Včerejší noci

 Včerejší noci aneb Dva nejlepší přátelé. Jedna promarněná šance. Noc, která všechno změnila. Je románem od Mhairi McFarlaneová, která se narodila ve Skotsku. Nejdříve se věnovala novinařině, ve svých třiceti jedna letech přesedlala na psaní románů. Její prvotina You Had Me At Hello se v roce 2012 stala hitem a nejprodávanější e-knihou nakladatelství Harper Collins. Včerejší noci je autorčina sedmá kniha. Nyní žije s mužem a kocourem v Nottinghamu.

Čtenář poznává semknutou partu přátel, kteří se znají od školy a všichni jsou na stejné vlně. Dokonale si rozumí, a i když jim je přes třicet, mají svůj život, práci, přátele a někteří i partnery pravidelně se scházejí. A to každý čtvrtek v baru v Gladston. Patří k nim i Eve, která miluje už několik let potají Eda Coopera a to i přes fakt, že je zadaný. Ona přesto cítí, že jsou si souzeni a nakonec vše dobře dopadne. Ovšem na posledním srazu dochází ke zvratu, Ed se zasnoubil s dlouholetou přítelkyní Hester, která hrdince dokonce nabízí místo družičky. Eve je v šoku.

„Je vážně legrační, že se vzájemně špehujeme na sociálních sítích, kde každý do jisté míry lže,“ prohlásí Justin. „Na Trivagu kolovala fotka hotelu, protože uřízli jadernou elektrárnu v pozadí. Ale copak všichni v jistém smyslu neořezáváme svoje jaderné elektrárny?“

Všechno nakonec změní nečekaná nehoda. Život hrdinů se rozdělí na před a po. Budou si klást otázky typu co kdyby. A nic už nebude takové jako dřív. Navíc se vynořuje minulost, vzpomínky a je odhaleno velké tajemství. Eve je zdrcená i zrazená a cítí se ukřivděně. Zdá se jí, že všechno byla lež. Došlo ke zničení jejích iluzí i důvěry. Pochopila, že měla milné představy. Ztráta ji nevratně změnila a dodala ji odlišnou perspektivu a vše zvrátila.

Včerejší noci se odehrávají v Anglii a přinášejí zápletku jako z filmu. Vypráví o dvou nejlepších kamarádech, kteří se romanticky míjejí. Příběh Eve a Eda o otevírání a zavírání dveří. Kdy se postupně odhaluje jejich minulost a otvírá se nová budoucnost.

Jak jsem jednou vysvětlovala kolegyni, někteří lidé jsou zkrátka nesnesitelní. Člověk je ale snášet musí a má jen dvě možnosti, jak uvolnit přetlak. Pustit se do toho, kdo ho naštval, nebo ho nemilosrdně drbat za jeho zády.

Kniha má přes 370 stran, ale čte se rychle, jelikož je psána takovým svižným stylem a kapitoly rychle ubíhají. Jedná se o oddechový román vyprávějící o lásce, dospívání, stárnutí, vztazích i ztrátě. Součástí příběhu jsou sms zprávy a dopisy. Autorka Mhairi McFarlaneová při svém psaní využila odborné rady a to konkrétně z oblasti dědictv a závěti, dělala si průzkum a poznámky, aby příběh působil autentičtěji.

Včerejší noci se tváří jako romantická kniha o spřízněných duších oddělených okolnostmi, ale nakonec jde o niterní dílo, které popisuje událost, která všechno změnila a nic už nebylo jako dřív. Autorka postupně odhaluje minulost, popisuje seznámení kamarádů a jejich společně strávená léta. A to přes smutnou událost po vyrovnávání se s přítomností.

Omdlím. Musím být ještě opilá, nebo je to… halucinace. Sklouznu po zdi a schoulím se na chodníku, taška vedle mě, sedím ve dřepu. „Jsi v pořádku?“ zeptá se Ed. „Teda, jasně že ne, nejsi v pořádku,“ mumlá. „Máš si kam sednout?“ „Už jsem si sedla,“ vyštěknu. „Napsala mi esemesku! To přece nemůže být pravda. To je nějaký omyl… Mám tu esemesku tady.“

Od včerejších nocí jsem očekávala něco trochu jiného. I podle barevné obálky jsem doufala, že půjde i o částečně vtipné čtení. Ale bohužel na mě působila pouze ta dojemná stránka. Takové za mě trochu depresivní čtení, z kterého čišel smutek. Autorce nejde odepřít, že dokázala vystihnout rozpoložení zdrcené postavy a přenesla to i na čtenáře. Tohle sice nebyl příběh pro mě, ale možná oslaví zrovna vás.

Ukázka:

Nejsem jediná na světě, kdo neskončí s tím, s kým bych chtěla, ale o tom se mezi lidmi moc nemluví. Jakmile se s někým usadíte, je to nevyslovitelné. Místo slov to vyjadřuje hudba, knihy a filmy. Kdo to řekl? Devadesát devět procent milenců na světě není se svou první volbou. Díky tomu jukeboxy hrají. Existuje hezká lež, kterou nám všem svět rád namlouvá, a sice: nikdy není pozdě. Pořád je pozdě, na spoustu věcí. Všichni bychom měli spěchat jako králík s kapesními hodinkami v Alence v říši divů. Myslím, že pravda je taková: příležitosti v životě jsou jako dveře, které se otevírají a nadobro zavírají. Nemusíte si nutně všimnout, že se otevřou, nikdo vás ani neupozorní, že se zavřou. Pokud jimi neproběhnete, dokud můžete, je to konec. Ale nikdo nechce slyšet, že šance na štěstí je časově omezená. Málokdo stojí o pravdu, že den už občas není vhodný k užívání. Není to žádný inspirační meme, nikdo to nenapíše ozdobným písmem vedle vzlétajícího orla. Příběh o mně a Edovi Cooperovi je o otevírání a zavírání dveří.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Cosmopolis!