Nečekaně získaný šlechtický titul, anglické panství a zamlčená rodinná historie to vše čeká na čtenáře tohoto čtivého a zároveň obsáhlého románu složeného z 25 kapitol, který zabírá 365 stran.
Olivie Shawová se stává dědičkou obrovského anglického panství a šlechtického titulu. Je to pro ni obrovským překvapením, jelikož se její matka během života ani jednou nezmínila o svém dětství. Hrdinka žije se snoubencem v Americe, proto zprvu chce celou záležitost co nejdříve vyřešit. Ale anglický venkov ji okamžitě okouzlí, z malebných scenérií přechází zrak a navíc na ní dýchá historie předků. Starobylé, rodinné sídlo je v katastrofickém stavu, ale zanedbaný dům má své kouzlo a především dlouhou historii.
„Proč je dědictví zvláštní?“ „Nevím.“ Zamyslela jsem se a zkusila přijít na to, odkud ten nepříjemný pocit vychází. „Žena, kterou jsem znala jako svou matku, byla malířka, ne dědička. Celý můj život bydlela ve stejném domě. A“, na chvíli jsem se odmlčela, s rukama v klíně, „O tomhle mi vůbec nic neřekla. Musela k tomu mít nějaký důvod.“
Z hrdinky se stává hraběnka z Rosemere a zjišťuje, že postavení zavazuje. Její život se mění, dříve setrvávala v nefungujícím vztahu, vyrovnává se se smrtí matky a s kulháním způsobeným nehodou v autě. Vláčí za sebou mnoho trápení. Ale v novém prostředí se mění. Nyní má na starosti spoustu aktivit, vymýšlí mnoho plánů a má na výběr z více možností. Není jednoduché zrekonstruovat šestset let starý zámeček s třiceti sedmi pokoji. Je to obrovská výzva, na kterou je potřeba velké množství finančních prostředků, zdrojů i znalostí. A proto ji od toho mnozí odrazují, ale ne každému může věřit.
Jak se dědí tajemství je plné zvratů, intrik, romantiky a dobrého jídla. Hlavní hrdinka je redaktorkou kulinářského časopisu, takže autorka dokonce využila spolupráce, aby čtenáři věrohodně popsala ingredience a jednotlivé chutě, zaměřila se hlavně na indické speciality. V knize samozřejmě nemůže chybět ani romantická linka, ve které se střetnou rozdílné kultury.
„Tady už je to trochu děsivější,“ uznala jsem. Přes okna a skrz ně až dovnitř prorůstaly popínavé rostliny vytvářející zelený interiér. Jídelní stůl s šestnácti nebo dvaceti židlemi byl zasypaný kusy opadané omítky a další suť byla na podlaze. Za stěn visely odlepené pruhy tapet. Po jedné ze zdí a polovině zbývajícího stropu se táhla veliká černá skvrna, ale všimla jsem si i světlejšího obdélníku na protější stěně.
Kulisou romantického, milého příběhu je okouzlující panství Rosemere Priory, které tvoří velké množství pozemků, nájemníků, zahrad, lesů, polí a především zchátralého sídla, které je starodávné, vznešené a především plné tajemství. Co se mohlo stát, tak strašného, že hrdinčina matka utekla a nikdy o minulosti nemluvila?
Kniha se dobře čte, je to taková milá oddechovka. Já osobně příběhy, kde se něco renovuje, vyhledávám. Baví mě sledovat, jak se hrdinové nevzdávají a jdou si za svými sny. Je to hodně motivující. Oceňuji, že najdou sílu změnit svůj život a pustit se do práce. I v tomto případě mi příběh sedl a jeho čtení jsem si užila.
Ukázka:
Ten dům prostě vypadá tak nějak smutně, nemyslíte? Jako by chtěl, aby ho někdo vysvobodil.“ Věnoval mi rychlý úsměv. „Sejmul z něj prokletí.“ To citlivé místo v hrudi mě zase zabolelo. „Žila jsem v domnění, že máma pochází z nějakýho malýho a ošklivýho měst. Průmyslovýho. Nerada o životě v Anglii mluvila a já-“ vzdychla jsem. „Myslela jsem si, že je to proto, že utekla z nějaký špinavý díry.“ Zavrtěla jsem hlavou. „nemůžu uvěřit, že se mi o tomhle nikdy ani slovem nezmínila.“ „Měla byste si popovídat s mým tátou. Něco se tady stalo, tenkrát než všichni odešli, ale já to všechno nevím. On tam tehdy byl.“ „Kolik mu je?“ Koutky mu klesly a znovu se dotkl vousů na bradě. „Šedesát sedm?“ Mámě bylo šedesát šest, když umřela. „Myslíte, že se znali?“ Tiše se zasmál. „Určitě. Viděla jste přece, jak je město velké?“
Hodnocení: 4,3/5
Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!
Od autorky jsem před nedávnou dobou přečetla knihu Když jsme ještě věřily na mořské víly, která mě hodně mile překvapila. :) Tuhle mám už doma také nachystanou a podle tvé recenze to vypadá, že se mám na co těšit. :)
OdpovědětVymazatMě teď mrzí, že jsem si ke čtení nevybrala i autorčino předchozí dílo.
Vymazat