Malé sladké lži

Malé sladké lži jsou knihou s řadou velmi pozitivních ohlasů – označení bestseller, který se stal debutem roku. Očekávala jsem tedy opravdovou pecku. Ale byla jsem poněkud zklamaná, nevím, jestli to je tím, že thrillery a detektivy nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry nebo protože jsem si tolik oblíbila oddechový, jednoduchý styl psaní Bryndzy, u kterého nemusím tolik přemýšlet. Ale Malé sladké lži jsou psány složitějším stylem, spíše psychologickým. Ještě, že tohle autorka odlehčila humorem a vtipnými postřehy hlavní hrdinky.

Tentokrát se vyšetřuje velice složitý případ vraždy Alice Lapaineové, tiché uťápnuté ženy, která nemá mnoho přátel. Její manželství nebylo bez mráčku a tak ráda odcházela na několik d ní z domu. Z jednoho takového výletu se už nevrátila. Policie nemá téměř žádné stopy ani svědky a neví, jakým směrem má vyšetřování vést.

„Ukázalo se, že moje manželka byla absolutně jiným člověkem, než jsem si myslel, detektive. Nejsem si jistý, že by mě ještě cokoli dalšího mohlo šokovat. „

Hrdinka má velmi komplikované rodinné vztahy. Nedořešené záležitosti v ní kypí. Nese si s sebou vinu z dětství, strach, nenávist, ukryté obvinění. Její bratr zloděj, matka zemřela, sestra odvrací tvář od kruté reality a otec je lhář a děvkař. 

Vyšetřování vraždy se mísí odkrýváním bolestných rodinných vztahů, které jsou za ta léta velice poničena. Napovrch vyplouvají nové informace, mnohé zvraty i záhady. Málo důkazů, neprůkazné stopy a téměř žádná spojitost. Při zkoumání důkazů se objeví nečekané odhalení, které vše změní.  V  příběhu se mísí přítomnost spolu s minulostí.

Caz Frearová promítla do Cat Kinsellové něco ze sebe. Hlavní hrdinka má stejné zájmy jako sama spisovatelka, obě jsou fanynkou Arsenalu a obě si lebedí hospodě, kde vedou zasvěcené hovory.

Rozhodně musím připustit, že bych nepoznala, že jde o autorčinu prvotinu. Vše je psáno velice důsledně, že jsem považovala Caz Frearovou za ostřílenou spisovatelku. Toto dílo dokonce vyhrálo soutěž Hledání bestselleru a to už něco znamená. Dalším velkým plusem je fakt, že jde o nepředvídatelný děj, který rozhodně mnohokrát překvapí. Vážně jsem netušila, jak vše nakonec dopadne a vraha jsem si ani v nejmenším netipnula.

„Můžete nám říct, co vám napsala?“ „Jen že potřebuje nějaký čas sama a že brzy zavolá.“ Hlad mu zakolísá. „A že mě miluje. Hluboce miluje.“ A pak spolu s Elvisem zamířila na jednorožci poháněném solární energií do vesmíru.

Nehodnotím plným počtem hvězd, protože si u knihy vždy ráda odpočinu, ale u Malých sladkých lží jsem musela být pořád ve střehu a pozorná. Skoro až našponovaná, to se mi třeba u Bryndzy nestává, to je takové lehoučké, ale přitom čtivé napínavé čtení. A to vyhledávám. Malé sladké lži jsem si tolik neužila, případ pro mě nebyl nikterak pozoruhodný. Navíc jsem si žádného hrdinu neoblíbila, spíše naopak. Nezaujaly mě ani zdlouhavé popisy nepodstatných věcí.

Objektivně musím připustit, že milovníci thrillerů si určitě přijdou na své. Pokud máte rádi promakaný případ, budete nadšeni. Rozhodně není dopředu jasné, jak vše dopadne, autorka čtenáře neustále drží v napětí, vše kombinuje, překrucuje, až nevíte, co si myslet.

Ukázka:

Zvednu kabelku a odejdu. Měla jsem tátovi říct, že tady nejde o mámu. Že nejde o odpuštění. Nejde ani o ubohé aférky nebo rychlíky v baru. Nejde o mámu Katy Kieltyové, ani o sexy studentky, které obsluhují v hospodě. Jde o vraždu. Jde o lež, celou litanii lží, které řekl před osmnácti lety o Marryanne Doyleové. A jde i o skutečnost, že se její mrtvola objevila kousek od jeho vlastních dveří. Ale svírá mě strach. Mnohem silnější, než by kdy mohl být stisk, kterým mi sevřel čelist. Strach, co by z něj mohlo vypadnout, kdybych na něj dál tlačila. A strach, že jestli se mýlím, navždy ho ztratím. Protože co když není tím, kým si myslím, že je? 

Velice děkuji Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku!

Hodnocení: 3,4/5