Útěk na venkov

 Útěk na venkov aneb Zelené kopce, voňavé louka a spousta psí lásky je samostatným románem od velmi oblíbené americké autorky Julie Caplinové, která si potrpí na dobré jídlo, vychutnávající si nejraději při poznávání cizích zemí. Při své práci procestovala již celou řadu míst a právě tyhle toulky se staly inspirací pro sepsání této milé série. Služební cesty ji umožnily potloukat se po Evropě a ochutnat nejrůznější gastronomické pochoutky a tyto vjemy použila do svých děl.

Přestože se jí spánek několik týdnů vyhýbal, stala se noc nejlepší součástí jejího dne. Těšila se na tu chvíli v posteli, kdy všechno špatné v životě na chvíli zmizí a ona se bude moct vrátit k životu, jaký byl

 předtím. 

Umělkyně Ella opouští Londýn a z velkoměsta se dostává na venkov, kde si chce utřídit myšlenky a být chvíli sama. Řeší partnerskou krizi ve vztahu a nahromaděnou práci. Proto kývne na nabídku, že se bude starat o domek své kmotry, ale netuší, že k tomu dostane na hlídání i její fenku Tess. Ella je rozčilená, není pejskařka a neví, jak se o fenku starat. Ta navíc pořád kňučí a hrdinka nemůže spát.  Nejdřív postrádá ruch města, ale postupně si zvyká na pomalejší tempo a zjišťuje, že sousedé jsou sice trochu vlezlí a zvědaví, ale zase velice nápomocní a zajímají se jeden o druhého. V tomto útočišti zjišťuje, že žila prázdný a nabubřelý život.

Ella si při prvním setkání nesedla s nabručeným veterinářem Devonem, který si nebere servítky a na rovinu řekne, co si myslí. Často od plic vyčiní majitelům za jejich chování. Jde mu hlavně o zvířata a jejich spokojenost, ale s lidmi to moc neumí. Je sice tvrdý, praktický, neempatický s netaktním přístupem, ale zároveň umí být nápomocný. Nedávný rozchod s přítelkyní, která mu byla nevěrná, ho změnil. Ale oba hrdinové postupně zjišťují, že toho mají hodně společného. Oba ztratili důvěru, ale jejich zlomená duše se začíná uzdravovat.

Touha rozptýlit tu temnotu, kterou spatřila v jeho očích, ji poprvé po dlouhé době přiměla znovu zatoužit po spojení s jinou lidskou bytostí.

Inspirací pro toto dílo byla autorčina osobní zkušenost s hlídáním pejska. Předtím byla úplný psí nováček, ale takhle získala cenné rady a zkušenosti, které mohla využít. Taktéž jí pomohl veterinář, který autorce umožnil strávit nějaký čas v jeho ordinaci, aby se dozvěděla, jak to chodí ve veterinární praxi. A veškeré informace o psech ještě prodiskutovávala s psí chůvou.

Hlavní hrdinkou ženského románu je tentokrát ilustrátorka Ella, která postupně na maloměstě Wilsgrave zjišťuje, kým doopravdy je. Ella byla ztracená a frustrovaná, ale postupně se dostává z depresí a temnoty. Bývala to rezervovaná, neomalená, urážlivá a ještě k tomu namyšlená nána, ale pobyt ji změnil a ozdravil. Vesničané se jí dostali pod kůži a zapojili ji do jejich života. Účastní se místních akcí, chodí na procházky, nachází kamarády, znovu se pustila do malování a navíc jí i kmotra Magda nechává po domě schovaná moudra a tipy na další aktivity, které ji zabaví.

"Ano, ale někdy bys mohl být i milý," trvala Bets zarputile na svém. "Já jsem milý." Nenuceně povytáhla jedno obočí. "V tom případě to dobře skrýváš. A umíš být také trochu nevrlý mrzout."

Kniha má 365 stran a jedná se o velmi milý příběh. Ideální oddechová četba nejen na léto. Děj byl, jak už jsme od autorky zvyklý velmi čtivý, poutavý a romantický. V ději hraje důležitou roli nejlepší přítel člověka, ale dílo je určeno nejen milovníkům psů. 

Ukázka:

"A tam spí běžně?" "Nemám tušení. Říkala jsem vám, že ho jen hlídám. Jeho majitelka je pryč. Pokaždé když usnu, začne znovu výt. Něco mu určitě je." Devon se zhroutil na polštář a odolal nutkání nahlas zasténat - Bože dej mi sílu. Byl přece profesionál. A ta ženská byla úplně pitomá. " Takže ten pes nevyje nepřetržitě?" Snažil se mluvit klidným hlasem. "Ne, jen když ho nechám samotného." Devon sevřel telefon pevněji. "Takže spíš pláče? Jako dítě, které se bojí nové situace? Třeba osamělosti? Protože zůstalo samo?" "Je to pes." Teď zněla rozčileně a pohoršeně. "Ano, ale ti mají kupodivu také city..." Devon cítil, jak se mu při těch slovech zatíná čelist a zadní zuby drtí o sebe, "které z pochopitelných důvodů nemohou vyjádřit slovy, takže místo toho například, co já vím, vyjí, štěkají nebo kňučí." "A jak to mám poznat? Já psí řečí nemluvím. Co mám dělat?" Devon zavřel oči a počítal do deseti. "Jste tam ještě?"

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji nakladatelství Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!