zdroj |
Temná tání jsou druhým dílem série Smrtná zima. A přináší s sebou nový rozměr příběhu. Na začátku si shrneme to nejdůležitější, co jsme už mohli zapomenout z minula. Ve Smrtné zimě se lidé báli vystrčit nos z hradeb své vesnice, protože měli strach z bájných malmaků, o kterých se tradovalo, že zabíjejí. Poté, co statečná Emmeline zjistila pravdu, že taková stvoření vůbec neexistují a dokonce s sebou přivedla tři obyvatele původních národů, padly staré, promyšlené lži.
„Nenávist bývá zakořeněna hodně
hluboko.“
Ve druhém
díle se v osadě moc neohřejeme, protože se spolu s hrdiny vydáme na cestu za
proroctvím. Změníme tedy prostředí a také nepřítele. Hrdinové už vědí, že zemi
neohrožují malmaci, ale smrtelně nebezpečné krvácení a také, že nejsou jedinými
přeživšími.
V Temném tání narazíme na několik dalších osad a skupin
lidí, z nichž se všichni nechovají zrovna přátelsky. A některým se vyloženě
zamlouvá, že neplatí žádné zákony, které je třeba dodržovat. Chtějí totiž
získat co největší území. A ti, kteří jim stojí v cestě, hořce litují.
Příběh je v
mnohém temnější a drsnější. Některé scény se vám vryjí do paměti. Počítejte, že
během cesty na hrdiny čeká nejedna zkouška a že k cíli všichni nedorazí.
Tání přichází
stejně jako horečka. V jednom okamžiku vám ledové vichry la prise kvílí v
hlavě, jako by s tím už nikdy neměly přestat, a v dalším nastane ticho.
Mrtvolné ticho.
V díle hraje
důležitou roli i popis přírody, který si autorka užívá. Boormanová v
mládí žila v provincii Alberta, kde bývaly dlouhé, kruté zimy a jarní tání lidé
s nadějí očekávali. Možná právě rodná Alberta přivedla autorku k nápadu začít
psát tuto sérii. A podle mého názoru se Boormanová alespoň z části nechala
inspirovat tamními lesy.
Jde o
napínavý, chvílemi děsivý až nelítostný příběh. Ti, kteří četli
Smrtnou zimu, už nebudou překvapeni tím, že jde o vyprávění v přítomném čase.
Což není zase moc typické a vím, že mnozí čtenáři s tím mají problém. Podle mě
to naopak příběh ozvláštní. Dalším zpestřením je použití francouzských výrazů,
které jsou opět autorkou dovysvětleny.
„Jenže přežívat a žít jsou dvě
naprosto odlišné věci.“
Jelikož jde o
trilogii, je dopředu jasné, že děj není ukončený. Navnadí čtenáře a opustí ho
ve chvíli, kdy není vůbec jasné, co se bude dít dál. Autorce v zahraničí letos
v listopadu vyšel závěrečný díl Heartfire, s kterým se s Emmeline definitivně
rozloučíme.
Kate A.
Boormanová je kanadská spisovatelka, která na sebe upozornila debutem
Smrtná zima. Ve volném čase plánuje cesty do ciziny s manželem a dvěma dětmi,
ráda si posedí venku s přáteli a nepohrdne čokoládou. Více o autorce si můžete
přečíst zde.
Ukázka:
V hlavě mi hučí, jako by mě právě zaplavovala obrovská dravá řeka, voda mnou zmítala a já se v ní topila. Chci se zahrabat hluboko do země, hlouběji, a pohřbít se pod všechnu tu hnilobu a mech. A jak se topím v lesní půdě, chtěla bych pokácet všechny ty vysoké stromy kolem sebe a dovolat se až k narůžovělému nebi. Zatímco se pohřbívám v obrovském zármutku, který mě pohlcuje a oslepuje, cítím, jak se les tříští na kousky a jak stromy i nebesa rotují kolem mě.
Hodnocení: 4/5
Recenze psaná pro Literární svět
V hlavě mi hučí, jako by mě právě zaplavovala obrovská dravá řeka, voda mnou zmítala a já se v ní topila. Chci se zahrabat hluboko do země, hlouběji, a pohřbít se pod všechnu tu hnilobu a mech. A jak se topím v lesní půdě, chtěla bych pokácet všechny ty vysoké stromy kolem sebe a dovolat se až k narůžovělému nebi. Zatímco se pohřbívám v obrovském zármutku, který mě pohlcuje a oslepuje, cítím, jak se les tříští na kousky a jak stromy i nebesa rotují kolem mě.
Hodnocení: 4/5
Recenze psaná pro Literární svět