Pouť vyděděnce

 Pouť vyděděnce je třetím dílem série Mirror World. Autorem je Alexej Osadčuk, který se narodil na Ukrajině a později se se svou rodinou přestěhoval na jih Španělska, kde zůstal dodnes. Odmalička je velký čtenář, který si oblíbil hlavně dobrodružné romány a to především od Arthura Conana Doyla či Jacka Londona. Svou první knihu napsal v roce 2010 a jednalo se o žánr fantasy. Jelikož býval vášnivým hráčem online her, pustil se i do sepsání LitRPG série Mirror World. První díl se sice dostal na světlo světa již v roce 2013, ale jsem ráda, že si ho po letech mohou přečíst i čeští čtenáři, a to v překladu od Jana Bendy.

Tahle dobrodružná série je psaná v žánru LitRPG, který spojuje mechanismy online her spolu s prvky fantasy či sci-fi. Jedná se o čtivé i dramatické dílo, kde nechybí napětí, akce, drama, strach o život dcery, vymýšlení taktik či shánění peněz.

Nejdřív mi do rukou strčili směšnou dětskou zbraň, pak mě zavedli do podivných jeslí a tohle byla pověstná třešnička na dortu! To snad nemůžete myslet vážně?! Zachovej chladnou hlavu, Olegu. Vzchop se a uvažuj logicky!

Banka Olegovi Ivanenkovi opravdu půjčila všechny peníze, které požadoval a ten tak mohl zaplatit za nové srdce pro svou dceru. Což byl hlavní důvod proč se nechal zavřít na měsíc do modulu a dřel v dolech. Jeho tělo potom všem potřebovalo zrehabilitovat, aby mohl znovu naskočit do virtuálního světa a začít splácet velice štědrou půjčku 400 000 eur. V Mirror Worldu hrdina začíná znovu úplně od nuly. Už upustil od postavy nájemného dělníka a zvolil si bojovníka. Systém mu přiřadil armádního mechanika, který má jako bojovnou zbraň prak. Což nepůsobí zrovna děsivě a jelikož má ve hře spoustu nepřátel, musí rychle zlevelovat. Rozhodne se pro nehostinné Bezejmenné ostrovy, kde často prší a kde není tolik hráčů, aby se skryl. A mezitím zde cvičil sebe i své legendární zvířata, která mu zůstala spolu s obsahem jeho batohu.

Oleg chtěl hrát hru v utajení, být nenápadný. Ale jeho činy mluví za vše a brzy se opět stává legendou a kreslí si na záda terč. V knize nechybí tajemný ostrov, živí mrtví i různé další potvory. Čtenáři se dostávají do nových lokací, seznamují se s novými postavami i novými úkoly.  V díle nechybí klasické válčení temné a světlé strany ani soupeření mezi klany.

"Nechci vás zdržovat. Abych nezapomněl: Čím dřív naše město opustíte, tím lépe." "Ujišťuju vás, že už mě tady neuvidíte," slíbil jsem mu a aktivoval vyvolávací medailon.

 Ocitáme se ve virtuální realitě v období středověku, kde je všechno možné. Dílo se rozprostírá na více než třista padesáti stránkách, které mizí čtenáři před očima, jelikož jde o čtivé a poutavé čtení. A navíc mě osobně vyhovuje tenhle formát knihy i velikost písma.

 

Nepředvídatelné a velmi zajímavé vypravování je plné snahy, naděje, dřiny, strategií i úspěchů. Hrdina musí vymýšlet spoustu plánů, čeká ho řada rozhodnutí a mnohokrát se musí postavit tváří v tvář nebezpečí. Každopádně se jedná o čtivé, poutavé a napínavé čtení.

Tyhle skvělé příběhy si čtenáři mohou přečíst díky Fantom Printu, který tento žánr vydává. A určitě si zde každý vybere. Momentálně se pracuje na překladu čtvrté části, která ponese název Soumračný obelisk.

A už vyšli dva díly další série od mého nejoblíbenějšího autora tohoto žánru, kterého moc doporučuji. A je jím Michael Atamanov a jeho Ohýbači reality, na které se moc těším.

Ukázka:

Zvedl jsem hlavu k nebesům. "Hej! Přestaňte ho mučit!" Nikdo mě neslyšel. A jestli ano, patrně tam seděl a smál se jako pominutý. "To nic, kamaráde," zašeptal jsem, ponořil ruku do písku a nahmatal velký oblázek. "Za chvilku budeš mít klid..." Oblázek byl mnohem těžší než ty, které jsem střílel po bahňácích. V košíčku vypadal směšně a nemístně, ale na tom nezáleželo. Hlavně, aby jej systém identifikoval jako vhodný projektil. Ano!

Malý kapesní vrhač je nabitý! 

Náboj: Mořský oblázek

Vhodný k danému účelu: Ano

Dostřel: + 0,1

Kadence: +0,1

Přesnost: +0,1

Poškození: +3,6... +4,8

To by mělo stačit. Na tak krátkou vzdálenost na přesnosti a kadenci nezáleželo. Natáhl jsem košíček. Dupal ležel na písku se zavřenýma očima a jeho tělo se křečovitě chvělo. Ozvalo se třesknutí, jak z praku vyletěl kámen. Zasypala mě lavina zpráv s gratulacemi k nové úrovni, oceněním a odměnám. Neobtěžoval jsem se je číst. Neměl jsem na to náladu. "Už tě nic nebolí, hromotluku."

Hodnocení: 4,5/5

Velice děkuji nakladatelství FantomPrint za poskytnutí recenzního výtisku!