Ohnivé květy

Ohnivé květy jsou ženským román, který vychází u Ocelotu. Toto nakladatelství mě zatím žádnou svojí vydanou knihou nezklamalo. Doporučit mohu hlavně Kinga nebo Strážce ztracených měst. Romantický a zároveň dojemný příběh vypráví nejen o tragických událostech, ale i o vášnivé lásce.

Vše krásné v sobě skrývá příběh, který touží být vyprávěn. Avšak ne každý příběh je krásný.

Námět knihy vznikl, když americká autorka Susan Meissnerová sledovala dokument o Ellisiově nemocnici  - jeho někdejší slávě a historii. Vnuklo ji to nápad, že se jedná o zajímavé prostředí. V nyní prázdných chodbách se jistě událo plno pozoruhodných příběhů.

Oficiální anotace:

Nádherně zdobená šála, předávaná z generace na generaci, pojí dvě newyorské katastrofy a také dvě ženy, které se musí vypřádat se ztrátou milované osoby.
Září 1911. Zdravotní sestra Clara se na Ellisově ostrově stará o přistěhovalce. Jeden z nich ji zaujme nejen svým osobním příběhem, který zrcadlí její vlastní ztrátu, ale také nádherně zdobeným šálem s aksamitníky. Právě tento šál postaví Claru před těžké dilema, kterému musí čelit.
Září 2011. Stejný šál s aksamitníky zachrání život Taryn, která přežila kolaps Světového obchodního centra. Při tragédii však zahynul její manžel. Po deseti letech od tragédie se v novinách objeví dlouho ztracená fotografie, která Taryn přivolá nejen vzpomínky na tento hrůzostrašný den, ale také jí do života vnese to, co již považovala za dávno ztracené.
Obě ženy byly svědkem smrti milovaného muže a bojují se smutkem, na cestě zpátky do života je provází právě šál, který kromě naděje přináší i víru v silnou moc lásky.

Kniha vypráví o hledání cesty, jak znovu žít. Obě hlavní hrdinky prožily hrozné trauma a nedokážou se vyrovnat ze stávající situací. Nežijí,ale  jen přežívají. Utíkají před děsivou realitou a odmítají se jí postavit.

Nejde o obyčejný společenský román, mimo klasické romantiky čtenáře čeká dramatické, dojemné, silné čtení o katastrofách, které nevratně ovlivňují lidské životy.

Nejsem v tom pekle na té ulici. Neslyším nářek světa, který se obrátil vzhůru nohama. Nedusím se v těžkých mračnech prachu z toho, co ještě před chvílí existovalo.

Ohnivé květy přinášejí dvě dějové linky, které spojuje neobvyklý šál. Ve vyprávění se tedy střídají dvě hlavní hrdinky, které obě prošly hrozným traumatem. Střídá se i prostředí a rok vyprávění - Manhattan září 2011 a Ellisův ostrov srpen 1911. V ději se prolínají zážitky z minulosti a budoucnosti. Větší prostor je dán historické části, která je rozhodně zajímavější, nejen proto, že je více rozpracovaná.

Součástí knihy je i velice zajímavý rozhovor se samotnou autorkou Susan Meissner, která popisuje, co ji inspirovalo k napsání knihy, jak se vlastně stala spisovatelkou, co takové psaní knih obnáší, a také co ji na psaní vlastně nejvíc baví.

„Nějakou dobu jsem se plácala u dna, tati. To nepopírám. Hrůza, kterou jsem prožila, se postupem času obrousila natolik, že se s ní dalo žít. Ale nejsem už ten samý člověk, jako když jsi mě viděl naposledy.“

Ohnivé květy jsou čtivou knihou, která popisuje osud dvou pozorovatelek nevýslovných hrůz. Spojovacím článkem ve společenském románu je šál s aksamitníky. Tenhle emotivní příběh, ve kterém se řeší etické dilema, mohu jedině doporučit.

Susan Meissnerová je známá především historickými fikcemi. Má ráda vedení workshopů o psaní, čtení knih, cestování a trávení času s rodinou. Ohnivé květy se umístily mezi deset nejlepších knih psaných ženami.

Ukázka:

Konečně jsem sklouzla pohledem k popisku snímku. Pouhé vteřiny před pádem Jižní věže byly ulice plné náhodných svědků a evakuovaných osob. Manhattanský květinář Mick Demetriou řekl, že uniknout z davu zoufalých lidí a sutin bylo drastické. „Myslel jsem, že to nepřežijeme,“ vyjádřil se o sobě a ženě po jeho boku, které pomohl do bezpečí. Demetriův bratranec, newyorský hasič, při zákroku v Severní věži zahynul.

„Nevěděla jsem, že jsi tam byla,“ řekla Kendal. „Proč jsi mi to neřekla? Co to znamená, drastické´?“ „Teď ne, Kendal,“ zarazila ji Celine a sklonila se, aby se mi podívala do očí. „Můžeš zavolat do redakce a požádat je, aby v žádném z dalších otisků toho snímku nebylo uveřejněno tvé jméno.“ Nechápala jsem, co tím chce říct. „Cože?“ „Řada našich zákaznic tě pozná. Možná budou mít potřebu do redakce zavolat a říct jim, kdo ta neznámá žena je. Chceš, abych ji, řekla, že si nepřeješ své jméno zveřejnit?“ Nedokázala jsem na to odpovědět. Nedokázala jsem Kendal vysvětlit, proč jsem jí neřekla, že jsem ten den byla u věží obchodního centra. Ani to co to znamená, když je něco drastické. Dokázala jsem jen zírat na svou vlastní podobu na lesklém papíře, na to, jak svírám v rukou šál s ohnivými květy, který zachránil život mně i Kendal. Ale ne Kentovi.

Hodnocení: 4/5

Velice děkuji Megaknihám za zaslání tohoto dojemného díla!