Láska mezi písmenky

Na tuhle kouzelnou pohádkovou knížku jsem se hrozně těšila. Hned, jak jsem se dozvěděla, že ji  COOBOO bude vydávat, jsem věděla, že ji musím mít doma.

Hned na úvodní straně jsem se zamyslela nad otázkou. Komu vlastně příběh patří? Spisovateli, který jej vytvořil? Postavám, které ho rozvíjejí? Nebo snad vám, čtenářům, kteří mu vdechnou život? Možná jeden nemůže existovat bez ostatních. Možná že bez téhle kouzelné trojice by příběh byl jen prázdnými slovy na papíře.

Kdo z nás někdy nesnil o nějaké postavě z knihy? Někteří se dokonce zamilovali stejně jako šestnáctiletá Delilah, která svou spřízněnou duši nepotkala v parku, v kině ani ve škole, ale v pohádkovém příběhu. Svého krásného prince, nejprve jenom obdivovala na stránkách knihy, ale později si uvědomila, že Olivera miluje. Oba hrdinové svému citu zcela propadli a zkoušeli vymyslet plán, jak Olivera dostat do skutečného světa, aby mohli být navždy spolu. Delilah se podařilo najít autorku knihy, a když zahlédla  jejího syna Edgara, který jako by z oka vypadl Oliverovi, bylo rozhodnuto. Jelikož Oliver chtěl utéct stereotypu a Edgard se chtěl stát hrdinou, kterého budou všichni obdivovat, domluvili se, že si vymění role.

Kniha je psána ze tří pohledů  – Olivera, Delilah a Edgara

Edgar chtěl uniknout nudné realitě, kterou vyplňoval hraním počítačových her. Chtěl zažít dobrodružství a napětí a rozloučit se s tím nezajímavým, nudným, opomíjeným klukem, kterým byl. Ale zjistil, že být uvězněný v knize není taková zábava, jakou si představoval.  Navíc, i když si to nechtěl přiznat, se mu začalo hrozně stýskat po domově. Ale co teď s tím?

Oliver už nemohl snést, že se jeho dny stále pravidelně opakují, chtěl být strůjcem svého osudu a zároveň mít po svém boku Delilah. A to se mu splnilo, musel se, ale sžít s novým prostředím, vše pro něj bylo neznámé a nečekané. Ve skutečném světě existují jiné zvyky, chování, mluva, nemluvě o nebezpečí.  Oliver sice mnoha věcem nerozumí, ale je okouzlen jedinečností chvil a množstvím vjemů. Už se nemusí bát, že někdo vezme do ruky knihu a začne číst a Oliver bude muset poslušně hrát chrabrého prince, který zachrání princeznu. Najednou může dělat cokoli, jen chce.

 „Skutečná láska asi opravdu může být jídlem, vzduchem i spánkem“, vzdychá Kyrie, „ale já bych dala přednost čokoládě, kyslíku a měkké posteli.“

 Oliverova část je ta nejpovedenější, musela jsem se neustále uculovat. On je tak roztomile neohrabaný ve skutečném světě. Navíc jeho komentáře, jsou opravdu vtipné, bavilo mě čekat na to, co zase vypustí za moudro. :D

Tak například jsem se dozvěděl, že v tomhle světě dělají pubertální děti pravý opak toho, co po nich rodiče chtějí. Dopoledne se na všechno odpovídá mručením a obracet oči v sloup se může celý den. Taky není dobré nejdřív myslet a pak jednat.

Lásku mezi písmenky napsala známá autorka Jodi Picoultová, která má na svém kontě hity jako Vypravěčka, Je to i můj život, Nejsem jako vy nebo Čas odejít, spojila se se svojí dcerou Samanthou a vytvořily tento milý příběh, který vás pohladí po duši. Společně už napsaly Mezi řádky -předchůdkyni Lásky mezi písmenky. Autorky vědí, jak čtenáře zaujmout. Nejen vtipnými postřehy, ale i romantickou láskou, které se dimenzemi přenáší.

Jenže bez čtenáře je příběh jenom poloviční. Je jako stavební plány, podle kterých nikdo nic nepostaví, nebo jako vypuštěný bazén. Základ máme, ale to je všechno. Bez čtenáře slova jenom spí na stránkách a čekají, až je někdo svou představivostí probere k životu.

Láska mezi písmenky není jen pro mladé čtenáře, ale pro všechny, kteří se chtějí odreagovat a odpočinout si po náročném dni a samozřejmě pro milovníky pohádkových příběhů a romantiky. Myslela jsem si, že veselá nálada bude knihu provázet od začátku, až do konce, ale autorky se nebály vážnějšího tématu a hrdinové museli čelit i smutné stránce života. Manipulace s obsahem knihy má totiž svoje následky.

Je to zvláštní. Láska v pohádce byla vždycky jako zrychlený film. Přeskakovaly se detaily a pospíchalo se ke šťastnému konci. Čas s Delilah taky běží rychle, ale vnímám každý okamžik. Vím, že kouše tužky, když je nervózní. Že pokaždé, když se jí dotknu, lehce nadskočí, jako by ji zasáhl elektrický proud. Že moje jméno vyslovuje jinak, než ostatní slova.

Čtení jsem si užila od začátku, až do konce. Krásná ilustrace byly příjemným zpestřením. Tuto krásně sladkou oddechovku jsem si zamilovala a ráda si jí přečtu znovu. Navíc má nádherný obal, který se mi bude krásně vyjímat v knihovničce.

Recenze psána pro Literární svět