Můžeš klidně jít, pokud máš kam. Ale pokud odejdeš - a čas od času se našly dívky, které to zkusily - zpátky tě nikdo vítat nebude. Jednou, někdy i víckrát za rok na dveře zabouchá dívka, která se zoufale chce vrátit, a tak se ostatní učí, že snít o šťastném domově a otevřených náručích není nic špatného, ale dokonce i pochmurný náhrobek je lepší než ulice.
Šestnáctiletou Olivii Priorovou opustila matka a zanechala ji u dveří útulku pro osiřelé, kde se dívka cítí osaměle a vůbec nezapadá. Nejraději by utekla, ale nemá kam. Odmalička vídá nejrůznější přízraky, kteří se ji nemohou dotknout. Dalším dědictví po matce je její zmatený deník plný obrázků a slov, které nedávají smysl. Nakonec se z přeplněného "vězení" dostane díky dopisu od strýce, který ji zve na své panství. Pozvání vítá jako vykoupení, ale brzy zjišťuje, že strýc je již po smrti a poslední majitel (její bratranec) ji uvnitř nechce. Pomalu se seznamuje se sídlem a objevuje spoustu otázek, na které nemá odpovědi. Hledá stopy o své minulosti a především o rodině. Co se vlastně stalo s matkou? Proč ji opustila? Proč utekla?
Dílo má kolem tři sta stran a je složené ze šesti částí. Před každou z nich se nachází část vyprávějící o pánovi domu ze stinného světa. Pochválit musím úžasnou grafickou stránku knihy. Na první pohled zaujme krásným zpracováním - v čele s povedenou obálkou. Dílo je plné černobílých ilustrací dokreslující příběh a vše podtrhuje barevné ořízka zobrazující strašidelné sídlo obklopené růžemi. Uvnitř knihy se navíc nachází stránky z několikrát zmiňovaného deníku Oliviiny matky.
"Tvrdil, že já jsem poslední. Říkal, že víc nás už není." Jeho hlas se rozlomí, snad bolestí, ale jeho prsty se jí dál zarývají do kůže, "Nemůžeš tu zůstat."
Hlavní hrdinka je podivná dívka, která osiřela, nemluví a nemá sny. Za to neustále naráží na přízraky a i když ji matka ve svém deníku varuje, nedbá na radu a dostává se do Gallantu - prokletého místa.
Gallant je tajemné honosné panské sídlo podobné zámku ukrývající řadu tajemství. Má bohatou minulost a zdá se, že v něm straší a po jejích chodbách se toulá plno přízraků. Místní zbylý obyvatelé se zde bojí tmy a když padne noc, zabední okna i dveře a neopouštějí zdi sídla.
"Přišli jsme na Gallant a teď z něj nemůžeme odejít. Jsme s ním spojení, připoutaní k domu a zdi a té věci za ní, a neskončí to, dokud už žádní Priorové nezbydou." "Už to slýcháš?" Podívá se na ni, oči se mu horečně lesknou. "Už se ti to vetřelo do snů?"
Tenhle mysteriózní strašidelný příběh je plný přízraků, duchů, prastaré říše, nočních můr, krve, brány mezi světy i podivností. Dílo je čtivé a díky svému zpracování je rozhodně nevšedním čtenářským zážitek a jednoznačně potěší nejedno čtenářské oko. Opravdu musím pochválit celou grafickou stránku, málokdy člověk na něco tak pěkného narazí.
Co se týká samotného příběhu, tak na mě působil poměrně melancholicky a klidně by mohl být delší. Autorka sepsala poměrně krátké temné vypravování o tajemném panství. Gallant přináší ponurou atmosféru, mrazivé čtení a originální hlavní hrdinku. Čtení mě bavilo, ale více mě zaujala série s Cassidy Blakeovou.
Ukázka:
Olivia chtěla cítit touhu, chtěla cítit to, co ostatní dívky. Ale necítila nic. Přitom byla plná chtění. Chtěla postel, která nebude vrzat. Pokoj, kde nebudou žádné Anabelle, žádné vychovatelky, žádné přízraky. Okno s výhledem do trávy a vzduch, který nechutná po sazích, a otce, který nezemřel, a matku, která ji neopustila, budoucnost mimo zdi školy Merilance. Tohle všechno chce, ale už je tu dost dlouho na to, aby věděla, že na tom, co chcete vy, vůbec nezáleží - jediná cesta ven vede přes chtění někoho jiného. Tohle všechno ví, a přesto chlapce odstrčila. Když ho na okraji dvora viděla znovu, skláněl se k jiné dívce, hezounké drobné víle jménem Mary, která se hihňala a šeptala mu něco do ucha. Olivia čekala, že ji zalije vlna závisti, ale cítila jen chladnou úlevu.
Hodnocení: 3,7/5
Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!
Na knihu jsem koukala už když vyšla, zaujala mě.
OdpovědětVymazat