Snaž si vzpomenout

Jak už jste si mohli moji milý čtenáři všimnout, tak já se většinou zaměřuji na fantasy a young adult literaturu, ale čas od času mě zaujme nějaký ten jiný žánr jako tomu bylo v případě knihy Snaž se nedýchat, na kterou mě upozornila nejen anotace v edičním listu nakladatelství Omega, ale i kamarádka (která byla přesvědčená, že to bude pecka) – nebyla daleko od pravdy.

Strach se stal spodní vodou, která neustále hrozila, že mu podrazí nohy. Takový sekundární tep, který slyšel jen on sám, tep, který mohl být tak tichý, až téměř neznatelný, nebo tak hlasitý, že přehlušoval všechno ostatní. Ale byl tam vždycky.

Jednou z hlavních hrdinů je Alex Daleová, která je stejně jako Rachel z knihy Dívka ve vlaku notorická alkoholička. Alex měla rodinu a slušně rozjetou kariéru, ale propila se k závažnému zničení jater, odehnala svého manžela a přišla o práci. Životem proplouvala s lahví v ruce, monotónnost a všednost dní rozehnal až nevyřešený případ, na který jako novinářka na volné noze narazila. Amy Stevensové se po násilném útoku už 15 let nachází ve vegetativním stavu a za celou tu dlouhou dobu nebyl dopaden pachatel, který jí napadl. Alex se rozhodne, že této oběti a jejím blízkým přinese spravedlnost a s nečekanou odhodlaností se pouští do nebezpečného vyšetřování a poprvé po dlouhé době opět začíná něco cítit.

Příběh není nijak přikrášlen, naopak vychází ze skutečného života a ukazuje i jeho odvrácenou tvář. Hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kteří chybují, ale zároveň bojují se svými démony a snaží se být lepšími. Tenhle melancholicky laděný děj, má několik silných momentů, z kterých až mrazí. V knize Snaž se nedýchat se střídají vypravěči, příběh tak máme naservírován z více úhlů a pohledů. Samotný děj skáče z minulosti do přítomnosti a nazpátek.

„Nevím, o čem to mluvíš, ale řeknu ti tohle: ze lpění na minulosti nic dobrého nevzejde, musíš se smířit s tím, že co se stalo, stalo se, zabalit to, pohřbít a neohlížet se.“

Snaž se nedýchat je často porovnáváno s Dívkou ve vlaku, kterou jsem sice nečetla, ale viděla jsem film, který mě osobně nijak nezaujal. Kniha má určité společné rysy s tímto mnohem známějším dílem, takže o nějakém originálním námětu nemůže být řeč – na druhou stranu zpracování a celková uvěřitelnost postav je na skvělé úrovni a mě tenhle příběh zaujal mnohem více než „originál“.

Holly Seddon se zaměřila na nevšední téma degenerativních chorob u lidí upoutaných na lůžko, kteří jsou závislí na přístrojích. Informace čerpala z nemocnic zabývajícími se těmito případy. Tohle téma je opravdu netypické a o to více zajímavé a zároveň poučné.

„Inu, ona nespí, Alex. To je důležitý rozdíl. Tohle není kóma. Ona tu někde je, alespoň do jisté míry. 

Ale po patnácti letech a s tak pomalými pokroky si myslím, že je velmi nepravděpodobné, aby se její stav kdy zlepšil.“

zdroj

Napínavý thriller je psán poutavě, a i když se mi poměrně brzy povedlo odhalit viníka, tak autorka udržela moji plnou pozornost. A to především tím, že tohle psychologické drama je psáno čtivě, má zajímavý námět a silné hrdiny, které si oblíbíte, a bude vám jich chvílemi líto.

„Propila jsi svoji kariéru, propila jsi naše manželství, propila jsi – však ty víš, co jsi propila – a teď to vypadá, že jsi, do prdele, propila i svůj rozum. Udělej pro sebe něco a sežeň si pomoc, než bude příliš pozdě. Musíš se pohnout dál. Tak jako já.“

Někdy jsem šťouralka a v tomhle případě mě poněkud zarazil název knihy, který nijak neladil s příběhem. Naštěstí se mi dostalo odpovědi a to na stránkách samotné autorky, která název knihy vybrala podle názvu písně kapely R.E.M –  u které věří, že samotná hrdinka Amy by si jí oblíbila.

Těžko uvěřit, že se jedná o debut britské autorky Holly Seddon, které o prázdninách letošního roku vyšla v Anglii další kniha tentokrát s názvem Don´t close your eyes. Doufám, že se jí my čtenáři v České republice taktéž brzy dočkáme.

Ukázka:

Někteří lidi nemají tátu, kterému by na nich záleželo, a jsem vděčná, že já ho mám. Ne že bych mu to kdy řekla. Myslím, že to je jako mít bodyguarda. Malého, tlustého bodyguarda v montérkách. Člověk se s ním cítí v bezpečí. A když se cítíte v bezpečí, cítíte se stateční. Proto jsem se možná vždycky cítila statečně. Ale zrovna teď se cítím o něco míň kurážná než dřív. Nejspíš je to proto, že si nepamatuju svůj poslední rozhovor s Bobem a necítím na rameni jeho neviditelnou ruku. Že by měl nějakou práci navíc? Mám dneska trošku zmlženou hlavu, ale přijde mi, že už je to nějaký čas. Vlastně mi připadá, jako by všechno už nějaký čas. Nevím, jestli to dává smysl, ale nedokážu si tak úplně vzpomenout, kdy jsme naposledy dělala cokoli.

 Hodnocení: 4/5

Moc děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete koupit zde.