pátek 7. září 2018

Já, Inrův dědic



Já, Inrův dědic je nová kniha, jejímž autorem je český spisovatel Michal Reho, kterému v letošním roce samonákladem vyšel tento debutový román o pohledném go-go tanečníkovi a fotomodelovi, který dostane šanci získat obrovské dědictví, ale při jeho získání mu často půjde o krk.

Od samotného autora jsem dostala nabídku zrecenzovat jeho román s tím, že mohu sepsat upřímnou recenzi, a že zákonitě neočekává pozitivní reakci, což je pozitivní změna, někteří autoři a nakladatelství jsou alergičtí na  negativní připomínky. Je skvělé, že s tím Michal Reho sám rovnou vyrukoval, a že má k recenzím ten správný přístup.  Autor je rád za každou zmínku a propagaci, přeci jen vydává samonákladem. Což znamená, že takovou nabídku nešlo odmítnout, navíc ráda podpořím české autory a upozorním na ně. Velmi totiž obdivuji všechny, kteří dokončili své romány a bojovali za jejich vydání.

„ Ne, nezlob se! Na čáry máry a elfský poklady už fakt nevěřím. Takže jestli máte něco hmatatelnýho, sem s tím! Jinak!“
„Jinak co? Půjdeš si stěžovat mamce a taťkovi, který jsou už dávno to… mrtví. Nebo mi tady nařežeš na holou?“


Začínající autor si pro nás připravil prvotinu, která vypráví o dobrodružné jízdě za velkým dědictvím, ke kterému vede krkolomná, ale především nebezpečná cesta. Mladý gay Damián se živí jako go-go tanečník a fotomodel. Při jedné rutinní práci mu půjde o život a takhle začíná jedna děsivá jízda za bohatstvím. Damián si musí krýt záda, neví, komu může věřit, protože řada lidí mu chce ublížit. Ve hře jsou různí hráči a Damián postupně odkrývá nejen pravdu, ale postupně nám poodhaluje i svoji minulost.

Autor má opravdu specifický styl psaní. Používá opravdu hodně nezvyklých tvarů slov a slovních hříček. Navíc jsem si dlouho zvykala na hovorovou mluvu hlavního hrdiny, těch nespisovných slov na mě prostě chvílemi bylo moc. A na některé novotvary a počeštění anglických slov se mi špatně koukalo, na druhou stran na podobný styl psaní jsem ještě nenarazila, takže pro mě je pan Reho v tomto případě rozhodně originální.

Je totiž silnej, odvážnej, ohněm kovanej samec, a přesto dokáže svejma vypracovanýma křídlama obejmout tak něžně, že nemáte strach z ničeho a cejtíte se pohádkově.

Kniha je specifická a opravdu nesedne každému. Já měla velký problém se začíst a především si zvyknout na jazykovou stránku příběhu, ale nakonec jsem knihu dočetla. Rozhodně nejde o nějaké přelomové dílo nebo akcí nabitý děj bez hluchých míst, ale jde o takovou lehce dobrodružnou cestu za pokladem, při které se hlavní hrdina zamiluje. Kniha mě neohromila ani neurazila. Musím přiznat, že v začátku jsem se do čtení musela nutit, bylo znát, že jde o debut. Kniha působila chaoticky a samotný závěr byl zmatečný a strojený. Knihu si pravděpodobně už znovu nepřečtu, na druhou stranu mi nevadí, že se mi dostala do ruky.

Jde o prvotinu, která je místy vtipná a místy mi připomínala českého Indianna Jonese – různé mechanismy, rébusy a tajné skrýše knihu oživily. I přes některé výtky obdivuji všechny autory, kteří vydají svoje dílo, já osobně jsem zatím nic takového nedokázala, takže jim vážně fandím a věřím, že každý příběh najde své věrné fanoušky.

„A ty další okolnosti?“
„Ty jsou trochu smutnější a taky záhadnější, protože v rámci nich ti někdo jde po krku.“

Pokud vás kniha zaujala a chcete zjistit více informací, můžete navštívit oficiální stránky http://www.jainruvdedic.cz/ a dozvědět se další informace.

Ukázka:
Nesčetněkrát to popíchlo moje skrytý klučičí touhy a já si díky nim mohl užívat představy o tom, že jsem charismatickej upír nebo jindy zase divokej vlkodlak, co s měsícem z zádama nastavujou světu krvelačnou tlamu.  K mý smůle ale nejsem postavička z fantasy příběhu ani superhrdina, jenom někdo, kdo se zamiloval do práce, která se prostě většinou dělá až po setmění. A tady narážím na jeden z mnoha fascinujících aspektů života – některý věci kolem nás totiž nejsou takový, jaký se můžou na první pohled zdát. Protože, i když se nepovažuju za někoho pozoruhodnýho a taky se tak snažím chovat, v očích ostatních je to asi totáč obráceně. Jsem gou-gpu tanečník, občas fotomodel a ode dneška i profesionální garde.


Hodnocení: 2,8/5
Za recenzní výtisk velmi děkuji samotnému autorovi!!! 

5 komentářů:

  1. Pěkná recenze, kniha nevypadá vůbec špatně a navíc je od českého autora, což je vždycky plus. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkná recenze, hned jsem koukla na web a přečetla si ukázku, takové zvláštní mi to přišlo. Asi nebude můj šálek čaje, mám ráda spíše spisovnou mluvu a tak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem také zastáncem spisovné mluvy, na druhou stranu některým lidem přehnaně spisovná mluva také vadí, takže Já, Inrův dědic pro ně může být zajímavou alternativou. :D

      Vymazat
  3. Kniha mě tedy nijak nezaujala, ale příjemná recenze výborně zpracovaná, Veru :-)

    Veru V.

    OdpovědětVymazat