Nebezpečná laskavost

Zase po delší době jsem se rozhodla, že bylo dost fantasy a sci-fi literatury a chtělo by to nějaký thriller. Takže jsem se ještě před vydáním knihy, začetla do připravované novinky od nakladatelství LEDA.

 Nebezpečná laskavost je debutem americké autorky Darcey Bell a jde o psychothrillerem s pozvolnou gradací děje.

Není nic jednoduššího, než mámu přesvědčit, že za něco může. I když za to nemůže. To zvlášť.

Stephanie je matka samoživitelka, jejím velkým koníčkem je psaní blogu. Tato činnost ji vynahrazuje osamělost v životě do té doby, než se skamarádí s elegantní a okouzlující Emily, která má naplněné manželství, atraktivního manžela, rozkošného malého syna a ještě k tomu zvládá lukrativní práci v módním průmyslu. Stephanie k Emily vzhlíží a v lecčems ji i závidí. Stephanie se snaží trávit, co nejvíc času se svou novou kamarádkou a aby se sblížily, svěřuje se svým velkým tajemstvím, které nikomu jinému neprozradila. Nic o tom nenapsala ani na blogu, ve kterém jinak vyzradí téměř všechno, je to taková její zpovědnice. Vylívá si zde své srdce a zveřejňuje údaje o svém každodenním životě.

Emily se Stephaniíí a jejich dva malí synové jsou nerozlučná čtyřka ,až do jednoho osudného dne, kdy si Emily nevyzvedne syna a ani nereaguje na volání. Vypadá to, že se po ní slehla zem. Začíná se tedy rozbíhat policejní vyšetřování a pátrání. Stephanie postupně zjišťuje, že svoji kamarádku vlastně vůbec neznala.

Kluky jsem s sebou vzít nemohla. Co kdybych tam našla něco, co by neměli vidět? Fantazie mi běžela na plné obrátky. Představovala jsem si krvavé stopy po celém domě.

Kniha nám ukazuje, že si máme dát pozor na to, komu se svěřujeme, protože někteří lidé jsou skvělí herci a nelze jim věřit ani nos mezi očima. Věřit můžeme leda jen sami sobě. Nelze důvěřovat ani tomu, co se doslechneme nebo si někde přečteme, na všechno bychom si měli dělat vlastní názor a držet se hesla – Důvěřuj, ale prověřuj.

Možná jsem potřebovala vzrušení z něčeho zakázaného, nedovoleného, překročit tabu – udělat něco, o čem vím, že se nemá.

Na to, že jde o prvotinu, nebyla kniha vůbec špatná. Nebezpečná laskavost si hraje nejen s hrdiny, ale i se čtenáři. Každou chvíli se objevovaly nové skutečnosti, karty se obracely a na denní světlo vylézala temná tajemství. Dočkali jsme se i zneklidňujících částí a taktéž jsme zabrousili do minulosti.

Znamená to, že jsem zvrácená nebo rovnou zločinec? Nebo jenom špatná ženská?

Musím přiznat, že hrdinové příběhu mi tedy vůbec nebyli sympatičtí, jejich chování postrádalo logiku a opravdu jsem se nedokázala vžít do jejich problémů, protože si za ně opravdu mohli sami. Na druhou stranu   - jelikož jsou hlavní hrdinové opravdu zvláštní individua, nebylo dopředu jasné, co vyvedou a tak byl děj v mnohém nepředvídatelný. Základní zápletka byla sice jasná už od začátku, ale všechno ostatní bylo v mnohém nečekané.

Šmírování. Když to slovo slyším, mrazí mě u žaludku, ale zároveň mě zaplaví blaho. Šmírování. Je to takový ten pocit hrozivého a přitom tetelivého rozechvění, který se člověka zmocní těsně předtím, než se s ním vozík na horské dráze zřítí do hlubin.

zdroj

Nebezpečná laskavost je napsaná čtivě a napínavě -  hlavní roli v ději hraje manipulace a rozehrání nebezpečné hry. V ději se střídají vypravěči příběhu a tak nakoukneme do mysli všech hrdinů, což bylo velmi přínosné, protože mně osobně velmi zajímalo, co si o dané situaci myslí ostatní protagonisté. Každý měl svůj pohled na věc a všichni zcela odlišnou představu o stavu věci. 

Nebezpečná laskavost nabízí podivný příběh s příměsí lží a mistrovské manipulace. Kniha je složená ze tří částí a v ději se objevují kapitoly převyprávěné hlavními hrdiny, které se střídají s články ze Stephanina blogu.

Možná mě ztráty vždycky tak nějak vykolejí. Snad ve mně zármutek uvolní nějakého démona, který jinak zůstává ukryt v hloubi mého nitra.

Darcey Bell je Američanka, která vyrostla na zemědělské farmě a nyní pracuje jako učitelka v mateřské školce v Chicagu. Mezi učením a starostí o domácnost si našla a čas na psaní a vyšel ji tenhle povedený psychothriller.

Ukázka:

Po smrti svého manžela a bratra jsem několik měsíců plakala každý den. Některý den jsem plakala od rána do večera. Pamatuju se, že jsem se dívala na cizí lidi a říkala si, že možná i oni cítí nějaký zármutek, který já nevidím, zrovna jako oni nevědí o bolesti, kterou prožívám já. Ale kdyby existovala nějaká verze luminalu – to je ten prostředek, kterým se zjišťují stopy krve na místě činu -, která by zjišťovala smutek, půlka lidí, které potkáváme na ulici, by svítila jako vánoční stromeček. Nepamatuju se přesně, kdy to utrpení začalo polevovat. Ale stalo se to. Ani se nepamatuju na den, kdy jsem poprvé neplakala. 

Hodnocení: 3,8/5

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku!