pátek 28. září 2018

Mrtví kráčí po zemi - Život v ráji



Do ruky se mi dostala další kniha od českého autora a tentokrát s tématem, který je můj oblíbený a to jsou ZOMBÍCI. Mám zkouknutých spoustu filmů i seriálů, ve kterých se nemrtví pohybují a i když mám mnohdy neklidné spaní, tak mě tyhle bytosti fascinují. Když přišla nabídka recenze, neváhala jsem ani minutu.  Navíc mi do sbírky přibyla další podepsaná kniha.

Mrtví kráčí po zemi - Život v ráji je vlastně prequelem prvního dílu (který jsem bohužel nečetla) a i když autor tvrdí, že je lepší číst knihy v pořadí, ve kterém byly vydány, není problém si přečíst tento příběh samostatně. Martin Štefko přiznává, že pokračování děje nebylo úplně v plánu, ale rozhodl se doplnit informace zvídavým čtenářům, kterým vrtal hlavou obsah balíčku, který má hrdina neustále u sebe. Takže pokud paříte mezi ty, kterým tento podstatný detail vrtal hlavou, můžete se směle pustit do čtení.

Myslel si, že začnu o hrůzách, co prožívám,
ale já mu řekl, že si za den často zazívám.
Svět se pohnul, o tom není žádná pře.
I ďábel unaveně hubu rozevře.
Býval jsem účetní a zabil svoji ženu,
tuhle krásnou představu už z hlavy nevyženu.

Postapokalyptické příběh se odehrává v době, kdy po zemi kráčí zombíci, kteří touží po lidském mase. V téhle nelehké době žije hlavní hrdina, jehož neobvyklým cílem je najít Stephena Kinga a cestou zabít, co nejvíc nemrtvých. Poctivě si o nich píše záznamy a tak ví, že za s sebou nechal už více než osm tisíc rozkládajících se těl. Tenhle osamělý vlk shodou náhod narazí na ráj na zemi. Prosperující osadu, ve které na první pohled vypadá všechno růžově. Ale Kovboj je přesvědčený, že je někde zakopaný pes a taky že ho vyhrabe a začnou se dít věci.

Musím připustit, že mi kniha lehce připomínala Walking Dead ovšem ve směsici s erotickým románem. Postelových scének bylo na posapokalyptický svět opravdu hodně. A nejen v tomhle případě mě kniha velmi překvapila, autor připojil i poměrně zvrhlé scény a spousty krvavých šarvátek. Kniha je tak opravdu určená pro zralejší čtenáře (především muže). Na druhou stranu mě mile překvapil autorův styl psaní, který je sarkastický, humorný, přímočarý a drzý. Stejně tak jako hlavní hrdina, který nešetří kousavými odpověďmi. Je to prostě drsňák, který se s ničím nepáře.

„Tak Kovboj, jo?“ vystrčí proti mně Gwen bradu.
„Říkat si v tomhle ohozu kosmonaut mi přišlo blbý.“

Začátek knihy měl říz a šmrnc, hlavní hrdina působil neochvějným dojmem a připomínal mi nebojácného hrdinu, názor na něj se mi během čtení rapidně změnil. Z oblíbené postavy se stala sobecká sexuální mašina, která si jede jen to svoje. V závěru už jsem tohohle dobrodruha nechápala už vůbec.

Další mínus vidím v tom, že v ději mohlo být více zvratů a více kolizí se zombíky. Důvod proč jsem nedokoukala právě Walking Dead je ten, že úžasný rozjezd plný akce a nebezpečných situací vystřídaly části, ve kterých zombíci ustoupili do pozadí a hlavní roli hráli lidé (a ty svými nekonečně pitomými nápady a přístupem, že jdou proti sobě místo toho aby se stmelili proti katastrofě), pokazili rozjetý děj a to se stalo i v tomhle případě. Ale věřím, že ostatní budou mít zcela odlišný názor, ale já jako milovnice zombíků si prostě musím postěžovat.

Vleču se už dva dny v kuse. Vydechneš, končíš. Takhle jsou karty rozdaný. Hlavně v oblasti, kde není přirozenej úkryt, ani žádná výstavba, kde by se člověk skryl.



