Vězeň času

Vězeň času je samostatný romantický román o životě napříč stoletími.  Nakladatelství Metafora vydalo příběh o osamělé pouti jednoho netypického hrdiny, který sice není nesmrtelný, ale stárne mnohem pomaleji než je běžné a tak za svůj život prožil nejedno dobrodružství.

Je zvláštní, jak je minulost blízko, i když si myslíte, že je daleko. Jak dokáže jen tak vyskočit z věty a zasáhnout vás. Jak každá věc nebo slovo dokáže vyvolat ducha. Minulost není jen ohraničené místo.

Ale chci říct tohle: historie je všudypřítomná. Jde jenom o to, aby si to lidé uvědomili. Pomůže vám to pochopit současnost.

Kniha mě okamžitě nalákala svoji anotací. Já osobně jsem velkou fanynkou příběhů, kde svoji významnou roli hraje čas, je to pokaždé vzrušující počtení a zatím se mi nikdy nestalo, že by mě kniha s touto tématikou nebavila. Je to prostě sázka na jistotu.

Díky mému oblíbenému tématu jsem také sáhla po Vězni času i přes fakt, že jeho obálka mě spíše odpuzovala. Rozhodně bych volila jiné zpracování, ale na druhou stranu se zde potvrdilo pravidlo, že není moudré soudit knihu podle obalu. Protože důležité je to, co je uvnitř.

Hlavnímu hrdinovi příběhu už je 439 let a za ta léta je otrávený životem, zažil toho už opravdu hodně a připadá mu, že se všechno v určitých cyklech opakuje a že ho málo co dokáže překvapit. Lidé jsou předvídatelní a ze svých chyb se málokdy poučí. Hlavním smyslem jeho života je hledání ztracené dcery, která není nikde k nalezení a hrdina ztrácí naději. Tom Hazard se spojil s organizací, která chrání lidi, jako je on tím, že je každých osm let přesune jinam, zajistí práci i potřebné papíry. Na oplátku po dlouhověkých lidech chce, aby verbovali další svého druhu, aby neodhalili jejich existenci a zachovali jejich tajemství. Tom bral filosofii společnosti za svou vlastní, ale s postupem samotářských let, kdy si nikoho nemohl pouštět k tělu, už nechce být pouhou loutkou, ale chce být svobodný, normální a mít někoho po svém boku.   

 Tom Hazard prožil hodně bolesti, odmalička se musí skrývat, protože je ostatním nápadné, že se v průběhu několika let nemění. Za svůj dlouhý život zažil mnoho válek, revolucí a ztratil své blízké, po kterých stále truchlí. Organizace má na bolest svůj lék – Nikdy se nezamiluj! Tom se toho snaží držet, ale do života mu vstoupí inteligentní a krásná učitelka.

Emily Dickinsonová napsala, že věčnost se skládá z přítomných okamžiků. Ale jak se zabydlet v přítomnosti, kterou právě žijete? Jak zabránit duchům všech ostatních přítomností, aby se dostali dovnitř? V krátkosti, jak žít?

Kniha je psaná čtivě a je složená z pěti částí, které tvoří několik krátkých kapitol, ve kterých se nahodile střídají nejen staletí, ale i místa. Čtenář tak procestuje svět, nejčastěji se ovšem dostane do kouzelného Londýna, ale zavítá i do Paříže, Srí Lanky nebo Austrálie.

Psaní knihy samotného autora velmi bavilo, prvotní myšlenka a námět Haiga napadl právě při psaní svého románu Humans (vyprávějící o tom, kam patří naše lidské životy v nezměrném kontextu celého vesmíru) a pohltila ho na tolik, že sepsal samostatný příběh nesoucí název Vězeň času. Autor využil pomoc odborníků, kteří mu radili nejen s historickými fakty – protože díky Vězni času zabrousíme do minulosti a trochu i do historie, ale i francouzštinou, protože autor několikrát používal francouzské výrazy, které oživily děj.

V příběhu hraju hlavní roli čas, jeho vnímání a perspektiva. Někdy nás čas uklidňuje, někdy děsí. Ovšem neodmyslitelně patří do našich životů, které dennodenně ovlivňuje. Je to měřítko našeho žití a počítá dobu, která je nám na tomhle světě vyměřená.

V celém svém životě jsem byl zamilovaný jen jednou. V jistém smyslu to může působit romanticky. Myšlenka, že máte jedinou pravou lásku, a když odejde, nikdo se jí nevyrovná. Je to krásná představa, ale skutečnost je děsivá. Čelit všem roků, které přijdou potom. Existovat, když smysl vašeho bytí odešel.

Vězeň času je opravdu zajímavý příběh o tajném a v mnohém osamoceném životě. Člověk se uvědomí, že se může cítit sám, i když bude obklopen davem lidí. Autor upozorňuje, že čas je zvláštní veličina v jednu chvíli se nám zdá, že hrozně rychle letí a v té druhé jako by se zastavil. Taktéž můžeme prožít několik měsíců, na které si na sklonku života ani nevzpomeneme a pak tu bude jeden jediný den, který si budeme pamatovat navždy. Proto je třeba žít naplno, abychom ve stáří hořce nelitovali.

 Vězeň času je svižně napsané sci-fi s vtipnými dialogy a především milou romantickou linkou. Kniha je plná historie, ztráty, bolesti, nespravedlnosti, strachu, ale i touhy a naděje. Příběh se mi líbil a vůbec se nedivím, že zaujal filmaře natolik, že se ho rozhodli zfilmovat.

Matt Haig je britský autor a úspěšný novinář. Na výsluní se dostal díky románům Poslední rodina v Anglii, Radleyovi a Důvody, proč zůstat naživu. Dosud jeho poslední knihou je Vězeň času, který vyšel v roce 2017, který nadchl filmové studio natolik, že se chystá film s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. A na který se mimochodem moc těším.

Ukázka:

Takže ve mně nehledejte žádného sexy upíra, který je neustále na vrcholu plodných sil. I když musím přiznat, že pokud mezi úmrtím Napoleona a přistáním prvního člověka na měsíci uplynou pouhá desetiletí, můžete získat pocit, že žijete celou věčnost.  Jedním z důvodů, proč o nás lidé nevědí, je skutečnost, že nejsou připraveni tomu uvěřit. Lidské bytosti zpravidla nedokážou přijmout nic, co se neslučuje s jejich viděním světa. Klidně bych mohl říct: „Je mi čtyři sta třicet devět let“, ale obvykle by následovala reakce: „A nezbláznil ses?“ Dalším důvodem, proč o nás lidé nevědí, je to, že jsme chráněni. Jistou organizací.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku!

Hodnocení: 4/5