Ti, kteří nás znají nejlépe, nám mohou nejvíce ublížit.

Na knihu Se záští jsem se vážně těšila a to z prostého důvodu -  prý si ho oblíbí fanoušci Ostrova lhářů. A já si tenhle příběh zamilovala, šlo o pozoruhodnou knihu s nečekaným koncem. Novinka  Se záští sice nemá s touto předlohou téměř nic společného, ale je zajímavě zpracovaná.

„Jak poznám, co je pravda a co si představuji?“ „Částečně díky tomu, že znáš samu sebe. Zapadá tenhle dílek do všeho, co víš o tom, jak se chováš nebo reaguješ v různých situacích?“

Autorka neztrácí čas a rovnou zmatené čtenáře hází do víru dění. Už na první stránce se setkáváme s hlavní hrdinkou, která se probouzí v nemocnici a neví co je za den, ani jak se tam dostala. Jill Charronová trpí ztrátou paměti. Nepamatuje si nic ze strašlivé nehody, která se brzy dostala do novin i televize. Jill se snaží pochopit, co se mohlo stát, že došlo k takové tragédii, do které je zatažena i policie. Jillin mozek se urputně brání podat svědectví, ale v průběhu léčby a rehabilitace přeci jen začínají vzpomínky vynořovat své růžky. Některé situace jsou až děsivé a Jill pochybuje nejen o sobě samé.

 „Je po výletě,“ řekl táta. „Ale… to není fér,“ řekla jsem. „Nemůžete se rozhodnout teď. Ještě jsem nepodstoupila tu operaci. Možná budu v…“ „Ne,“ přerušil mě táta. „Chci říct, že už jsi jela. Ta autonehoda se stala v Itálii.“

Se záští je složena z příběhu vyprávěného hlavní hrdinkou, který se střídá s různými výpověďmi, emaily, znaleckými posudky, mediálními rozhovory, policejními prohlášeními apod. Objevuje se zde plno zdrojů, které nám poodhalují pravdu a ke kterým má sám čtenář přístup. V ději postupně vycházejí najevo nové a nové důkazy a každou stránkou se příběh přiostřuje a více šokuje.

Proč se říká, že vždycky ubližujeme těm, které máme rádi? Protože přesně víme, jak na to.

Thriller v žánru young adult vypráví o přátelství mezi bohatou, tichou, stydlivou Jill, která je tak trochu šprt a knihomol a na druhé straně máme Simone, která pochází z chudých poměrů, ale je oblíbená, krásná a sebevědomá vůdkyně. Dívky nemohou být rozdílnější, ale pojí je dlouholeté kamarádství, které jak se zdá je zatížené závistí.

Z případu se rychle stává novinářská senzace – je zde krásně vidět, jak média ovlivňují lidské mínění. Jak všichni věří tomu, co je kde napsané nebo řečené i když to vůbec nemusí být pravda. V dnešní době, když někdo chce něco prosadit, stačí to jen správně podat a může někomu vnutit svoji verzi.

   

„Ale tohle všechno nám pomůže zjistit, jak tvůj mozek funguje.“ „Nefunguje,“řekla jsem. „Nemůžu číst déle než pár minut, protože hned dostanu migrénu. Dneska ráno jsem třikrát zapomněla jméno sestry, která mi přinesla snídani.

Psychologický thriller se čte sám, já osobně jsem ho přečetla za jeden den a bylo to milé odreagování od deštivého dne. Příběh jako takový není nabitý akcí, téma amnestie tu už bylo několikrát, ale je svižně napsaný a především okořeněný nejrůznějšími důkazy, které může sám čtenář zkoumat a odhalit tak pravdu. Já osobně jsem čekala jiný závěr, takže jsem byla dokonce i překvapená.

Vyvolalo to ve mně pocit, jako bych uvízla ve skříni v Narnii, aniž bych věděla, jak se dostat zpátky do skutečného světa.

zdroj

Se záští je stejně jako Ostrov lhářů spíše určen mladším čtenářům, kteří se mohou ztotožnit věkově s hlavními hrdiny a neočekávají detailně propracovaný děj, ale naopak uvítají lehce plynoucí drama o dvou kamarádkách s odlišným charakterem.

Simone mi řekla, abych se usmála a prostě to udělala. Často říkávala: „Když musíš, tak musíš.“ Neztrácela čas dumáním nad tím, co dělala, nebo obavami. Prostě do toho šla.

V knize jak už to tak bývá – nechybí románek, i když v tomto případě se ho dočkáme spíše okrajově, hlavní linka je totiž někde jinde. Autorka Eileen Cook si vybrala atraktivní prostředí romantické Itálie a čtenář se tak může vydat po stopách starých mistrů a umělců. Jelikož jsem na některých vybraných místech byla, mohla jsem si jednotlivé scény, ještě lépe představit. Autorka dokonce kvůli knize Itálii pracovně navštívila a zmapovala vybrané úseky, aby podala přesný popis.  Ráda by se v budoucnu do Itálie znovu podívala, ale tentokrát bez psaní poznámek a připomínek.

Ukázka:

Zamrkala jsem a uvědomila si, že nejde o budík. Šlo o nějaký přístroj. Připojili ho ke mně plastovou hadičkou, která vedla podél rámu postele k jehle zapíchnuté do hřbetu mé ruky. Jehla byla přichycená průhlednou páskou, která mi na kůži dělala vrásky, takže ruka vypadala staře. Ocitla jsem se v nemocnici. Na okamžik se mi zastavilo srdce, Přihodilo se něco zlého. Dost zlého na to, abych skončila v nemocnici. „Zůstaneš tu tentokrát s námi?“  Velmi pomalu jsem se otočila ve snaze zamezit té bolesti v hlavě. Nakláněla se nade mnou žena. Měla na sobě zářivě žlutou sesterskou uniformu.

Moc děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete koupit zde.

Hodnocení: 4/5