Rebelky z Oxfordu

  Rebelky z Oxfordu aneb Jak svrhnout vévodu je prvním dílem série pojednávající o spolku výjimečných žen. Dílo sepsala Evie Dunmore, která vystudovala diplomacii a to konkrétně na Oxfordské univerzitě. Živí se jako konzultantka a je členkou Asociace romantických spisovatelů RNA. Její velkou vášní je historická romance. Autorka momentálně žije v Berlíně, ale lásku k Velké Británii přenáší do svého psaní. Konkrétně si v tomto díle vybrala jako svoji kulisu kouzelnou scenérii města Oxford a její univerzitu, kterou zná osobně z vlastní zkušenosti.

Dostáváme se do minulosti roku 1879, kdy svět ovládají muži a zpátečnické názory.

Hlavní hrdinkou je Annabelle Archerová, která se stává jednou z prvních studentek Oxfordské univerzity. Stipendium ji zajistil dámský spolek bojující za práva žen volit. Na oplátku musí hrdinka vyvinout úsilí v jejich věci a nejlépe ovlivnit nějakého bohatého vévodu, aby se postavil na jejich stranu. Shodou okolností narazí na chladného Montgomeryho, který je intelektuál, stratég, politicky se angažuje a má velký vliv. Jediné, co mu zbývá ke štěstí je získat zpátky rodinné sídlo, které jeho předek prohrál v kartách. Je mu přislíbeno, když se zapříčiní, aby vyhrála volby strana, která je proti volebnímu právu žen. Volby se neúprosně blíží a Annabelle bude mít plné ruce práce s tím proniknout do přízně nejmocnějšího vévody v Anglii.

„Ale ty už umíš řecky a latinsky víc, než je nutné, a určitě víc, než je vhodné.“ Gilbert nesouhlasně zamlaskal. „A je dobře známo, že přílišné vzdělání narušuje ženský mozek.“

Tahle historická romance pojednává o časovém období: srpen 1879 – duben 1880. Tedy o viktoriánské éře, ve které bojovaly ženy průkopnice za odpíraná práva. Rebelky z Oxfordu nabízí sufražetky bojující za práva žen, špehování i konfrontace vlivných mužů, stávky, strategie, gardedámy, manipulace, ale i odvahu a lásku.

V knize vystupují silné osobnosti - na jedné straně máme vzdělanou ženu s vlastními názory, tvrdohlavou, duchaplnou, radikální knihomolku a na straně druhé povýšeného aristokrata, panovačného, bohatého, chytrého a nespolečenského, který se stará jen o svého bratra a panství.

Annnabelle má touhu změnit svůj život, nechce být jen děvečkou pro všechno. Nechce být podřízená muži a být kořistí pro chlípného pána. Touží být nezávislá a respektovaná. Musí si dávat pozor, aby se nezapletla do něčeho nevhodného, jelikož se vydává do Oxfordu, který je brán jako místo neřesti. A doufá, že se jí podaří změnit svůj život.

V její situaci by však manželství, ať už se spřízněnou duší, nebo ne, znamenalo nekonečný koloběh drhnutí, látání a posluhování celé rodině, s dalšími povinnostmi navíc – nechat muže používat její tělo pro svoje potěšení…

Samotná autorka v závěrečné poznámce přibližuje minulost a především období, o kterém píše. Byla to doba, kdy školy teprve začaly přijímat ženské studentky. Ženy neměly stejná politická ani společenská práva. Evie Dunmore upozorňuje na fakt, jak dlouho trvalo získat hlasovací právo pro ženy, a že další léta trvalo, než vůbec mohly kandidovat. Moc k tomu nepřispěl ani fakt, že největší odpůrkyní byla sama královna.

Rebelky z Oxfordu mě mile překvapily. Nepatřím totiž k milovnicím historické romance, ale přesvědčila mě reklama a pozitivní ohlasy a čtení jsem si nakonec moc užila. Celým dílem prostupuje feminismus a odhodlání hrdinek, kterým se prostě musí fandit a přát jim šťastný konec. Líbilo se mi i vyobrazení hlavního hrdiny Montgomeryho, prostředí i obálka. Navíc se jedná o čtivé, milé,

oddechové dílo, které mi v mnohých situací vykouzlilo úsměv na tváři. Jsem moc ráda, že se u nakladatelství Cosmopolis chystá pokračování nesoucí název Jak zkrotit svůdníka. Určitě si ho ráda přečtu.

Ukázka:

Uhnula pohledem a srdce se jí rozbušilo. Tento druh mužů dobře znala a už dlouho nemohla vystát. Muže sebevědomé až do morku kostí, kteří vším, od sebejistého postoje až po špičku svého aristokratického nosu, dávali jasně najevo, že se považují za pány tvorstva. Stačil dobře mířený pohled a lidi se před nimi krčili. Náhle jí připadalo důležité se před tímto mužem nekrčit. Nechtěly snad, aby si je vyslechl vlivný muž? Právě splnila první krok: identifikovat džentlmena. Krok druhý: odhodlaně k němu přistoupit… Prsty pevně sevřela letáky a nohy ji samy nesly dopředu, přímo jemu do cesty. Přimhouřil světlé oči. Usmát se. Rána do ramena ji odhodila stranou. „Uhněte, madam!“ Ten surovec. Zapomněla, že existuje. Teď kvůli němu zakopla o vlastní nohy a na jeden strašlivý okamžik se svět kolem ní zakymácel. Pevná ruka ji uchopila za nadloktí a pomohla jí znovu najít ztracenou rovnováhu. Očima zalétla vzhůru a narazila na chladný pohled. K četu. Byl to sám šlechtic.

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!