Bokovka

 

 Bokovka je ženským románem od české autorky Barbory Vajsejtlové, která se narodila ve Strakonicích a vystudovala psychologii a žurnalistiku. Po škole pracovala v řadě redakcí např. IDNES.cz, Žena a život nebo Aktuálně.cz. Nyní žije s manželem a dvěma dětmi a k tomu píše knihy pro děti i dospělé.

Cílevědomá a přímočará Karolína si nečekaně na firemním večírku začne s ženatým kolegou. Marek měl kdysi ideální vztah s Evou, ale po dětech přišly hádky a spory. Manželka se mu den ode dne vzdalovala a problémy prohlubovaly. Karolína je tedy vítaným zpestřením nepříjemné reality. Z nezávazného flirtu se stává žhavá aférka, která se začíná vymykat kontrole.

Cestu taxíkem si v podstatě už ani pořádně nepamatoval. Všechno měl jako utopené v mlze, zastřené oparem toho, jak strašně moc ji chtěl. Měl pocit, že je totálně opilý a zároveň dokonale střízlivý. Takovou touhu už nezažil léta.

Po Bokovce jsem sáhla z toho důvodu, že jsem dlouhou dobu nedala šanci českým autorům a chtěla jsem to napravit. Rozhodla jsem se pro čtení ženského románu, který vychází ze života. Klíčový, bodem celého díla je nevěra. Autorka čtivě popsala, jaký záludný a lstivý dokáže život být a co všechno může přinést.

Barbora Vajsejtlová zvolila typický scénář - znuděný starší ženatý muž, kterému ve vztahu chybí náboj, se zakouká do mladší, pružnější a vášnivější kolegyně, která k němu vzhlíží a nesekýruje ho.

Byl v těch dnech natolik zaměstnaný silou svých emocí a intenzitou prožitků, že už mu na cokoli jiného nezbývala kapacita. Bylo to absurdní, ale cítil se nepřemožitelný a prakticky nesmrtelný. Měl pocit, že nic tak přízemního jako odhalení se ho v žádném případě nemůže dotknout.

Manželka jelikož se stará o domácnost, tak je unavená a podrážděná. Marek tedy často naráží na výčitky a chybí mu komplimenty a tělesná blízkost. Na druhou stranu Karolína je zamilovaná, štíhlá a hlavně nerýpe. Marek ovšem neví, že se své získané kořisti jen tak lehce nevzdá.

Líbilo se mi, že je kniha vyprávěna, jak z pohledu Karolíny, tak i z pohledu Marka. Tudíž je zde krásně vidět rozdíl mezi mužským a ženským pohledem na věc i samotným myšlením. Příběh vypráví o posedlosti, žárlivosti, výhružkách, slibech, ponížení i lásce.

Já se kromě samotného příběhu u knih těším na závěrečné slova autora, ať už jde o poděkování nebo nějaké poznámky o díle. Ale v Bokovce není nic takového k nalezení, není tu ani jediná ilustrace pro zpestření. Pro mě je to takové strohé – holé texty bez uvozujících citátů či dat.

„Děje se něco?“ posadila se na okraj postele. Marek na ní ležel oblečený (za což by jinak kohokoli z rodiny vypeskoval) a hrál si s telefonem (přesněji řečeno, právě napsal esemesku Karolíně). „Co by se mělo dít?“ Ani k ní nezvedl oči.

Bokovka mapuje vývoj nového vztahu – ze smyslného večírkové flirtu dochází k přerodu do vášnivého románku a poté se ideál začíná bortit pod tíhou strachu z prozrazení. Hrdina se pohybuje na tenkém ledě a nechce si zničit svůj osobní život.

Příběh není nijak dlouhý, je to taková čtivá jednohubka vyprávějící o touze, vzrušení a napětí. Tohle je první kniha od této autorky, co jsem četla a jako taková nenáročná oddechovka je naprosto ideální volbou do propršených podzimních dní. Dílo není nijak originální, ale neurazí a hlavně je čtivé.

Ukázka:

„Ty vole, ty máš teda štěstí!“ řekl Markovi Aleš, když se s Evou brali, a závistivě si prohlížel Eviny dlouhé nohy v bílých minišatech. A Marek se tehdy opravdu cítil, jako kdyby vyhrál v loterii. Na počest toho se na své vlastní svatbě tak příšerně ožral, že by následující dva dny kvůli doznívající kocovině úplně nepoužitelný. Ale Eva tenkrát neřekla ani slovo výčitek a oddaně mu chodila na rozbolavělé čelo přikládat další a další studené obklady. Kdyby něco podobného předvedl teď, následovala by plačtivá scéna a potom několik dní mrazivého ticha, aby ho za provinění pořádně potrestala. Když si ho po svatbě kamarádi v hospodě dobírali, jestli už nastal přerod ze zamilované a tokající přítelkyně v otrávenou tloustnoucí manželku, která nevaří a nesouloží, odhodlaně tvrdil, že podobný vývoj je jen pro lúzry, a tudíž se ho netýká. Dlouho to vypadalo, že má pravdu.

Hodnocení: 3/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!