Hory zpívají

 Hory zpívají je román od vietnamské autorky Nguyen Phan Que Mai, která se narodila v Severním Vietnamu, ale s rodinou přesídlila na jih. Prošla si prací na rýžových polích i pouličním prodejem. Dokázala získat doktorský titul v oboru tvůrčího psaní. Sepsala dohromady dvanáct knih a dostala mnoho ocenění. Podporuje vzdělání mladých dívek a působí jako ambasadorka organizace PeaceTree Vietnam, který pomáhá likvidovat nevybuchnuté bomby ve Vietnamu.

Román popisuje strastiplné dějiny Vietnamu. Jedná se o mezigenerační příběh rodiny, který je mrazivý a děsivý. Vypráví o koloniální nadvládě, kdy kolonialisté chtěli nechat Vietnam zaostalý a vybrat místní zdroje. O válce ve Vietnamu a rozdělení země na sever a na jih. Zmíněno je i osvobozenecké levicové hnutí Viet Minh, pozemková reforma či hladomor. Vypravěčkami díla jsou babička Dien Lan a její vnučka Huong.

"Překážky, kterým čelil vietnamský lid během celé historie, jsou velké jako ty nejvyšší hory. Když stojíš moc blízko, nedohlédneš na jejich vrcholky. Když poodstoupíš z toku života, uvidíš je v celé jejich velikosti..."

Velice silná žena Dien Lan pocházela z bohaté rodiny, ovšem krásné dětství vystřídaly mnohé prožité hrůzy. I když viděla před očima smrt mnoha členů rodiny, nezlomilo ji to, ale za své milované pořád bojovala a snažila se vše, v dobré obrátit. Dokonce musela uprchnout ze svého domova, aby si zachránila život, osud ji donutil opustit děti, prosit i žebrat. Sledujeme její strastiplná léta, kdy prožívala jedno trauma za druhým. V knize je popsáno hned několik dekád, ať už o pojednávající o pozemkové reformě, francouzské revoluci, velkém hladomoru či válečném období.

Druhá část příběhu je děsivější tím, že je vyprávěna z pohledu dítěte, které prožívá válku. Slyší sirény, hledá úkryt před bombami, pozoruje ruiny vlastního domu, nachází nešťastníky pod troskami a vyhlíží rodiče, zda se vrátí z fronty. Vnučku Huang se Dien Lan snaží udržet při životě, tvrdě dře a prodává na černém trhu, aby jim zajistila jídlo a znovu vybudovala střechu nad hlavou. Pouští se tak do velkého nebezpečí, protože strana má své špehy všude a propaganda je mocná.

"Válka může zničit naše domovy, ale neuhasí našeho našeho ducha."

V knize jsou používaná vietnamská jména, místní přísloví i jazyk. Z díla čiší houževnatost a vlastenectví. V úvodu pro lepší orientaci v ději nalezneme rodokmen rodiny Tranů a v závěru se objevují otázky vhodné k diskuzi. Dílo je to poučné, dozvěděla jsem se hodně nových informací. Nejvíc mě překvapily děsivé popisy, jelikož autorka čtenáře nešetří a bez příkras v plné hrůznosti vše popisuje.

Poslední dobou mi nakladatelství Jota otevírá nové obzory a čtu knihy, které běžně nevyhledávám. A zatím jsem příjemně překvapená. Minulý rok mě rozsekal příběh Kde zpívají raci a letos Hory zpívají. Dozvěděla jsem se zajímavé, i když děsivé informace a otevřelo mi to oči. Rozhodně si teď víc vážím toho, kde žiju a užívám si maličkostí, protože osud umí být krutý. Vietnam je plný protikladů a místní lidé zakusili neskutečné úskalí a o mnoha událostech jsem neměla ani potuchy.

Když se teď tak ohlížím zpátky, byly to nejšťastnější roky mého života. Myslela jsem si, že štěstí se mi usadilo hluboko pod kůží a nikdo mi je nemůže vzít. Pak, jednoho zimního dne roku 1942, se můj život změnil.

Autorka knihu psala sedm let a vytvořila otevřenou zpověď inspirovanou vlastními vzpomínkami. Vyprávěním známých, ale i cizích lidí, kteří se rozhodli podělit o své zážitky. Naslouchala jim a navštívila různé vesnice, kde sbírala střípky dějin. Udělala rozhovory s veterány i válečnými oběťmi. Dozvíme se tak informace, které měly zůstat utajené a které by nejraději mnozí vymazaly. Jsou zde popsané hluboké rány, které rozdělovaly zemi i rodiny.

Hory zpívají je jedinečné srdcervoucí dílo, které bez příkras popisuje bolestnou a pohnutou minulost Vietnamu. Příběh se silnými hrdinkami s nezdolným charakterem se zabývá alkoholismem, ideologiemi, krutostí, hrůzami světové války, černým trhem, komunisty, hladomorem, suchem, vymýváním mozků, pozemkovou reformou i občanskou válkou. 

Jenže jako patnáctiletá dívka jsem si nedokázala představit, že válka mou matku spolkla, proměnila ji v někoho jiného, a pak ji znovu vyplivla. Nechápala jsem, proč ze spaní křičí tak nahlas o kulkách, střílení, útěku a smrti. Říkala slova, kterým jsem nerozuměla.

Jedná se o velice zdařilý debut. Dojemná kniha, z které budete mít husí kůži. Já osobně jsem si ji musela dávkovat, abych vstřebala ty naprosto devastující okamžiky, které jsou zde popsány. Hory zpívají mapují téměř celé století vietnamských dějin. Strhující příběh vypráví o nepřízni osudu, prohrách i vítězstvích.

Ke čtení mě přesvědčily neskutečně pochvalné recenze, mnozí se nebáli napsat, že jde podle nich o nejlepší knihu roku, takže jsem měla velká očekávání. A i mě osobně zaskočilo, jak brilantně je dílo napsáno, jak moc emotivně, překvapivě a hlavně explicitně jsou popsány děsivé okamžiky. Opravdu klobouk dolů. Tahle epická výpověď vámi otřese. A na příběh budete ještě dlouho vzpomínat. 

Ukázka:

Čekala jsem vítězství, ale kamkoliv jsem se podívala, viděla jsem jen zkázu. Velká část mého krásného města se změnila v trosky. Bomby dopadly na Kham Thien - moji ulici - a na blízkou nemocnici Bach Mai, kde dříve pracovala moje matka, a zabily spoustu lidí. Později se vrátím do třídy, ve které bude chybět patnáct spolužáků. A náš dům! Byl pryč. Na hromadě trosek ležel náš strom bang. Babička padla na kolena. Z jejího nitra se vydral nářek, který pronikal pachem hnijících těl a splýval s kvílejícím mořem žalu. Když jsme odklízely rozbité cihly a betonové desky, plakala jsem s babičkou. Naše prsty krvácely, jak jsme hledaly cokoliv, co by se dalo z trosek zachránit.

Hodnocení: 4,7/5

Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku!