Tentokrát má policie co dočinění se sériovým vrahem: umělcem, který své vyděšené oběti uvězňuje v ledu. Z tohohle znepokojivého umění mrazí.
„Myslím, že pachateli jde právě o to, aby z těch žen učinil něco zvláštního, mimořádného. Aby je udělal něčím, co se jim v životě nepodařilo. Proto si s tím dává takovou práci a výsledek prezentuje na veřejnosti.“
Další kriminální případ, který dostává na stůl patoložka Julie Schwarzová, což je opravdu sympatická osoba, která se ráda angažuje do vyšetřování a často spolupracuje s kriminální policií. Má rozhodně více kompetencí než by k její profesi bylo záhodno. Ale díky své inteligenci a postřehům často značně usnadňuje vyšetřování.
Na scéně se objevuje nový případ a opět je pěkně zapeklitý. Je nalezena vytesaná ledová socha a uvnitř naaranžovaná mrtvá dívka. Policie nemá téměř žádné stopy ani indicie. Rozehrává se souboj s časem. Šílený vrah nelení a hledá novou oběť, za to police je v nevýhodě, led jim ztěžuje práci. Rezervovaná, korektní, houževnatá patoložka nyní musí se čekat, než nebohá oběť roztaje. Kromě děsivého případu řeší i nový vztah s kolegou, který je teprve v začátku. Osud ji k sobě přihrál dokonce jejího bývalého přítele, s kterým nechce nic mít. A ještě se musí sžívat s novou kolegyní, jelikož její předchůdce přišel kvůli práci o život.
Umrznutí je děsivá
smrt probíhající ve čtyřech fázích. Nejprve se tělo roztřese a zvýší se svalový
tonus. Tyto reakce slouží k vytváření tělesného tepla. Postižení cítí v
končetinách většinou silné bolesti. Jakmile se tělesná teplota dále sníží pod
dvaatřicet stupňů, začíná stadium vyčerpání. Svalstvo už nepracuje tak rychle,
srdeční frekvence klesá a zpomaluje se i dýchání. Nastupuje určitá apatie doprovázená
snížením pocitu bolesti. Při tělesné teplotě nižší než třicet stupňů následuje
stádium ochrnutí, které člověku přivodí celkovou ztuhlost z chladu a bezvědomí.
Opět v ději nechybí ukázky z práce patologa. Co taková práce vlastně obnáší a čeho se týká, což většina ostatních autorů popisuje buď okrajově, nebo to zcela vynechají. Kromě toho jsou v ději popsány i kapitoly z pohledu vraha a nechybí ani myšlenkové pochody obětí. Umrznutí není hezká smrt a autorka zevrubně popisuje její postup.
Autorka mě od prvního dílu hrozně mile překvapila svým čtivým stylem vypravování a především mrazivou atmosférou. Samotný šokující začátek mě uhranul svojí děsivostí. Během chvíle mi běhal mráz po zádech. Vyprávění z pohledu oběti čekají na smrt je vážně znepokojující zážitek, který si ještě dlouho budu pamatovat. Takhle na mě nezapůsobila ještě žádná detektivka. Navíc Catherine Shepherd vyzývá čtenáře ke zpětné vazbě a bere si konstruktivní kritiku i dobře mířené rady k srdci.
„Panebože, ona tam
uvnitř zamrzla,“ zašeptala a nebyla s to odvrátit oči. Zvedla ruku a dotkla se
ledu. Okamžitě se na ni přenesl chlad a bezcitnost, s níž pachatel postupoval.
Něco tak strašlivého ještě nikdy neviděla.
Svižné a napínavé čtení. Vražda v ledu je napínavá detektivka o zvráceném umělci, který touží po slávě. Chce, aby jeho díla byla nezapomenutelná a udělat z nich triumf. Jako předchozí díly je tenhle detektivní thriller velice čtivý, poutavý a napínavý. Opravdu povedené dílo se sympatickými hrdiny. Já osobně řadím tuto sérii k mým oblíbeným. Jelikož na mě pokaždé silně zapůsobí, je nepředvídatelná a při čtení mě mrazí.
Ukázka:
Cítím ledový chlad,
který ve mně velmi pomalu zastavuje život. Vstupuje do mě zvenčí a zcela se mě
zmocňuje. Proniká stále hlouběji do mého nitra. Dříve nebo později dorazí až k
srdci. Nejprve ho jenom zahalí a pak postoupí do svaloviny. Přes tuto ponurou
vyhlídku si nemohu pomoct a musím obdivovat krásu ledu. Třpytí se a září.
Světlo se tisíckrát lomí a vytváří fascinující kouzelný svět, ledový palác. Při
tom pohledu na okamžik zapomenu na bolest celého těla. Paže a nohy mi namodrale
otekly. Není divu. Teplota je pod nulou a já jsem skoro nahá. Za běžných
okolností bych pobíhala sem a tam, dokud bych se opět nezahřála. V tom mi ale
brání silný provaz, kterým jsem spoutaná. V hale kolem mě jsou všude bloky ledu
a sochy. Studený ocelový nosník, ke kterému jsem přivázaná, mě tvrdě tlačí do
zad. Sahá od podlahy až úplně nahoru a podpírá střechu. Stojím na betonu bosými
chodidly. Chlad mi snad spojil nohy se šedou podlahou.
Hodnocení: 4,5/5
Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!
Opravdu stylová fotka. :)
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
Vymazat