opravdu to vypadá, že chce zůstat v naprosté anonymitě.

„My se nesnažíme nic dokázat, Alice. My se snažíme všechno ututlat. Zbavujeme se důkazů a sakra doufáme, že jsme to udělali tak dobře, aby neexistoval důkaz, který by nás s ním spojil. Doufáme, že jediné osoby, které se o tom všem dozví, budeme my dva. Jestli se to někdy dozví někdo další, znamená to, že jsme selhali.“

Hlavními vypravěči napínavého příběhu je manželská dvojice Paul – nejmladší obvodní soudce a Alice – žena v domácnosti, tvořící nerozlučně duo. Dále se v ději objevují i části popisující práci detektivů s tím jak řeší případ sériového vraha vraždícího klavírní strunou. Dochází k vyslýchání, prošetřování a hledání pravdy. V ději se objevuje krev, únos, vyhrožování, nebezpečí, paranoia, lži i nevěra.

První lež prvním odstavcem okamžitě vtáhne čtenář do děje. Hned v úvodu jsme svědky nešťastné události a spolu s hrdinou objevujeme jeho manželku, jak se sklání nad mrtvolou v koupelně. A od té doby zůstává čtenář lapený uvnitř dramatického příběhu. Dílo se mi četlo dobře a udrželo si moji plnou pozornost. Jako prvotinu hodnotím knihu vesměs kladně. Jedná se o zajímavý čtenářský zážitek.

Ukázka:

„Není to tak, jak to vypadá. Ty mě znáš. Jsem tvoje žena. Věř mi, prosím.“ Dlouhou chvíli na mě jen zírá a neřekne ani slovo. Je evidentně v šoku. Pak konečně zašeptá, jako by nás mohl někdo zaslechnout. „Alice, cos to provedla? Cos to udělala?“ „Neměla jsem na vybranou.“ Obejme mě. „Jak? Proč?“ „Byl v našem domě!“ Pustí mě a pohlédne zpátky do místnosti, kde leží tělo cizího muže napůl ve vaně, napůl ven z ní. Na místě, kde obvykle relaxuji za uklidňujícího světla svíček a jemné hudby v pozadí. „Co se stalo?“ ptá se Paul a skoro nedýchá. Táhnu ho zpátky do ložnice a mluvím tak rychle, jak jenom dokážu, navzdory té bodavé bolesti na hrudi, co cítím. „Napouštěla jsem si vanu. Hrála hudba. Měla jsem zapnutou hudbu… Hudba hrála z bluetoothových reprobeden tamhle. Zrovna jsem se chystala vyjít z ložnice, když jsem ho uviděla – přišel, prostě tam stál, objevil se jakoby odnikud – ale bůhvíproč mě neviděl.

Hodnocení: 3,8/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!