Den, kdy jsem zahlídla lásku

„To ne!“ vyhrknu. „Je nezadanej, je úžasnej a někde tam je a čeká, až ho najdu.“ Jsem o tom přesvědčená se vší opileckou opravdovostí. „Třeba mě dokonce taky hledá.“

Den, kdy jsem zahlídla lásku je romantický, zamilovaný román pro ženy vyprávějící o jednom osudovém setkání, které s sebou částečně přináší vánoční atmosférou.

Laurie jednoho prosincového dne přes okno autobusu uvidí Jacka a okamžitě je jí jasné, že jde o životní okamžik. Ani po roce se nevzdává a svého vytouženého kluka ze zastávky stále hledá a sní o něm. A opravdu se její přání vyplnění, ale bohužel jinak, než hrdinka čekala. Lauřina vysněného kluka ji totiž představí její nejlepší kamarádka Sara, která s Jackem právě prožívá zamilované období. Laurie je zdrcená, ale zároveň rozhodnutá držet se od Jacka dál a nepřekročit pomyslnou hranici.

Kdo vůbec byl tenhle svatý Valentin a proč by měl zrovna on být taková kapacita, pokud jde o lásku? Klidně bych se vsadila, že ve skutečnosti se jmenuje svatý Valentin Potměšilec Vedvouštěstí a nejspíš žije na ostrově ozářeném svíčkami, kde se všechno vyskytuje výhradně v párech, dokonce i afty.

Příběh zachycuje v průběhu deseti let život dvou hlavních hrdinů, které zasáhla láska na první pohled, ale okolnosti jim nepřáli. Tihle dva hrdinové se v průběhu života pravidelně znovu potkávají. Milá oddechovka o lásce na první pohled, která se dobře četla.

V ději se střídá ve vyprávění spřízněné duše Laurie a Jack. Vtipné, kousavé, ironické, dojemné čtení o rodinném dramatu, přátelství, chtíči, výčitkách, zlomeném srdci, ztrátě, bolest, zklamání, ale především lásce.

„Někdy se stane, že potkáš správného člověka v nesprávný čas,“ poznamenám tiše. „Jo,“ souhlasí. „A pak si den co den přeješ, aby se ten čas tehdy dal přenastavit.“

Příběh je to milý, čtivý i dojemný. Taková příjemná oddychovka pro dlouhé zimní večery.  Dopředu je jasné, jak všechno dopadne, děj není nijak světoborný nebo originální. Ale autorčin styl určitě dokáže zaujmout, a i když jednoznačně nejde o nezapomenutelné dílo, tak já si čtení užila. Jedná se odpočinkové čtení, které je chvílemi trochu protahované.

Dílo je z části úsměvné a z části tragické, takové správné propojení všech možných emocí. Párkrát jsem dokonce při čtení měla slzy v očích, některé scény byly popsány opravdu věrohodně a zasáhly mě na tom správném místě.

Samozřejmě to neudělám. Venku sice pohádkově chumelí, ale nejsme v Narnii. Jsme v Londýně, ve skutečném životě, kde srdce schytávají kopance a modřiny, ale i ta zlomená kupodivu bijí dál.

Den, kdy jsem zahlídla lásku je romantické, zamilované čtení  nejen pro romantické duše. Kniha totiž není nijak přeslazená, ale často ukazuje, že život není peříčko, ale často se linkuje jinými směry, než bychom si přáli.  Důležité je překonat strach a začít konečně žít a ne před problémy utíkat.

Ukázka:

„Můj milostnej život je oficiálně po smrti.“ Sara zmuchlá obal od jídla. „Za to si můžeš sama,“ řekne. Tím samozřejmě naráží na kluka z autobusu. Touhle dobou už je z něj takřka legenda a já jsem v pokušení to všechno vzdát. Deset měsíců je dost dlouhá doba na pátrání po úplně cizím člověku, když se přitom můžete chytit jen nepříliš velké naděje, že není zadaný, má o vás zájem a není masový vrah. Sara je důraznou zastánkyní názory, že bych se měla posunout dál, čímž chce říct, že si mám najít někoho jiného, než ze mě bude jeptiška. Vím, že má pravdu, ale moje srdce ještě není ochotné to vzdát.

Trailer - https://www.youtube.com/watch?v=P6J0kp5rhCY&feature=youtu.be

Hodnocení: 3,6/5

Velice děkuji Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!