Vesnice Smrthora je opředená řadou povídaček a pověr. Z velké skály v historii byly shazovány ženy nařčené z čarodějnictví. Dole pod ní vznikl hřbitov, kde byly jejich ostatky zakopány. Dodnes se mluví o tom, že čarodějnice nevymizely a když začne sněžit, přijde do vesnice něco temného. V okolí místa se dokonce stala celá řada nehod a traumat.
Je čistě na Vás, jestli mi uvěříte, nebo ne. Vydáte-li se však se mnou na cestu, už se nedokážete zastavit, budete muset dojít až k pravdě.
Thionville je starosta, který vesnici koupil a opravil. Jeho dceru, která trpěla vzácnou chorobou někdo shodil ze skály, jelikož ji považoval za čarodějnici. Starosta chce po novém policistovi, aby případ vyšetřil a našel viníka.
Julien se přestěhoval do vesnice, aby byl novým komisařem, zprvu si myslí, že půjde o pohodovou práci, ale brzy přibývá podivných případů - vesničané slyší piano, dětské hlasy, šepot lesa, který jim mumlá děsivé věci. Jeden ovčák v nedávné době vybil stádo a pak se zabil, jediný svědek tvrdí, že nešlo o klasickou sebevraždu, ale že viníka ovlivnil les. Co všem uniká? Přicházejí vesničané o rozum?
Hned v úvodu samotný autor doporučuje několik hudebních titulů, které souvisejí buď s místy či postavami z knihy. Vypravování je zamotané a složené z pěti jednání, ve kterých nechybí mlha, podivuhodné události, strach, nevěřícnost, šeptající les, posedlost i očarovaní.
"Už je to tady," zamumlal sotva srozumitelně ovčák. "Vím, kdo jsem a co jsme udělal... Už je pozdě, vrby to říkají..." "Co to povídáš..." "Ty je nevidíš?" zařval Jean-Louis, z očí mu tryskalo šílenství.
Čtení této pozoruhodné knihy byla jízda. Naprosto nevyzpytatelné dílo vás nenechá ani chvíli chladnými. Stejně jako Útočiště je děj zamotaný a propletený. Autor si bravurně hraje se čtenáři a kniha toho skrývá mnohem více než se na první pohled zdá. Postupně odhalujeme skrytá zákoutí, která jsou nepředvídatelná.
Hvězda francouzského thrilleru Jérôme Loubry sepsal komplexní dílo, které obsahuje prvky hororu, detektivky i psychologického románu. Součástí díla jsou hromadné halucinace, čarodějnictví, pověsti i rozluštění tajemství.
Příběh má přes 350 stran a čtenáři postupně pronikají do tajů díla. Ukazuje hned několik rovin, v jedné se novinářka rozhodne zjistit pravdu o tom, co se doopravdy stalo v odlehlé vesnic Smrthora. Jedná se o přítomnost, kterou doplňuje minulost roku 2019, která zobrazuje zkázu, ke které došlo. Pak tu máme části ze Sybililny kroniky vyprávějící o historii vesnice či jejich obyvatelích. A nakonec tu máme samotný závěr, který všechno promění. V úvodu některých kapitol jsou přidány nejrůznější skutečnosti například o lidském mozku.
"Už se vám... už se vám stalo, že byste slyšel hlasy?" odhodlal se Lucas zeptat po chvíli váhání. "Hlasy?" "Jo, hlasy, říkají vám - ne, přikazujou vám, abyste je poslechl..." "To ne," přiznal policista. "Já je slyším... už několik týdnů.
Opět se jedná o mimořádný čtenářský zážitek. Tajemný, děsivý příběh s tísnivou atmosférou skýtá mnohé zvraty. Tohle psychologické dílo zaujme i náročnější čtenáře, ale i ty, kteří se rádi ponoří do zákoutí lidské mysli či rádi čtou nevšední příběhy, které překvapí.
Od Krvavých stínů jsem měla VELKÁ očekávání. Předchozí autorovo dílo bylo totiž naprosto ohromující a zařadilo se mezi to nejlepší a nejpřekvapivější, co jsem kdy četla. Musím přiznat, že mi spadla brada a to se stalo i tentokrát. Autor je mistrovský spisovatel, který má vše dopředu promyšlené. Mě osobně kniha okamžitě vtáhla do děje a při čtení jsem dokonce měla husí kůži. Mrazivý děj byl neskutečně čtivý a osobitý. Jérôme Loubry podstrkává falešné stopy, manipuluje se čtenářem a pak se vytasí s nepředvídatelným až dechberoucím závěrem. Vřele doporučuji.
Ukázka:
"Představte si," pokračovala Élisa bezbarvým hlasem, "že bych vám řekla, že mě tenkrát v noci vzbudilo ponuré vrzání na půdě. To byste mi věřila, ne?" "To ano, samozřejmě." "Kdybych ale dodala, že vrzání způsobuje duch, tak už byste měla mnohem větší problém mě brát vážně?" "V tom případě ano," přiznala Camilla. "No a přitom jde právě o to. K tomu, abych vás o tom přesvědčila, nemá význam popisovat praskání a vrzání starých prken v podlaze, které usilovně způsobuje nějaký řízrak, jen co zavřu oči, ale toho ducha vám ukázat." "Já na duchy nevěřím," prohlásila novinářka. Přitom vlastně nevěděla, jestli je to pravda. Prostě o tom nikdy nepřemýšlela. "Skutečně? Možná proto, že jste zatím žádného neviděla...
Hodnocení: 4,9/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada!
Od autora jsem četla Útočiště, které mě naprosto dostalo. Na jeho další knihy se teprve chystám, ale jak se zdá, také stojí za to.
OdpovědětVymazatTenhle autor je naprosto fenomenální. Útočiště mě taky naprosto dostalo. ;-)
Vymazat