Hlavní hrdince Alexandře Černé se zhroutí svět, když při nehodě přijde o oba rodiče. Její život se od základu změní, uzavře se do sebe a postupně se přestane vídat s ostatními. Ztráta smyslu života ji dovede ke staršímu Daliborovi. Ten jí zpočátku rozumí, naslouchá jí a dokáže ji rozesmát. Sblížení však provází i společné pití a než si to Alexandra stačí uvědomit, stává se na alkoholu závislou.
S rostoucí závislostí se mění i Daliborovo chování. Dříve vtipný a chápající muž je najednou zachmuřený, naštvaný a hrubý. Alexandra se ocitá v izolaci od zbytku světa a točí se v nekonečném kruhu práce, střízlivění a neustálého nedostatku peněz. Vztah se mění v toxickou past plnou každodenních hádek, ponižování a stupňujících se fyzických ataků. Postupně hrdinka přichází o poslední zbytky důstojnosti i síly odejít.
Autorka v knize vykresluje nejen boj se závislostí, ale především to, jak snadno může člověk nechat věci zajít moc daleko a klesnout až na samotné dno. Šepot kolibříka je mrazivou sondou do vnitřně rozervané duše, která ztratila kontrolu nad svým osudem, ale i přes veškerou zradu a prázdnotu hledá cestu zpět k tomu, aby se znovu cítila jako člověk.
Tento příběh je opravdu silný, ale na mě možná až moc tvrdý k hrdince. Chybělo mi nějaké odlehčení, abych si čtení vychutnala, takhle jsem se spíš rozčilovala nad tím, jak se hrdinka nechala líbit tolik krutých věcí. Na můj vkus tam bylo přespříliš tragédie. I když jsem samozřejmě dopředu tušila, že to nebude lehké čtení, působil na mě prostě až příliš pochmurně. Šepotu kolibříka se nedá odepřít, že ve mně vyvolal velké množství emocí.
Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!

Žádné komentáře:
Okomentovat