Alex, léto a já

 Alex, léto a já aneb Dvě spřízněné duše. Deset společných dovolených. Poslední šance na štěstí je ženským letním románem od americké autorky Emily Henryové, která vystudovala tvůrčí psaní a od té doby se drží spisovatelské dráhy. V roce 2016 jí vyšel debut The Love That Split the World, ale na svém kontě má již dohromady 6 románů. Nejúspěšnějších z nich je Letní sázka, kterou nedávno v českém překladu vydalo nakladatelství Metafora.

Tento ženský román je jako stvořený pro letní dovolenkové čtení. Taková zábavná kniha s jiskřivým humorem a s kapkou romantiky, ve které se střídá přítomnost s minulostí. Postupně se dozvídáme, co bylo příčinou rozkmotření kamarádů. Zúčastníme se mnoha společných dovolených a dokonce jsme svědky jejich seznámení.

On se jmenuje Alex Nilsen. Dá se popsat jako tichý, vysoký suchar, trochu zvláštní podivín, ale i dobrosrdečný ňouma, který nemá rád změny a potřebuje kontrolu. Ona je Poppy Wrightová – hotový živel. Extrémně ukecaná osoba, které je všude plno, má ráda dobrodružství a bloguje a píše o cestování. Tihle dva toho nemají moc společného, a přesto jsou nejlepší kamarády a každé léto spolu jedou na dovolenou.

„Můj život je přesně takovej, jakej jsem si ho vysnila, a mně najednou vadí, že už po ničem netoužím!“

Nebo tomu tak bývalo, než se před dvěma roky pohádali a od té doby se neviděli. Jejich životy pokračovaly, ale už bez toho druhého. Poppy se stala novinářkou v časopise, splnil se jí její sen a z cestování se stalo zaměstnání. Dosáhla všeho, co si přála, ale cítí, že není šťastná. Úplně ztratila svůj životní směr a práce ji najednou nenaplňuje. Rozhodne se vrátit k věcem, které ji dělali radost a tak obnovuje kontakt s Alexem.

Námět knihy autorku napadl, když si volala se svým kamarádem a takto vznikla myšlenka příběhu o jednom neobvyklém přátelství dvou zcela odlišných lidí. A zároveň inspirace přišla i od autorčiny oblíbené romantické komedie, prý je to taková pocta tomuto dílu. Jedná se o film Jak Harry potkal Sally – kde zprvu nesnášíte Harryho, pak ale poznáváte jeho silné stránky a zjišťujete, že jste jen potřebovali čas poznat opravdového Harryho a už chápete, co na něm Sally vidí. Emily Henryová tedy upozorňuje na náklonost k postavám, které nejsou jednoznačné, dokonce vás mohou i otravovat, ale jen do chvíle, kdy najednou přestanou. A vy zjistíte, jací doopravdy jsou.

V téhle romantické komedii nechybí břitké dialogy či sexuální napětí mezi hrdiny. Dílo je nabité emocemi, je to kniha veselá i dojemná. A ukazuje vrcholy i životní pády. Ideální letní čtení, taková klasická milá, jednoduchá oddechovka, která nepřináší nic převratného ani originálního, ale dobře se u ní relaxuje.

„Máš se zkusit vrátit zpátky,“ podívá se na mě Rachel. „Takže, Poppy, jediný, co umíš udělat, je, aby sis zkusila vzpomenout, kdys byla naposledy doopravdy šťastná.“

Kniha nejen o dovolených a prázdninách, ale i o hledání domova a spřízněné duše. Popisuje seznámení Poppy a Alexe, přes společné výlety, až k současnému znovushledání. Jedná se o dva hrdiny, kteří na první pohled nemají zjevný důvod, proč se mít rádi (natož něco víc). Nemají téměř nic společného, ale je jim spolu dobře a mohou být sami sebou. Oba chtějí od života něco jiného. Ona bezstarostný život plný výletů a seznamování s novými lidmi, on by se rád usadil a měl manželku s dětmi. A tak mezi nimi místo nemyslitelného vztahu vzniklo přátelství. I když oba cítí jiskření, nechtějí, aby to přerostlo v něco víc, protože kdyby to nevyšlo tak by o sebe rozhodně nechtěli přijít, a tak se radši budou mít napořád, i když jen z části.

Upřímná, něžná a vtipná oddechovka a zároveň romance. Na konci knihy se nachází i ukázka z předchozí knihy Letní sázka. Já musím přiznat, že autorčin styl psaní mi ani na podruhé nesedl. Na základě nadšených čtenářských recenzí jsem dala Henryové ještě šanci. Ale očividně se někde míjíme. Příběh to není špatný, ale mě osobně nijak nezasáhl a nemám potřebu ho někdy číst znovu.

Ukázka:

A vůbec nevadí, že celý týden prší a každý výlet skončíme promočení až na kost nebo že se nám podařilo najít dvě restaurace, kde mají přijatelné ceny, takže v každé z nich musíme jíst třikrát, nebo že každému, koho potkáme, je šedesát a víc, což znamená, že jsme se rozhodně ubytovali ve vesnici plné důchodců. Nebo že náš pokoj v motelu je věčně vlhký anebo že nemáme tak moc co dělat, až musíme jeden celý den strávit v blízkém knihkupectví. Nic z toho nám nevadí a já si celý týden říkám, že právě tohle mě oslovuje. Přesně takhle bych si přála strávit zbytek života. Poznávat nová místa. Potkávat nové lidi. Zkoušet nové věci. Není tu žádný Linfiled, ze kterého by člověk musel utíkat, ani příšerně nudné přednášky, na které se člověku nechce. Tady jsem pevně zakotvená jen v téhle chvíli. „Nechtěl bys, abychom mohli už navždycky dělat jenom tohle?“ zeptám se Alexe.

Hodnocení: 3,2/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!