Stálo to za to

Stálo to za to je další knihou oblíbené slovenské autorky Miroslavy Voráčkové, která musí psát dnem i nocí, protože neustále vydává jednu knihu za druhou. Autorka se převážně zaměřuje na příběhy pro mládež – nejčastěji jde o dívčí romány.

Hlavní hrdinkou příběhu je mladá studentka Barbora, která si při studiu přivydělává jako barmanka. V rodině se cítí nedoceněná, přehlížená, nepotřebná a nezajímavá.  Její sestru naopak rodiče stále podporují a obskakují. Skrze ni si vynahrazují své nesplněné cíle a chtějí, aby za každou cenu uspěla. Lívie je pod neustálým tlakem a stres si vylévá na Barboře, která se stává takovým domácím otrokem a vyvrhelem, který je nechtěný. Naštěstí potkává Jakuba, který umí rozzářit její chmurný den, je pro ni vítaným únikem z reality.

Láska je závislost! Jiným způsobem. Moudré řeči tvrdí, že pokud někoho miluješ, máš mu dát svobodu, máš ho pustit, ať si volně létá. Ale podle toho, jak moji sestru děsilo, že by měla být se svým klukem méně, to v reálném životě nefungovalo.

Stálo za to je příběhem ze skutečného života, který vypovídá o lásce a nejen té romantické, ale i sourozenecké. Autorka poukazuje na chyby v rodině, které mohou vést až k tragickým koncům. Rodiče by neměli přehlížet děti, ani o ně ztratit zájem, naopak by je měli podporovat, ale ne jim klást nesplnitelné cíle.

V rodině by neměl panovat nepoměr. Stálo to za to ukazuje vypjaté vztahy v rodině, které způsobují problémy. Jedna sestra je úspěšná gymnastka, kterou doma neskutečně podporují a obskakují. Druhá dcera je „průměrná“ a v ničem nevyniká. Nehledí se na její potřeby.

„Možná zapomněli, o čem kdysi snili.“ „A možná si jenom chtějí myslet, že zapomněli, protože je to pak pro ně lehčí. Nemusí o svoje bojovat, jelikož se radši tváří, že žádné nemají a nikdy neměli.“

Od autorky jsem četla jen Adaptaci a to bylo z úplně jiného soudku – apokalyptický svět, ve kterém osamělá dívka putuje za nadějí, že najde poslední útočiště na zemi. Žánr sci-fi mám ráda, takže se není čemu divit, že se mi kniha líbila. Stálo to za to je klasický dívčí román, ale pro mě nečekaně zajímavý.

 Hrdinka je silná osobnost, která se i přes rány osudu nevzdává svých snů. V knize se dočkáme sourozeneckých neshod, nepochopení okolí, podceňování, přehlížení i nadržování. Autorka navíc oživila děj tím, že do něj přidala smsky.

Musím připustit, že kniha mě velmi mile překvapila. Zprvu se tvářila jako obyčejná teenagerovská lovestory, kterých vychází ročně několik desítek a jsou všechny jako přes kopírák. Ovšem v tomhle případě se kniha oddělila od šedivého zbytku.  Tenhle příběh je srdcervoucí o to víc, že vychází z reálného života. Při čtení závěru ve mně několikrát zatrnulo. Dlouhou dobu jsem nenarazila na tak silný konec celé knihy. Ještě teď ho zpracovávám, ale mohu říct jediné – čtení opravdu stálo za to!

„Víš, Bašo, ale o tom je vztah.“

„O omezování?“ zatvářila jsem se nechápavě. Nemohla jsem uvěřit, že ta slova myslí vážně. „Ne. O kompromisech.“

Miroslava Voráčková žije s manželem a dvěma syny v Trnavě. Napsala už celou řádku knih pro mladé. Mezi čtenářsky oblíbené příběhy patří Prežila som svet nebo Tri kroky do pekla. Když má Voráčková volnou chvíli ráda chodí do hor. Oblíbila si turistiku, cestování, knihy, rockovou hudbu a dobré filmy. Bojí se hluboké vody a nemůže vystát faleš.

Ukázka:

Pomalu usrkával kávu a mlčel. Ale jen chvíli. Potom to nevydržel a promluvil na mě. „Všiml jsem si, že ráda čteš. Už jsem tě párkrát viděl v knihovně,“ nadhodil. „Vážně?“ vykoktala jsem a ruka s hadrem mi ztuhla na půl cesty ke stolu. „Já tebe ne. Poprvé jsem tě…“ zhluboka jsem se nadechla, protože se mi zdálo, že mi schází kyslík. „Poprvé jsem tě viděla tady, tehdy večer, když…“ „Asi si lidí kolem moc nevšímáš.“ „Právě, že všímám,“ protestovala jsem. „Oukej,“ obratně ukázal dlaně. „Věřím ti. Tak sis prostě nevšimla jen mě.“

Hodnocení: 4,3/5

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!