Řecké štěstí

 Řecké štěstí je knihou od autorky českého původu. Kateřina Panou žije již déle než dvacet pět let v řeckém kraji Epirus. Přistěhovala se za svým manželem, s kterým zde založila rodinu.  Kateřina Panou je dobrodruh, procestovala hodně zemí a nějakou dobu žila i v Itálii. Kromě toho, že píše svůj blog, tak se stará o děti a to i o ty z pěstounské péče.

Nejdříve svými historkami z Řecka bavila jen své blízké. Ale pak přišla covidová karanténa, která vše změnila a Panou se zabavovala ve facebookové skupině, kde si lidé vyměňovali rady a poznatky. Její příspěvky měly úspěch, a tak si založila svůj vlastní blog. Pojmenovala ho Řecké štěstí a její sledovanost prudce stoupala a fanoušci ji nahlodávali k vydání knihy. Nejdříve se jí do toho moc nechtělo, myslela si, že nemá talent, ale nakonec vyhrála cenu Magnesia Litera Blog roku 2022 a to jí dodalo odvahy.

Kosta zmizel a mně to najednou všechno došlo. V euforii jsem se narychlo vdala, manžel vesele zmizel kdoví kam a já jsem vdaná a sama na letišti. Jsem v pytli...

Autorka začíná pěkně od začátku. Postupně popisuje, jak si zamilovala cestování, především Itálii a jak se podivnou shodou okolností dostala do Pargy, kde poznala svého budoucího manžela. Nejdříve to byli dobří kamarádi, kteří se pravidelně navštěvovali, ale časem se stali partnery. Ale nebyl to celou dobu pohádkový příběh. čtyři roky na dálku byli dlouhé a veškeré peníze z brigád použila autorka na letenky. A postupně už ji nebavilo, že nemá v životě jistoty a chtěla vztah posunout dál. A svatbou začíná jejich společný život v Řecku.

Autorka popisuje nejrůznější zajímavé momenty z pobytu, ať ty úsměvné nebo ty děsivé. Přibližuje čtenáři odlišný život v Řecku jeho klady i zápory. Nakousne mnohé místní legendy, popíše důležité oslavy a svátky. Celý příběh dokreslují povedené fotografie. A nechybí ani několik receptů na místní oblíbené dobroty.

Ano, tohle je opět Řecko. Nikdo tu neřeší vzdálenosti a nikdo tu neřeší čas. Buď jsem v Čechách nenarazila na toho pravého, nebo nevím. Ale jet devadesát kilometrů kvůli dvěma balíčkům cukru a západu slunce se tam ani mně, ani kamarádkám nepoštěstilo. Prostě mám štěstí, řecké štěstí.

Kateřina našla svůj nový život na Epirusu, který je tvrdý i krásný. Pyšní se nepřístupnými horami i ošlehanými pracanty. Konkrétně žije s rodinou v Parze: malém přímořském letovisku, jedná se o městečko s historií, které je trochu zastrčené, ale zároveň starobylé s krásnou pláží a olivovými háji. Autorku nejvíce mrzí, že v Řecku postupně mizí stará místa a tradiční hodnoty, které upadají a že nad poctivostí vítězí peníze. 

Kateřina měla těžké začátky, ale postupně řeckou náturu pochopila a vzali ji za svou. Přeci jen je to odlišný národ s jinou kulturou, vírou, jazykem i tradicemi.  Řekové jsou velmi pohostinní a žijí okamžikem. Zároveň mezi sebe jen tak někoho nepustí. Já osobně jsem si Řecko oblíbila, uhranula mě řecká nátura, čisté moře i dechberoucí příroda, takže na tenhle příběh jsem se moc těšila. 

 Ať už jsou zvyky kohokoli z nás jakékoli, pokud je můžeme sdílet s rodinou a partou těch nejbáječnějších kamarádů, máme obrovské štěstí. Na zvycích a pověrách nezáleží, ale tam, kde je láska a přátelství, se štěstí drží vždy. Vždycky to tak bylo a bude. 

Panou pravdivě vypráví o milované zemi, kde ji místní obyvatelé vzali mezi sebe. A jelikož ji za těch mnoho let stihla dobře poznat, tak může čtenáři přinést takový rychlý vhled do života u moře, kde se po sezóně vše zavře. Panou píše o místních zvycích, tradicích, historii i jazyku. Kniha je jen střípkem ze života v Řecku, který alespoň trochu otevře dveře čtenářům a ukáže jim, jaká země vlastně je a přenese alespoň trochu toho pocitu štěstí. Součástí knihy je vyprávění o lásce, rodině i domovu, prostě nejrůznějších postřehů ze života i mnohých peripetií.

Kniha je plná krásných fotografií ať už fotek jídla, přírody nebo památek. Sama Kateřina se řídí citátem Život je pohádka, stačí se dívat kolem sebe. Dílo má přes 260 stran a mimo jiné se v ní dozvíte:

- Proč se Řekové zdají tak šťastní a bezstarostní

- Jaká jsou tradiční řecká jídla

- Jaké mají v Řecku vánoční cukroví a recepty na ně

- Jaký mají Řekové vztah ke zvířatům

- Proč mají Řekové Dušičky dvakrát za rok

- Proč Řekové věří na úterý třináctého

Ukázka:

Nevím, jak jinde v Řecku, ale tady v kraji Epirus se ještě pořád lpí na tradicích a pověrách a já jako budoucí nevěsta, nesměla vidět jinou svatbu. Spíš než jako tradice mi přijde, že to má ekonomický efekt. Aby nevěsta neřvala, že chce tohle a tamto, co viděla někde jinde. Ale budiž, přistoupila jsem i na tohle, a když se ženil pár dní před námi Kostův kamarád, čekala jsem venku. Proto jsem neměla sebemenší představu, co mě čeká. Svatební den byl hektický. Slavilo se, opět podle tradice, už dva dny předem skoro do rána. Se vší pompou a s celou vesnicí. Na tom abych ve svatební den vypadala svěže, bych potřebovala spíš tým plastických chirurgů, a ne jen lehce poprášit pudrem. Když mě maminka s kamarádkou, za nezbytné asistence asi stovky řeckých sousedek a sestřenek, narvaly do korzetu a obrovské krinolíny a já zjistila, že si přes všechny ty dráty nenazuji boty, natož abych prošla dveřmi, měla jsem toho právě tak dost. Ze dveří jsem málem vypadla, jak jsem se snažila prodrat ven i za cenu pomačkané vlečky. Za zpěvu půlky vesnice jsme se vydali ke kostelu. Kosta už tam čekal s rodinou a druhou polovinou vsi.

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!