Psycho: Sanatorium - Norman Bates opět na scéně

V příběhu zavítáme do sanatoria, jehož pacienti jsou nebezpeční zločinci, násilníci, vrazi, kteří nemohou kvůli duševní chorobě odsedět svůj trest.

Norman Bates vrah odsouzený na doživotí, který na první pohled vypadá neškodně, až mírumilovně, ale za svůj život už stačil zabít několik lidí. I když podle něj je za všechny vraždy zodpovědná jeho matka, která mu nakazuje dělat hrozné věci, když se ujme vlády nad jeho tělem.

Ty tu nejsi, matko? Ty tu opravdu nejsi.

Jsem tu, chlapče.

Ne, nejsi. Byla jsi částí mne samého. Chtěl jsem, abys tu byla, a přesvědčil tě, abys zůstala. A tys mě přiměla ke strašným činům. K činům, jež bych sám od sebe nevykonal.

Udělal jsi to sám, Normane. Byl jsi zlobivej kluk. Nechutnej.

Kniha je psaná er-formou, zaměřená na psychicky labilního hrdinu. Autor využívá kurzívu k vyjádření jeho myšlenek a čtenář tak může nahlédnout do hlavy zločince. A že se dozví věcí.

Už samotná obálka navodí tu správnou temnou atmosféru. A agresivní červená písmena dodávají na dramatičnosti.

Autor už v úvodu upozorňuje na fakt, že nevychází ze skutečných událostí, ale že jde o fikci. Na rozdíl od původního Psycha, kde se Bloch nechal inspirovat skutečným vrahem Edem Geinem.

Psycho: Sanatorium, zaujme neobvyklým hlavním hrdinou - vrah s roztrojenou osobností. Neobvyklé je sama o sobě místo - psychiatrie, ve které podle některých dokonce straší. Povídají se strašidelné historky, že se po psychiatrii pohybují duchové, kteří se chtějí pomstít.

V knize se objevují různé charaktery, každá postava je jiná. Ukazuje, že nikdo není jen zlý a někdo jen hodný. Střídají se zde kapitoly z minulosti, úryvky z deníku, které ukazují jaké věci se odehrály v bývalém sanatoriu, jaká zvěrstva se zde udála. A dále se v knize objevují kapitoly ze současnosti, kde hlavní roli hraje psychicky narušený Norman.

Americký autor Chet Wiliamson je velkým fanouškem kultovního Psycha je věrným čtenářem Roberta Blocha a považuje se za jeho žáka. Napsal skoro stovku krátkých povídek, které vyšly v různých publikacích. Několikrát se dostal do nejužší nominace na cenu Brama Stokera. Wiliamson obdržel International Horror Guild Award. Jeho práce byly zpracovány pro televizi, rozhlas a zvukové knihy. V tomto případě se rozhodl vyprávět příběh, který se odehrál po legendární trilogii Psycho.

Toto dílo je znepokující a určitě není pro každého. Pro moji mírumilovnou dušičku bylo Sanatorium moc silné kafe. V začátku jsem se musela hodně snažit, abych se vůbec začetla, děj mě nijak neuchvátil, ale knihu výrazně vylepšil nečekaným závěr, u kterého jsem nevěřila vlastním očím. Sanatorium mohu doporučit milovníkům Psycha, hororu nebo těm, kteří rádi čtou tajemné, až morbidní příběhy.

Ukázka:

„Po Millerovi stále ani vidu ani slechu?“

„Bohužel. Podstupoval léčbu elektrokonvulzivními šoky, jež ho pomalu… civilizovaly. Ale evidentně ho nezcivilizovaly zcela. Řekl bych, že kdyby nám bylo dopřáno ještě pár měsíců, mohli jsme uspět.“ Goldberg udělal pauzu a zasmál se. „Zcivilizovaný. Byl bych rád, kdyby se tak nakonec dali označit všichni zdejší pacienti. To je můj sen.“ Zvedl hlavu a zaposlouchal se do hudby linoucí se tiše z druhé strany místnosti. „Opera“ řekl zasněně. „Možná bychom měli pacienty vystavit léčbě operou. Kdyby se pokusili porozumět a ocenit ten nejlepší, nejuniverzálnější umělecký žánr, směs hudby, dramatu, tance a výtvarného umění, mohli by se skutečně zcivilizovat.

Hodnocení: 3/5

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega a Knihy Dobrovský.

Knihu můžete zakoupit zde.