Kelsey Jenningsová se nedávno přistěhovala do maloměsta. Měl to být nový začátek, nový dům, nová práce, nová dobrodružství. Ovšem vše se během chvíle mění. Odpoledne zjistí, že její dcera Mikayla zmizela. Není doma a neobjevila ji ani ve školce. Tam navíc tvrdí, že takové dítě k nim nikdy nechodilo. Manžel nezvedá telefony a Kelsey postupně zjišťuje, že nenastoupil do nové práce. Nikdo je v sousedství nezná. Jejich dům je zatím sterilní, bez osobních věcí. A policie tak má velký problém najít nějaký důkaz.
Pohřešované dítě i to, že manžel není k nalezení, se postupně vyjasňuje. A dílky skládačky do sebe postupně zapadají. Ovšem, pak se na řadu dostává další děsivé překvapení a vše je opět vzhůru nohama.
Právě teď nic nedává
smysl. Chybí dílky skládačky, ze kterých bych složila celý obrázek dřív, než to
udělá detektiv Ryan. Čas utíká, jako bych se brodila tekutým pískem. Opravdu
uběhlo teprve devět hodin? Jako by tahle noční můra trvala už dny.
No páni, to už se mi dlouho nestalo, že by se mi nedostávalo slov. Tohle tedy byla pořádná nepředvídatelná jízda.
Tohle pozoruhodné dílo je psáno z pohledu oběti i vyšetřovatele. A tudíž vidíme odlišné pohledy na věc. Tenhle psychologický thriller ukazuje zvrácenou lidskou mysl. Jedná se o nevšední čtenářský zážitek. Kniha je místy zmatená, zdá se, že se mísí realita s fantazií.
Zmizení dcery i manžela. Hrdinka nemůže věřit ani sama sobě, neví, co se děje. Výpovědi nesedí, fakta se špatně ověřují. Padá na ni stín pochybností. Policie v koupelně nachází spoustu léků na předpis. U Kelsey to vypadá jako v takové domácí lékárně – samá sedativa, prášky na bolest, na paměť i na depresi.
Ne. Nic není v
pořádku. Možná už nikdy nebude nic v pořádku. A skutečnost, že tenhle případ
přidělili detektivovi, který si o mně myslí, že jsem blázen a že jsem si to
celé vymyslela, také nepomáhá.
Ještě jedna lež nabízí více příběhů v příběhu. Zamotané, promyšlené a ojedinělé čtení. Ozývá se temná minulost hrdinky a její nelehké dětství.
No prostě wow, tohle bylo něco. Na takovéto dech beroucí příběhy nenarazíte každý den. Perfektně vystavěný příběh, z kterého vám půjde hlava kolem, a vy nebudete vědět, co si máte myslet. Podobně nabité dílo, o kterém jsem ještě po přečtení uvažovala, bylo dílo Útočiště – s pozoruhodnou slovné zásobou i představivostí a originálně poskládaným příběhem s mystickými i psychologickými prvky. Autor Jérôme Loubryho vás naprosto odzbrojí a nebudete tušit, co je pravda. Tajemný, děsivý příběh s tísnivou atmosférou skýtá mnohé zvraty. Oba tyto příběhy moc doporučuji, rozhodně stojí za přečtení!
Ještě jedna lež nabízí strhující nečekané zvraty i zápletky. Nechybí tajemství, zármutek, popírání, pokušení, plány, lži nebo třeba paranoia. Autorka vám totálně poplete hlavu a nebudete vědět, co je pravda a co lež.
Ukázka:
„Co si přejete?“
„Přišla jsem pro Mikaylu . Vím, že jsem tady dřív, ale už bych si ji chtěla
vzít domů,“ vysvětlím a usměju se. Určitě nejsem jediný rodič, který trpí
úzkostí, když je odloučený od svého dítěte. Mladá dívka se zamračí. „Promiňte…,
kdo že jste?“ „Jsem Kelsey Jenningsová. Mám tady dceru Mikaylu. Ráno jsem ji
tady nechávala u nějaké jiné paní.“ Nahlédnu dovnitř. V kuchyni na vysokých
židlích sedí řada batolat. Na tácech před sebou mají barevné plastové misky.
Drobnýma ručkama si z nich nabírají jídlo a otáčejí mým směrem upatlané
obličejíky. „Říkáte, že vaše dcera se jmenuje Mikayla?“ ptá se dívka. Tváří se
zmateně a mně se zrychlí tep. „Ano. Mikayla Jenningsová.“ Nevidím ji na žádné z
vysokých židliček. „Myslím, že jste si musela splést místo,“ namítne. „Můžu jít
dál?“ „ehm…, máme přísná pravidla…, dovnitř nesmíme nikoho pouštět…“ Pokusí se
zavřít dveře, ale já se proti nim zapřu. „Mám tam uvnitř dceru.“ Cítím, jak se
mi na krku ježí chlupy. Třesu se zimou, přstože mám tělo zahřáté po cvičení.
„Omlouvám se paní, ale my tady žádnou Mikaylu nemáme. Poslední dobou nezačal
chodit nikdo nový,“ opáčí dívka.
Hodnocení: 4,8/5
Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat