Štěstí voní jako chleba

 Štěstí voní jako chleba je milým, ženským, romantickým románem od schopné německé autorky Pauline Maiové, která vystudovala literární vědu. Vyrostla v Berlíně, kde se také uchytila jako lektorka a redaktorka. Miluje cestování a především si oblíbila jižní Francii a Itálii. Hlavně místní způsob života, vřelost lidí, malebnou krajinu, středomořskou kuchyni a drsné mořské pobřeží. Tohle vše se odráží v jejích knihách.

Mily prožila zklamání v lásce a ještě přišla o práci. Rozhodla se k velkému kroku a odjela do neznáma, Kývla na nabídku - hlídat dům ve Skotsku. Dostala se do malé vesničky, kde nikoho nezná a kde ji všichni vnímají jako cizinku. Nikdo s ní nemluví, a tak se cítí osaměle a navíc nikde v okolí není k sehnání dobrý chleba. Mily se tedy rozhodne zpříjemnit si tenhle dvou měsíční pobyt. A jelikož vyrůstala v pekárně, vrhne se na pečení. Výborný křupavý chleba začne směňovat a tak postupně poznává místní obyvatelstvo i to, co Skotsko vlastně nabízí.

Naštvaná - na sebe, na Thea a na všechny milostné příběhy, které ve mně živily tu hloupou a absurdní představu, že na každého někde čeká velká láska - jsem kráčela dál a předsevzala jsem si, že každý román o lásce na své poličce roztrhám a útržky spláchnu do kanálu.

Uvnitř knihy čtenář nalezne recepty: například skotské seznamovací muffiny, jablečné marcipánové šneky či špaldový bramborový chléb. Autorka dílo psala v průběhu pandemie, ale zasadila ho do období před koronavirem, kdy ještě byly otevřené hospody, a navíc před brexitem, kdy by mohla hrdinka bez problému zůstat ve Spojeném království.

Kniha se odehrává ve vymyšleném místě Applemore. Na hrdinku čeká cizí prostředí, neznámí lidé i nový dům, který má Mila hlídat. Hrdinka si pobyt zpříjemňuje četbou knih, sledováním filmů a pečením. Tahle beznadějná romantička si zde chce vyléčit zlomené srdce, jelikož se zamilovala do zadaného muže. V knize je popsaná i minulost tohoto páru, jejich seznámení, schůzky i pozdější střet s realitou.

"Co když je to ten pravý? Víš, můj pan Darcy, můj Will Traynor nebo můj, ehm, Joe Fox. A ty chceš, abych na něj zase zapomněla?"

V knize postupně poznáváme Skotsko. Tedy dechberoucí přírodu i proměnlivé deštivé počasí. Další velkou roli v knize hraje pečení chleba, tím si hrdinka pomalu získává nevrlé vesničany na svoji stranu. Autorka popisuje celou výrobu i to, jak důležité je správně se starat o kvásek. Štěstí voní jako chleba je opravdu čtivý příběh, který je navíc milý a nechybí v něm romantika ani trocha toho tajemství. 

Autorčin styl psaní je přímo neskutečně čtivý a hlavně její popisy vás dokáží okamžitě přenést do děje. Mě vždycky úplně okouzlí všechny popsané lokality a veškeré lapálie i radosti prožívám spolu s hrdiny. Tyhle příběhy jsou ideální oddechovkou nejen na léto.

Jelikož si autorka ráda pochutná na makronkách a miluje francouzský způsob života její literární prvotina se odehrává právě tam. Štěstí má barvu levandule je laskavé dílo inspirované Provance, které je provoněné levandulí a kulinářskými pochoutkami. Něžné kniha se odehrává v penzionu La Petite Sorciere, kam se po rozchodu s přítelem rozjela hrdinka, aby pomohla majitelce (své babičce) s provozem. Kulisou díla Štěstí hřeje jako slunce se stává neobyčejná Florencie plná italského slunce, bylinek, citronů, pečiva, kávy, těstovin, pizzy, toskánského prostředí i lásky. Postupně je čtenáři představena pravá tvář města bez turistů s útulnými zákoutími, ale i přeplněné hlavní dominanty a památky. Mě osobně zatím žádné autorčino dílo nezklamalo, právě naopak, zatím jsem ze všech třech příběhů nadšená.

Ukázka:

"Jak si můžeš být tak jistá, že něco jako takového jako velká láska opravdu existuje?" Od ní to neznělo tak skepticky jako od ostatních, spíš zvědavě. A měla pravdu - se zkušenostmi, které jsem ve svých pětadvaceti letech ve vztazích získala, byl téměř zázrak, že jsem stále věřila, že se k sobě dva lidé mohou hodit natolik, aby spolu chtěli strávit život. Od chlapů, kteří už během prvního rande vytáhli pod stolem seznamovací aplikaci, aby si domluvili další kandidátku, až po neodbytné gaučové povaleče - tím vším jsem si prošla. Moje motivace mezitím dostala značně na frak ale když jsem si listovala knihami nebo se už po několikáté dívala na závěrečnou scénu Pýchy a předsudku s Keirou Knightleyovou, vždycky ve mně vzklíčilo pevné přesvědčení: Opravdová láska určitě existuje a já ji najdu... někdy a někde... Chvíli jsem o tom přemýšlela a nechala oči bloudit po lidech, kteří se jen tak bezcílně potloukali po baru. Někteří z nich stáli ve skupinách u barového pultu, jiní kolem stolního fotbálku a jásavě vykřikovali, což bezděčně melodicky ladilo s klapáním míčku o dřevo a hudbou. Můj pohled ulpěl na páru sedícím u stolu pro dva, který jako by nevnímal , co se kolem něj děje. "Prostě tomu věřím," shrnula jsem nakonec a pokrčila rameny. "Musím tomu věřit, jinak by mi celá tahle hra na randění přestala dávat smysl. Pravá láska se objevuje v tolika knihách, filmech a seriálech - nemůže to být výplod mé fantazie. Někde přece musí existovat!"

Hodnocení: 4,8/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!