Já, Inrův dědic je nová kniha, jejímž autorem je český
spisovatel Michal Reho, kterému v letošním roce samonákladem vyšel tento
debutový román o pohledném go-go tanečníkovi a fotomodelovi, který dostane
šanci získat obrovské dědictví, ale při jeho získání mu často půjde o krk.
Od samotného autora jsem dostala nabídku zrecenzovat jeho
román s tím, že mohu sepsat upřímnou recenzi, a že zákonitě neočekává
pozitivní reakci, což je pozitivní změna, někteří autoři a nakladatelství jsou alergičtí na negativní
připomínky. Je skvělé, že s tím Michal Reho sám rovnou vyrukoval, a že má
k recenzím ten správný přístup. Autor je rád za každou zmínku a propagaci,
přeci jen vydává samonákladem. Což znamená, že takovou nabídku nešlo odmítnout,
navíc ráda podpořím české autory a upozorním na ně. Velmi totiž obdivuji všechny, kteří dokončili své
romány a bojovali za jejich vydání.
„ Ne, nezlob se! Na čáry máry a elfský
poklady už fakt nevěřím. Takže jestli máte něco hmatatelnýho, sem s tím!
Jinak!“
„Jinak co? Půjdeš si stěžovat mamce a
taťkovi, který jsou už dávno to… mrtví. Nebo mi tady nařežeš na holou?“
Začínající autor si pro nás připravil prvotinu, která
vypráví o dobrodružné jízdě za velkým dědictvím, ke kterému vede krkolomná, ale
především nebezpečná cesta. Mladý gay Damián se živí jako go-go tanečník a
fotomodel. Při jedné rutinní práci mu půjde o život a takhle začíná jedna děsivá
jízda za bohatstvím. Damián si musí krýt záda, neví, komu může věřit, protože řada
lidí mu chce ublížit. Ve hře jsou různí hráči a Damián postupně odkrývá nejen
pravdu, ale postupně nám poodhaluje i svoji minulost.
Autor má opravdu specifický styl psaní. Používá opravdu
hodně nezvyklých tvarů slov a slovních hříček. Navíc jsem si dlouho zvykala na
hovorovou mluvu hlavního hrdiny, těch nespisovných slov na mě prostě chvílemi
bylo moc. A na některé novotvary a počeštění anglických slov se mi špatně
koukalo, na druhou stran na podobný styl psaní jsem ještě nenarazila, takže pro
mě je pan Reho v tomto případě rozhodně originální.
Je totiž silnej,
odvážnej, ohněm kovanej samec, a přesto dokáže svejma vypracovanýma křídlama
obejmout tak něžně, že nemáte strach z ničeho a cejtíte se pohádkově.
Kniha je specifická a opravdu nesedne každému. Já měla velký
problém se začíst a především si zvyknout na jazykovou stránku příběhu, ale
nakonec jsem knihu dočetla. Rozhodně nejde o nějaké přelomové dílo nebo akcí
nabitý děj bez hluchých míst, ale jde o takovou lehce dobrodružnou cestu za
pokladem, při které se hlavní hrdina zamiluje. Kniha mě neohromila ani
neurazila. Musím přiznat, že v začátku jsem se do čtení musela nutit, bylo
znát, že jde o debut. Kniha působila chaoticky a samotný závěr byl zmatečný a
strojený. Knihu si pravděpodobně už znovu nepřečtu, na druhou stranu mi nevadí,
že se mi dostala do ruky.
Jde o
prvotinu, která je místy vtipná a místy mi připomínala českého Indianna Jonese –
různé mechanismy, rébusy a tajné skrýše knihu oživily. I přes některé výtky
obdivuji všechny autory, kteří vydají svoje dílo, já osobně jsem zatím nic
takového nedokázala, takže jim vážně fandím a věřím, že každý příběh najde své
věrné fanoušky.
„A ty další okolnosti?“
„Ty jsou trochu
smutnější a taky záhadnější, protože v rámci nich ti někdo jde po krku.“
Pokud vás kniha zaujala a chcete zjistit více informací,
můžete navštívit oficiální stránky http://www.jainruvdedic.cz/
a dozvědět se další informace.
Ukázka:
Nesčetněkrát to popíchlo moje skrytý klučičí
touhy a já si díky nim mohl užívat představy o tom, že jsem charismatickej upír
nebo jindy zase divokej vlkodlak, co s měsícem z zádama nastavujou
světu krvelačnou tlamu. K mý smůle
ale nejsem postavička z fantasy příběhu ani superhrdina, jenom někdo, kdo
se zamiloval do práce, která se prostě většinou dělá až po setmění. A tady
narážím na jeden z mnoha fascinujících aspektů života – některý věci kolem
nás totiž nejsou takový, jaký se můžou na první pohled zdát. Protože, i když se
nepovažuju za někoho pozoruhodnýho a taky se tak snažím chovat, v očích
ostatních je to asi totáč obráceně. Jsem gou-gpu tanečník, občas fotomodel a
ode dneška i profesionální garde.
Hodnocení: 2,8/5
Za recenzní výtisk velmi děkuji samotnému autorovi!!!
Pěkná recenze, kniha nevypadá vůbec špatně a navíc je od českého autora, což je vždycky plus. :)
OdpovědětVymazatPřesně tak čeští autoři by se měli podporovat. :)
VymazatJá jsem také zastáncem spisovné mluvy, na druhou stranu některým lidem přehnaně spisovná mluva také vadí, takže Já, Inrův dědic pro ně může být zajímavou alternativou. :D
OdpovědětVymazatKniha mě tedy nijak nezaujala, ale příjemná recenze výborně zpracovaná, Veru :-)
OdpovědětVymazatVeru V.