Tanec za odpuštění

 Tanec za odpuštění je druhým dílem série Hřiště lásky. Jedná se o ženský román od české autorky M. K. Hardy, která se doposud zaměřovala na psaní romancí. Vyšly ji například knihy Knihomolka, Hacker nebo Hudba z vedlejšího kupé, které se odehrávají v zajímavém prostředí a pro které je charakteristický autorčin osobitý styl vypravování. Kromě psaní se věnuje i rodině a momentálně je na mateřské a má dvě děti. Vydat vlastní knihu bylo autorčiným velkým snem, který se splnil. A i když se psaním dosud neživý, je to její velký koníček.

Připadám si jako blázen, ale celej život nedělám nic jinýho. To už si jako nikdy nezaběhám po hřišti s míčem? Nikdy nikoho nesrazím k zemi? Co bez toho budu dělat? "Pokud chcete, aby se vám to vrátilo a mícha, kterou máte teď jen utiskovanou, ale poškodila nadobro... pak si dělejte, co chcete.!"

Pro Jacka je rugby celý jeho život. Kvůli tomu ho opustila i milovaná žena, jelikož mu dala ultimátum. Buď ona nebo sport. Už nevěděla, jak ho přesvědčit, aby šel k doktorovi a případně ukončil kariéru. Jelikož ho trápili velké problémy ze zády a hrozilo mu i ochrnutí. A Lydia se již nemohla dívat na to, jak se opakovaně ničí a nenechá si pomoci. 

Jack je nyní na dně - rugby je pro něj nejdůležitější na světě, nic jiného neumí a nikoho jiného kromě spoluhráčů nemá. Bohužel doktor mu doporučil přestat hrát, aby nedošlo k poškození míchy. V téhle těžké době doslova narazí do Riley - tedy přímé, pohledné dívky, která žehlí problémy za bratra. A aby mohla splácet jeho půjčky a nepřišla tak i o svůj byt, tak bere víc směn než je záhodno a do toho se ještě připravuje na zkoušky, aby dodělala školu. Tihle dva si na první pohled sedli a jiskří to mezi nimi. Ale oba si procházejí těžkým obdobím a dělají chyby. Některé větší než lze unést.

Kniha má 476 stran a tentokrát se neodehrává v Anglii, ale na vzdáleném Novém Zélandu, kam bych se v budoucnu ráda podívala. V ději se střídají dva vypravěči Jack Parata a Riley Hira. Tanec za odpuštění nabízí tajemství, randění, výhružky, zoufalství, bezmoc i vášeň.

Neumím si život bez rugby představit. Je to jen měsíc, co znám verdikt, a když nejsem s tebou... příšerně se nudím. Mám dojem, že můj život najednou postrádá smysl. Nic jiného neumím a nejsem schopný přestat myslet na trénink, zápas a míč.

V knize jsou hlavními hrdiny vedlejší postavy z první části. Naštěstí se s Lily a Alekem neloučíme, ale autorka nám dala znovu nahlédnout i do jejich životů. Lily se kvůli své vadě bála opustit známé prostředí Anglie a nedovolila ani Alekovi, aby tu s ní zůstat a pohřbil tak svou kariéru. Ale nakonec bez svého miláčka nevydržela a rozhodla se pro lásku zariskovat.

Líbí se mi, že autorka do příběhu zapojila Haku, tedy rituál, který sportovní tým praktikuje před začátkem každého zápasu, je to tradice i forma umění a jedná se o nádherný i děsivý zážitek. Další nevšední tématikou je barvoslepost, na kterou jsem zatím jinde nenarazila. Autorka nám přibližuje složitý svět, ve kterém hrdinka nemá možnost vidět barvy, duhu, neocení úplnou krásu přírody ani třeba východ slunce. Stydí se za svou „nedokonalost“ a málo komu se odhalí a přizná své strachy.

"Nedívej se na mě tak. Zlomila jsi mu srdce, dva měsíce ho ignorovala, a dokonce mu napsala, aby tě už nekontaktoval. Snad vážně nečekáš, že tě nechám, abys mu dala naději, kterou mu pak vezmeš. On by to nezvládl, Lily."

Už první kniha mě rozhodně mile překvapila. Vůbec jsem nečekala, že se od české autorky dočkám tak čtivého vypravování. Byla jsem zprvu skeptická, ale zároveň zvědavá. Ráda podporuji české autory, ale většinou jsem zklamaná. To ovšem není případ této série. Jedná se o čtivé, hravé a poutavé čtení, ve kterém nechybí vrcholový sport, láska, boj i přátelství. Autorka si vybrala velmi zajímavé a sympatické hrdiny a nevšední témata. Haka za lilii se mi líbila přeci jen víc, ale i tak mě Tanec za odpuštění bavil. I když jsem často nerozuměla chování hlavních hrdinů a některé jejich činy mi přišli vyloženě nelogické.

Ukázka:

"Mluvíš, jako kdybych byl na odpis. Tak špatné to se mnou není." Rozhodně to se mnou tak špatné nebylo. Jasně, tělo mě bolelo, hraju rugby, sakra! Občas mi natírala záda něčím proti bolesti nebo mi měnila ledy, takže věděla, že úplně ok nejsem, ale přeháněla. Každej doktor by mi řekl, že musím trochu vydržet, když hraju za All Blacks, proto jsem nikdy nikam nešel. Ještě bych narazil na idiota, kterej by mě kvůli pár chvílím, kdy necítím palec a ukazováček, chtěl poslat na lavičku, jen aby si kryl vlastní záda, to tak. "Je to čím dál horší, a ty si odmítáš přiznat, že je něco špatně. Co mám podle tebe dělat? Čekat, až se jednoho dne nepostavíš na nohy jen kvůli tomu, že jsi nebyl ochotný dojít k doktorovi a něco se sebou dělat? Jen kvůli tomu, že se nejsi schopný alespoň na chvíli  přestat  honit po hřišti?" Poslední věta byla jako rána na solár. "Takže pokud bych ochrnul, nechtěla bys se mnou být?" Lydia nakrčila obočí a popotáhla, než se rozkřičela. "Samozřejmě, že bych s tebou byla! Starala bych se o tebe a milovala tě za všech okolností! Ale nebudu se dívat, jak tomu jdeš naproti! Už jen to, jak jsi překroutil cokoliv z toho, co jsem ti teď právě řekla! Já chci rodinu, Jacku!"

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!