pátek 20. dubna 2018

Nevyzpytatelná jízda s potencionálním sériovým vrahem


Papíroví duchové jsou další knihou americké autorky Julie Heaberlinové, která má na svědomí bestseller Černooké Zuzany, který v nakladatelství Omega vyšel v minulém roce. Mluvilo se i o filmovém zpracování příběhu, tak snad se ho nakonec přeci jen dočkáme. Režie by se měl ujmout Rod Lurie, který natočil například film Nic než pravda.


Černooké Zuzany se mi líbily, ale Papíroví duchové podle mě byli ještě lepší. Jde o temný příběh, který byl ještě napínavější a naléhavější než předchozí autorčina kniha. Papírové duchy jsem četla ze zadrženým dechem, děj mě od první strany uhranul. K začátku knihy nemám sebemenší výtku. Autorka rozehrála mistrovskou hru mezi zločincem trpícím demencí a dívkou, která je rozhodnutá vyšetřit zmizení své sestry.

V devatenácti jsem seskočila padákem z letadla. Ve dvaceti jsem se hnala za zlověstným tornádem, dokud se moje staré auto poraženě nezastavilo a nezatřáslo, připraveno k odtahu. Srdce mi pokaždé bušilo o závod. Můj poslední přítel mi těsně před rozchodem řekl, že si zřejmě přeji smrt. Nechápal to: přála jsem si statečnost.


Hlavní hrdinka už několik let prahne po pomstě. Její milované sestra zmizela za bílého dne a nikdy už se nevrátila domů. Hrdinka se stává posedlou, dnem i nocí pátrá, mluví s možnými podezřelými -některé dokonce sleduje, pročítá spisy a dokumenty a především spřádá plány. Po letech úporného snažení si myslí, že našla osobu, která je za všechnu její bolest odpovědná.

Carl Louis Feldman je nevypočitatelný, inteligentní, dravý a především schopný. Nelze opomenout, že kromě toho, že trpí ztrátou paměti a vidí „duchy“ patří mezi zločince, kteří díky zdravotnímu stavu neskončili ve vězení, ale v domě na půli cesty. Hlavní hrdinka se rozhodne s novými doklady předstírat dlouho ztracenou dceru, aby si mohla Carla – slabomyslného potencionálního sériového vraha odvézt s sebou na výlet, který by měl odhalit pravdu.

Podle výpovědi jednoho ze svědků je zatraceně dobrý herec. Teď mi tímhle neškodným násilím připomíná, že je pořád silný. Důležitý. To už vím. Pečlivě jsem ho studovala. Zvážila rizika.

Papíroví duchové jsou napínavý thriller s několika zvraty a překvapivými závěry. Kniha je kromě krásné obálky i povedeného obsahu obohacena fotkami. Příběh lze popsat jako děsivý silniční výlet napříč Texasem po boku obávané osoby.

V knize se objevují kapitoly ze současnosti popisující nebezpečnou jízdu autem, které se střídají s kapitolami z minulosti, ve kterých hrdinka vzpomíná na svoji sestru. Na to jaká byla- později, jak vyšetřovala případ jejího zmizení, který ji nedá spát.

„Nemůžu si vzpomenout. Občas se tu staví policajt, aby se o tom znovu přesvědčil. Myslí si, že mu kecám. Když se dostat mi do hlavy nedaří jemu, proč si myslíš, že tobě se to povede?“



Hrdinka musí být neustále ve střehu a připravená na možný útok. Přeci jen osvobodila nebezpečnou osobu, kterou má nyní na starost. Kniha je rozdělena do deseti  částí, každý úsek tvoří jeden den a u žádné části nechybí černobílá fotografie..

 Papíroví duchové jsou originální zpracování napínavého thrilleru plného tajemna a nostalgie. Kniha se týká nevyřešených příběhů, halucinací, demence, mnoha fotografií a vražd. Přiznám, že konec příběhu jsem čekala poněkud rafinovanější, ale na druhou stranu byl nepředvídatelný.

Mně samotný námět sednul a kniha se mi líbila. Už se moc těším na další příběh od této šikovné autorky, který si určitě nenechám ujít. U nakladatelství Omega by měl vyjít další thriller tentokrát s názvem Hraj mrtvého letošní podzim.

Narazila na tebe cestou, jak fotíš? Zastavila, aby se tě na fotku zeptala? Kdy si uvědomila svou chybu? Tyto otázky a stovky dalších plní mé složky a sešity.

Julia Heaberlinová je americká autorka, která se proslavila románem Černooké Zuzany, dříve pracovala jako asistentka šéfredaktora v metropolitních novinách. Se svou rodinou momentálně žije poblíž Dallasu. 

Ukázka:
Smrt k ní přišla jako sen. To stálo na jednom ze starobylých bílých náhrobků. Zbytek epitafu si nepamatuji, přestože mi ho sestra pokaždé četla. Běžela jsem k babičce pro pomoc. Sestra z toho hrobu vylezla úplně sama a bez sebemenšího škrábnutí. Když nad tím zpětně uvažuji, říkám si, že to musel být ten den, ta chvíle, kdy ji prokleli. V devatenácti letech pak zmizela, jako by se z nebe sneslo laso, chytilo ji a odneslo pryč. To byl den, kdy jsem se začala bát.

Hodnocení: 4,5/5

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku! Knihu můžete zakoupit v Knihy Dobrovský.





4 komentáře:

  1. Pěkná recenze, o knize jsem hodně uvažovala, nakonec jsem ale s těžkým srdem rozhodla, že si ji prozatím nechám ujít. :)) Vypadá, ale vážně dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu. :) Můžeš zkusit další díl. ;-)

      Vymazat
  2. Zajímavý tip :) Kéž bych měla taky nějaký čas na to! :p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu času je bohužel málo. Ale tak kdyby jsi někdy v budoucnu neměla, co číst, tak si třeba vzpomeň na Papírové duchy. :D

      Vymazat