Chata ve Švýcarsku

Chata ve Švýcarsku je již sedmým dílem oblíbené série Romantické úniky od americké autorky Julie Caoplinové, která si potrpí na dobré jídlo, které si nejraději vychutnává při poznávání cizích zemí. Při své práci procestovala již celou řadu zemí a právě tyhle toulky se staly inspirací pro sepsání této milé série. Služební cesty ji umožnily potloukat se po Evropě a ochutnat nejrůznější gastronomické pochoutky a tyto vjemy použila do svých děl.

Horská chata ve vesnici obklopená švýcarskými Alpami to je prostředí nového románu. Jedná se o velice útulné a přívětivé místo. Plné čerstvého vzduchu, úchvatných kopců, majestátních hor i dechberoucí přírody.

„Život se má žít. Člověk z něj musí vyždímat každičký kousek uspokojení.“

Nina Campbellová se dostala kvůli nepovedené žádostí o ruku do celostátních novin. Aby se vzpamatovala z nepovedeného vztahu, tak utekla od problémů do hor. Zavítala do malebné chaty její tety, která ji již dlouho zvala. Nina se ocitá na životní křižovatce a neví, co si počít. Její život je totiž jeden velký zmatek. A osud jí navíc přichystal jedno osudové setkání ve vlaku.

Nina je bláznivá, ztřeštěná, spontánní, bezstarostná a zábavná osoba, která se neustále žene do dobrodružství a do všeho se vrhá po hlavě. Dřív si užívala, ale nyní chce zažít pocit jistoty. Postupně v novém prostředí zjišťuje, že se v minulosti dusila a žila ve stereotypu. Hodlá vše změnit a konečně být šťastná.

Líbilo se mi, že autorka do příběhu zapojila zajímavosti o státě. Například jsem se dozvěděla, že Švýcarsko je složené z 26 kantonů s různými specifiky – každý z nich má vlastní vládu, zákony i ústavu. Jsou zmíněny i čtyři hlavní jazyky – švýcarská němčina, francouzština, italština, rétorománština. A také autorka upozorňuje na pět oficiálních názvů pro zemi – Helvetica, Svizra nebo třeba Suisse.

„V životě nemůžeš být pořád spontánní a neustále se hnát někam za dobrodružstvím. Manželství je o tom, že dospěješ, usadíš se a víš, že stojíš nohama pevně na zemi. S tebou je člověk pořád jako na horské dráze nebo v letadle a nikdy si není jistý, jestli ho zrovna nevykopneš ze dveří. Jsi moc bláznivá, jako kulomet a pořád chceš něco nového. S tebou nikdy nevím, na čem jsem, a to není pro mě. Nejspíš to máš v genech a takové děti asi fakt nechci.“

Nevím, jak to autorka dělá, ale opět na mě přenesla atmosféru zmiňované lokace, tentokrát švýcarských alp a já děkuji, že jsem mohla vycestovat alespoň tímhle způsobem. A i tentokrát se mi začínaly sbíhat sliny z velkého množství sladkostí. Jsou zde zmiňovaná tradiční švýcarská jídla a nejrůznější zajímavosti o nich, spolu s popisem, kde vznikly a co se do nich dává.

Součástí díla jsou i recepty na nejrůznější dobroty, například na vychvalovaný Basilejsý Kirschenbrottorte. V závěru nalezneme anotaci všech předchozích dílů. Mně osobně se zatím nejvíce líbilo Tokio, jelikož mě Caoplinová neskutečně nalákala na návštěvu Japonska.

Chata ve Švýcarsku přináší rustikální, okouzlující prostředí. Mráz, chlad, hledání sebe samu, zajímavosti či památky v okolí – to vše a mnohem víc čeká na čtenáře. Důležitou roli v knize hraje i čokoláda, její nepřeberné množství druhů i její výroba.

Život může stát za houby, ale pořád tady byla čokoláda. Pokud šlo o ni, čokoláda rozhodně měla super schopnosti. Štědře si nabrala znovu.

Oddechový ženský román přináší zasněžené vrcholky hor, oheň v krbu, lyžování, snowboarding, běžky, výlety i vaření. Autorka navíc čerpá z vlastních vzpomínek. Kniha je složená ze tří částí a je jako dělaná proto ji číst pod dekou spolu s horkou čokoládou.

Pro věrné čtenáře této oblíbené série mám dobrou zprávu, nakladatelství Grada již chystá další díl nesoucí název Domek v Irsku, který vyjde v roce 2022. A bude vyprávět o úspěšné právničce, která se vrhá do studia na kulinářské škole.

Ukázka:

Oba se dívali na ledovec, každý zahloubaný ve vlastních myšlenkách. Mině vždycky připadalo neuvěřitelné, že existují věci, které tu byly už tisíce let před člověkem. A byla strašlivá škoda, že jeho příchod působí takovou zkázu. V téhle perspektivě vypadaly její nicotné problémy opravdu jako malichernosti. Tohle všechno tady bude ještě tisíce let poté, co ona už nebude. Život byl krátký a ona by z něj měla získat co možná nejvíc. „Je to nádhera, děkuju, že jsi tu se mnou. Snad tě ale nezdržuju od snowboardu.“ „To nemyslíš vážně. Jsem šťastnej, že jsem tady.“ Mina se usmála. Lukův přístup ke sjezdovkám byl v ostrém kontrastu s Bernhardthem a Kristianem, kteří by se od pořádného lyžování nenechali odradit ani zdržet ničím a nikým. „Jsi si jistý?“ „To teda jsem, Mino. Jen si představ všechny ty lidi, kteří jsou zrovna teď zavření v kancelářích, zírají do počítače nebo třeba něco míchají v hrncích na plotnách, jestli to je to, cos třeba dělala v práci ty.“ Mina si připomněla běžné úterní dopoledne. Interní porada. „To jsme vyhráli. Tohle je dechberoucí.“

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!