Na knize Martina Štefka je nejlepší jeho styl psaní, který mě fakt baví. Opravdu jsem se při čtení pobavila, navíc vytvořil silného hlavního hrdinu, který všechny hrůzy dokáže změnit ve vtip a je nad věcí, navíc je zdatný střelec a dokáže se o sebe postarat. V jednu chvíli jsem si myslela, že knize dám plný počet bodů, tak moc mě příběh pohltil, ale druhá část knihy mi připomínala drsnější verzi červené knihovny a samotný konec byl překombinovaný, těžko uvěřitelný a zvrhlý, jednoduše mi prostě nesedl. Ale i tak se jedná o pozoruhodné dílo, které má silnějším náturám co nabídnout. Kromě hororových prvků nabízí dávku erotiky, zvrhlých scén, roztoužených žen a nemilosrdných mrtvých.

V knize kromě poznámky autora nechybí medailonky věnované Martinu Štefkovi, ale místo na výsluní je poskytnuto i autorce obálky a korektorce. Golden Dog je autorská značka, která dává prostor nadějným českým spisovatelům. Tato edice se zaměřuje především na horory, sci-fi, fantasy a thrillery. Zakladatelem je právě autor knihy Mrtví kráčí po zemi  - Život v ráji: Martin Štefko, kterému v roce 2014 vyšla jeho prvotina o zombíkách. Pokud vás zajímá více informací, můžete navštívit jejich stránky.

Ukázka:
Tady jsou zvyklý makat. Budu si muset taky zvyknout, jestli chci zůstat a zapadnout. A to je docela problém, protože já si nejsem jistej, jestli se tady chci zaseknout. Ještě tu nejsem tak dlouho, abych si myslel, že je osada až takovej ráj, jak se tváří. Narážím na spoustu věcí, který mi nesedí. Hlavně poklidný fungování. To prostě není normální! Říkej mi pesimisto, ale v tomhle světě se lidi neshodnou, a jestli je chceš udržet v klidu, potřebuješ bič. Čtyři pravidla jsou malej bič. Ne jádro pudla je v něčem jiným. Jestli bych měl zůstat, musím zjistit pravdu. Nejsem idiot, abych spadnul po hlavě do žumpy a myslel si, že hovna jenom smrděj.

 Velice děkuji za poskytnutí recenzního výtisku samotnému autorovi Martinu Štefkovi!

Hodnocení: 3,8/5


neděle 16. září 2018

Kouzlo kaligrafie - Inkoust a inspirace


Do ruky se mi dostala další publikace pojednávající o kaligrafii, která mě už nějaký ten pátek velmi zajímá a fascinuje. Inkoust a inspirace je krásným a milým rádcem v úchvatném světě kaligrafie.

Kaligrafie je umění krasopisu, které vtiskne písmenům vlastní styl a kouzlo. Spolu s touto publikací se vydejte na cestu, díky které objevíte svůj vlastní styl psaní, který bude jedinečný a který vám osobně bude nejvíce vyhovovat. Neexistuje příručka, jak správně psát – existuje nepřeberné množství možností jak napsat jediné písmeno abecedy a je zcela na vás, kterou verzi si vyberete a postupným cvičením osvojíte.

Líbí se mi, když jsou všechny věci vyjádřeny ve slovech. Vždycky jsem shromažďovala soubory čmáranic, ručně vytvořená písmena a vzorky starých písmen. Přicházela tak ke mně inspirace, jak psát slova a názvy.

pátek 7. září 2018

Já, Inrův dědic



Já, Inrův dědic je nová kniha, jejímž autorem je český spisovatel Michal Reho, kterému v letošním roce samonákladem vyšel tento debutový román o pohledném go-go tanečníkovi a fotomodelovi, který dostane šanci získat obrovské dědictví, ale při jeho získání mu často půjde o krk.

Od samotného autora jsem dostala nabídku zrecenzovat jeho román s tím, že mohu sepsat upřímnou recenzi, a že zákonitě neočekává pozitivní reakci, což je pozitivní změna, někteří autoři a nakladatelství jsou alergičtí na  negativní připomínky. Je skvělé, že s tím Michal Reho sám rovnou vyrukoval, a že má k recenzím ten správný přístup.  Autor je rád za každou zmínku a propagaci, přeci jen vydává samonákladem. Což znamená, že takovou nabídku nešlo odmítnout, navíc ráda podpořím české autory a upozorním na ně. Velmi totiž obdivuji všechny, kteří dokončili své romány a bojovali za jejich vydání.

„ Ne, nezlob se! Na čáry máry a elfský poklady už fakt nevěřím. Takže jestli máte něco hmatatelnýho, sem s tím! Jinak!“
„Jinak co? Půjdeš si stěžovat mamce a taťkovi, který jsou už dávno to… mrtví. Nebo mi tady nařežeš na holou?“